RPG Fórum

Thiefmaster, připomínáš mi některé moje pokusy se "živějším" hraním.

Jednou jsme hráli ve dvou GM (já a Conlai) a šesti hráčích pseudohororovou hru - odehrávalo se to někde v nekropoli, odkud postavy nemohli uprchnout, hlavní záporák byl upír Vlad, měl hrbatého sluhu Igora. Prostě klasika. V jednu chvíli 5 z 6 postav odešlo zpět do nekropole, akorát jeden (Vlasák) se rozhodnul zůstat v sídle s Vladem. Vzal jsem si Vlasáka do jiných místností (měli jsme pro sebe celý dům) a rozehráli jsme asi dvouhodinovou "hororovku" jeden na jednoho.

Vlad byl staromilský upír a když chtěl něcí krev, dodržoval patřičné rituály - ze zásady pil pouze s mladých panen oblečených do bílých šatů. Taky byl trochu magor a měl halucinace, takže viděl jídlo a pití (a králíčky a kytičky) tam, kde nic nebylo.

Vlasák potřeboval z Vlada něco vytáhnout a tak mu slíbil, že výměnou za informace se převleče do ženských šatů (jak ho Vlad opakovaně žádal). Chvíli jsme si zahráli večeři, kdy jsme imaginárními příbory jedli imaginární víno a pili imaginární víno. Vlasák se snažil odkoukávat Vladovy pohyby, aby aspoň poznal, jestli má jíst polévku nebo brambory Postupně z něj tahal informace. Večeře skončila a nadešel čas, aby se Vlasák převlekl do šatů.

Odvedl jsem ho do ložnice, bylo to na chatě, takže ložnice byla příjemně stará. Tam jsme popsali, jak se Vlasák převléká do šatů. Náhle přišel Vlad a žádal ho, aby si lehnul na postel... na místnosti, ve které jsme stáli, jsem popisoval, jak to vypadá ve hře. Nic netušící Vlasák si lehnul na postel. Popsal jsem, že Vlad si lehá k němu a lehnul jsem si za ním. Pak jsem popsal, že dveře do místnosti zahradil Igor. Pomalu jsem se na Vlasáka začal sápat... ten konečně pochopil oč jde, vyskočil (fyzicky) z postele a začal zdrhat. Nastala zběsilá honička plná kotrmelců, skoků a úhybů, kterou jsme sice popisovali (nejsme LARPisti), ale přitom jsme chodili po domě, abychom viděli, jak to vypadá ve hře.

Zrovna v tu chvíli se jako na zavolanou zbytek družiny rozhodl vrátit do upírova sídla, takže na závěrečný souboj jsme všechny vyhnali na chodbu a na schodiště, kde jsme naživo zinscenovali, kdo kde stojí, atd....

Ehm... Prostě jsem chtěl říct, že s hraním naživo mám v hororech či tísnivých hrách dobré zkušenosti, protože to prostě působí mnohem intenzivněji, když to hráč nejen slyší, ale i vidí před sebou. Nutno dodat, že pořád nejde o LARP, takže i při takovýhle hrách jsme většinou jen chodili po domě a popisovali si, kde co je a kde kdo stojí.

Jsem na tom podobně - takové hraní se mi líbí, ale jednak na to nemám prostor, pak většinou hrajeme za dne a myslím, že i v noci bych je nevystrašil.

Hraní v noci taky někdy budu muset vyzkoušet, ale stejně to bude jen při jedné hře. Jinak musím pracovat s tím co mám, totiž se sobotním odpolednem v městském bytě.

no tak pri tejto hre som mal na nich vpliv az-az. Vazne - atmosfera vie robit zazraky. Aha a nedohrali sme to. Hrali sme vecer od osmej do polnoci a este sa nedostali ani na poschodie "toho prekliateho domu" (takto ho nazval pocas hry jeden hrac)

Máš hezky bázlivé hráče. Nebo na ně máš velký vliv. Já bych takhle asi se svými hráči nepochodil. I když, můžu to zkusit...

Aha, tak som to asi nepochopil spravne. Tiez zacinam opisom, ale tym zaroven strasim uz hraca (aspon ked sa hraje v starej pivnici pri svieckach, tak ten opis vie naozaj vydesit )

hrac1: Tak otvorime tie dvere.
GM(ja): takze sa blizite... Aha! Kto z vas ze ich otvara? :>;o) (naschval som to povedal takto, aby dopredu tusili, ze tam "asi" nieco bude. Vyzeralo to ako chyba z mojej strany, ale bolo to premyslene)
hrac2:(po znacnom vahani) tak ja..
GM: Tak pod von!

