od Jakub » 4. 11. 2009, 12:58
Můj oblíbený cool fakt z historie. I když jsem ho nenašel na internetu, jenom jsem o něm četl v Toulkách českou minulostí (kdo by měl zájem, je to v dílu sedmém, a vůbec, pro sběratele cool faktů z historie jsou Toulky českou minulostí povinná četba).
V době Metternicha byla populární teorie ramifikace, rozvětvení, podle níž byl vpodstatě téměř každý člověk součástí spiknutí, které chtělo svrhnout monarchii. Kromě cenzury a různých dalších kontrol (např. probíhaly důkladné konroly cizinců na hranicích s Habsburskou monarchií, cizincům, kteří přijeli do Prahy, byl odebrán pas atd.) existovaly i poštovní lóže. Ty měly za úkol kontrolovat spiknutí, o kterých by si lidé mohli psát v poštovních zásilkách.
Poštovní lóže byly v každém velkém městě, v dobách největšího rozkvětu jich bylo v celé monarchii 34. Fungovaly tak, že v sedm ráno pracovníci vyzvedli poštu z centrály, co největší počet dopisů rozlepili, přečetli atd., a v devět vrátili na poštu. Přičemž měli vypracovaný systém, jak rozlepit obálky, aby se otevření nedalo poznat, jaké dešifrovací triky použít, co opisovat atd. V poštovních lóžích pracovali často odborníci, kteří buďto museli umět hodně jazyků (jeden ze zaměstnanců, Joseph Schneid, ovládal 19 jazyků), nebo museli být vzdělaní v dešifrování kódů. Jejich plat byl několikanásobně vyšší než plat profesora. V roce 1848 bylo ve Vídni zaměstnáno 22 takových specialistů. Samozřejmě, vtipné je, jak naprosto zcestná představa revoluce panovala, když Metternich nebyl nakonec svržen žádným organizovaným spiknutím, ale prostě kvůli tomu, že se Vídeňané v březnu 48 nasrali a vyrazili do ulic.
Můj oblíbený cool fakt z historie. I když jsem ho nenašel na internetu, jenom jsem o něm četl v Toulkách českou minulostí (kdo by měl zájem, je to v dílu sedmém, a vůbec, pro sběratele cool faktů z historie jsou Toulky českou minulostí povinná četba).
V době Metternicha byla populární teorie ramifikace, rozvětvení, podle níž byl vpodstatě téměř každý člověk součástí spiknutí, které chtělo svrhnout monarchii. Kromě cenzury a různých dalších kontrol (např. probíhaly důkladné konroly cizinců na hranicích s Habsburskou monarchií, cizincům, kteří přijeli do Prahy, byl odebrán pas atd.) existovaly i poštovní lóže. Ty měly za úkol kontrolovat spiknutí, o kterých by si lidé mohli psát v poštovních zásilkách.
Poštovní lóže byly v každém velkém městě, v dobách největšího rozkvětu jich bylo v celé monarchii 34. Fungovaly tak, že v sedm ráno pracovníci vyzvedli poštu z centrály, co největší počet dopisů rozlepili, přečetli atd., a v devět vrátili na poštu. Přičemž měli vypracovaný systém, jak rozlepit obálky, aby se otevření nedalo poznat, jaké dešifrovací triky použít, co opisovat atd. V poštovních lóžích pracovali často odborníci, kteří buďto museli umět hodně jazyků (jeden ze zaměstnanců, Joseph Schneid, ovládal 19 jazyků), nebo museli být vzdělaní v dešifrování kódů. Jejich plat byl několikanásobně vyšší než plat profesora. V roce 1848 bylo ve Vídni zaměstnáno 22 takových specialistů. Samozřejmě, vtipné je, jak naprosto zcestná představa revoluce panovala, když Metternich nebyl nakonec svržen žádným organizovaným spiknutím, ale prostě kvůli tomu, že se Vídeňané v březnu 48 nasrali a vyrazili do ulic.