---v tejto chvili je hrac vystraseny az-az---

Vysiel som s nim do vedlajsej izby, odkial viedli este jedny dvere.

GM: Vidis ze dvere su pootvorene. A teraz ukaz, ako ich otvaras.
A hned na to som ja vosiel do tej miesnosti, od ktorej mal otvorit dvere. V miestnosti bola tma a tak nevedel, ze stojim tesne pri pootvorenych dveriach. Ked sa (vydeseny) priblizil a zacal otvarat dvere, tak ze by ma uz bol videl, ja som odtial pomali odkracal za stenu. On len zaregistroval, ze sa tam niekto pohol

A vtedy sme sa vratili k ostatnym. Samozrejme zahral, ze sa velmi zlakol, povedal ostatnym, co videl a ked vosli dnu, samozrejme tam nic nebolo okrem velkeho portretu na stene.

Co poviete?

Já na to tedy šel opačně, že jsem popisoval co se děje okolo postavy, hezky do detailů (noc, déšť bubnující na střechu auta, cvaknutí otvíraných dveří a pak vysupuje na chodník, ke dveřím domu je to jen pár kroků, když lampa kolem které jde zabzučí a zhasne ... a o chvíli později druhá ... a třetí ...)

Řekl jsem dotyčné hráčce, aby si to představila, a myslím že si takovou situaci představila dobře, takže poté jsem mohl navázat.

Jen mi přijde, že jakákoliv akce, rychlý děj, který má přijít, musí být skutečně tak rychlý, aby hráči neměli možnost dlouze promýšlet, co udělají.

Kdyby sem někdo hodil popis svých hororových akcí, rád se přiučím.

Sulhas. Tiez neviem aky ma vyznam vydesit postavu bez toho, ze by sa vydesil aj hrac... to skor naopak. V piatok sme hrali horror a hraci sa fakt bali proste ked vystrasim hraca, tak potom aj za postavu tak hraje..

Jerson:

Stopro.
Myslím, že je úplně zbytečné si s tímhle "metagame" problémem lámat hlavu - vyděs je všechny, a čím víc, tím líp.

Pořád řeším, jestli lze vyděsit postavy bez toho, abych alespoň trochu rozhodil hráče - veškeré moje pokusy s vesměs stejnými hráči ukazují, že ne. Napřed musím znejistit hráče a pak můžu děsit postavu, pokud má být její strach přesvědčivý.

Já mám jen primitivní a prosté rady.

- Užívejte to, čeho se bojíte zejména VY.
Co skutečně cítíte, a co vám dělá problémy. Bude pro vás o to snazší přenést pocity na hráče a jejich postavy.

- budujte situaci nečekaně. Zesilujte tlak ve chvílích, kdy se nic neděje, a nechte volně působit očekávání, kde je nějaký problém nasnadě. Máloco tak rozhodí družinu, když napjatě otevírají ty nejpřísněji střežené dveře nejhlubšího sklepa, a není tam... nic. Je tam opravdu nic? Neuteklo to ven? Nestojí to celou dobu za námi?

- naznačovat je vždycky lepší, než ukazovat.
EDIT:
Jinak mne nadchlo, že Pietův článek na tohle poslední téma je zbudován okolo Černého jezdce, kterého i já (a také sám Tolkien) pokládám za naprosto zásadní moment.

áno... SEB tohle nazývá viscerální (=vnitřnostní??) hraní. Forma hororu, kdy se hráči ztrácí dost kompetencí nad jeho postavou, a hra je zaměřena právě na prožívání nekontroly nad svou postavou = sebou.

No, nevím. Může to mít účinek... ale... mě by to asi nesedělo. A rozhodně to musí být dohodnuté předem.

Osobně bych systém "hadr na holi" rozdýchával poměrně těžko, a rozhodně by mě to vyhodilo z atmosféry. Snad kdybych byl s něčím takovým předem srozumněný .
Je to podobné jako fyzické dotyky, je nutné hráče dobře znát a vědět, co snesou, případně je mít správným způsobem naučené.

Nejsem zadny hororovy guru, mam za sebou akorat dve session ve kterych byly hororove ladene vsuvky ale osvedcily se nam dve veci.

Sugesce
Jak tam tak stojíš a vidíš jak se k tobě pomalu ze všech stran blíží nazubení vlci, přeješ si abys tady nebyl.
Sklonil ses nad to co bylo před chvílí útočícím slizem. Smrdí to a stéká po tom nějaká mazlavá hnědá látka. Zatřepalo se to. Je ti na blití.

Podstatné je, že hráč musí sugesci zpracovat a nesmí ji ignorovat. Buď musí udělat co aktuálně jeho postava cítí, nebo si musí vymyslet pádný důvod aby to tak nemusela udělat. Ze sugesce pak vycházejí další jednání postavy (pořád je jí zle, i kdyz se nepoblila). Ale mám dojem že o tomhle mluvil Bifi na přednášce na Slavconu.
Jsou ještě "malé" sugesce, ty jsou spíš color a znamenají buď že postava jen naváže, nebo že je to jako hrozba velké sugesce (ještě krok dál a budeš muset čelit velké sugesci). My je rozdělujem tak, že pokud gm předtím popíše větší popis (viz nahore) tak je to velka, a kdyz jen oznami (je ti na bliti, mas strach jit dal) tak je mala - i kdyz nekdy situacne zalezi..


'hadr na holi'
hráč: rychle vycházím z místnosti (je tam nejake nebezpeci) a přibouchávám za sebou dveře. Spěchem se...
gm: ..Rozutíkáváš se chodbou a zrychluješ jako smyslu zbavený. Po chvíli už ani nevíš kde jsi. Otvíráš nejbližší dveře..
hráč: ?(vyčítavý pohled: nemůžeš ovládat moji postavu, to nechci co když tam něco bude)
gm: .. a vpadáváš dovnitř. Pouštíš zbraň a padáš bezvládně na zem ...
hráč pro sebe: jsem bezbranný.. chce protestovat
gm: ..dáváš se do usedavého pláče.
hráč: ...
gm: ..a začínáš bušit pěstma o podlahu.
hráč: ..až mi klouby krvácí. Kousnu se do ruky a zavyju.

V téhle chvíli už je hadr zpět na holi. Tzn gm ovládne hráčovu postavu (povláčí ji jako hadr) a dá jí zpět pod kontrolu až je hráč srozuměn s tím jak se postava cítí a je schopný navázat. Tohle je taková citlivá záležitost, ale párkrát se to dá udělat.

Myslim ze se Bifi na te prednasce ptal do plena jestli se ma bat hrac nebo postava. Ja to vidim takto:
Postava je jako hracuv kamarad, ale hrac ma omezene moznosti jak zabranit vecem, ktere se jeho kamaradovi muzou stat. Z toho plyne ze postava se realne boji v tamtom svete (imaginarne : ) ) a hrac se boji, protoze vi nebo si dokaze predstavit co presne jeho postava proziva, a k tomu se boji protoze vi ze jeho postave nemuze moc pomoct.

A jedna z veci, kterou opravdu NE jsou fyzicke dotyky pri hrani rolovych her za ucelem nekoho vystrasit. Mozna s hraci, ktere dobre znam, ale rozhodne ne na conech, kde jsou lide, ktere casto vidim poprve v zivote. Je to celkem citlive poruseni intimni zony v silny okamzik a ne vsichni to mohou vzit "v pohode". Takovy pristup bych ted povazoval za nezodpovedny.

Z kontextu jsem měl dojem, že se tu od začátku mluví hlavně o stálé skupině hráčů... takže jsem předpokládal, že se znají.
Ano, na con mi obdobný přístup přijde /a i tehdy přišel/ poměrně drsný, nicméně někdy se i obecně nevhodná věc zdaří

Ad fyzicke dotyky pri straseni hracu...

... za dobu, kdy se venuji rolovym hram jsem zkousel ruzne metody jak stavet a budovat atmosferu, napeti, des a postavit hororovy pribeh. Vice ci mene uspesne.

Nektere veci jsem delal dobre a spoustu spatne, ackoliv jsem si myslel, ze to je ta nejlepsi cesta. Presto vsechno si troufnu tvrdit, ze jsem se poucil.

A jedna z veci, kterou opravdu NE jsou fyzicke dotyky pri hrani rolovych her za ucelem nekoho vystrasit. Mozna s hraci, ktere dobre znam, ale rozhodne ne na conech, kde jsou lide, ktere casto vidim poprve v zivote. Je to celkem citlive poruseni intimni zony v silny okamzik a ne vsichni to mohou vzit "v pohode". Takovy pristup bych ted povazoval za nezodpovedny.