od Argonantus » 19. 4. 2020, 07:11
Podobně jako v případě Stranger things projela A. z nedostatku lepší činnosti temnou část Papírového domu, tedy nemožně natahovaný konec první série a sérii druhou, a dojela až do třetí a čtvrté, aby se ukázalo, že tam je to vlastně daleko lepší, tak za čtyři hvězdy, některé epizody snad i za pět.
Hodně objasnil závěrečný dokument, jak seriál vznikl. Byl to původně místní seriál španělské televize, který Netflix koupil už po odvysílání jako hotový. Ve Španělsku reagovalo publikum hodně jako já - první epizody velmi úspěšné, ale po odhalení, jak to funguje, rostoucí otrávenost. Druhá série je možná lepší, než první, ale to jí v ničem nepomáhá, protože je to prostě pokračování té první; loupež v tiskárně cenin stále trvá, celkem 22 epizod v celku.
Pak to ale Netflix pověsil na tyhlety internety a začaly se dít věci. Seriál je prý druhý nejúspěšnější Netflixí (zrovna za Stranger things), a zejména boduje v latinské Americe, Turecku a podobných telenoveláckých světech. A všechno, co mi jako chladnému seveřanovi vadí, na něm právě tyto národy oceňují:
1) Scénář je zdrátovaný horkou jehlou příšerným způsobem. Skoro se jedná o improvizaci na fleku. Píše se totiž BĚHEM natáčení; nejenže se neví, jak loupež skončí, ale ono se často neví, jak dopadne jednotlivá epizoda.
Takže navzdory neustálému ujišťování, že "všechno je v plánu", tak děj zoufale prokazuje, že tomu tak naprosto není a jednotlivé díly plánu tahají autoři postupně, jak je právě napadly. Hloupost lupičů bohatě vyrovnává hloupost policie, a jedině tahle rovnováha to dokáže udržovat v chodu.
2) Postavy jsou šíleně exaltované, patetické a melodramatické; reagují zběsile a hystericky, často na to, co jim někdo řekl jako poslední. Zejména vypravěčka Tokio nebo Stockholm jsou tímhle dost vyčerpávající; milují toho, s kým vedly poslední rozmluvu. Akvarijní rybičky ad absurdum. O nějakém Jerson skóre nebo věrohodnosti nemůže být ani řeči.
Hispánský svět ale jásá, neb zřejmě právě takový je.
3) Opravdu chytré postavy jsou vnímány jako exoti a v případě seriálu skoro bez výjimky nebezpeční psychopati. Bad guys, na které holky letí. Excelentní příklad je Berlín, u kterého píší na csfd holky, jak ho milují (takže nejen hispánci jsou takoví). Berlín je rozhodně skvělá figura, ale poněkud Lecterovitá; kdo ho miluje, má zřejmě problém.
4) Je pozoruhodné, kolik se u toho vypálilo ran všech možných ráží, nicméně málokoho trefí. Úzus z akčních filmů, kde se nikdo nikdy netrefí, hlavně ne do hlavního hrdiny, je tu rozdělen spravedlivě - zahyne strašně málo hrdinů i komparzistů, a pokud se tak stane, probrečí se nad tím nejméně jedna epizoda.
5) Vlastně to skoro popírá koncept quality TV a uzavřeného vyprávění, a přechází to spíš do telenovely a sitcomu. Je skoro otázka, zda jde o loupení, nebo spíš o randění, maskované jako loupení. Což se týká i údajně geniálních vůdců celé akce na obou stranách, stejně náladových, dementních a hysterických jako všichni ostatní.
Hlavní pointa tohoto dodatečného vstupu je jinde. Pokud přijmete divnou strukturu "dvojsérií", tedy, že první loupež končí v druhé sérii, a třetí a čtvrtou sérii zabírá druhá loupež. A ta už je zcela v režii Netflixu, s daleko větším rozpočtem, mnohem méně odbytá, a za mne vlastně daleko lepší a dramatičtější. Takže dávám velmi na zvážení se na to dívat od třetí série, teprve pokud vás to bude bavit, dodělat si tu první loupež.
Podobně jako v případě Stranger things projela A. z nedostatku lepší činnosti temnou část [b]Papírového domu[/b], tedy nemožně natahovaný konec první série a sérii druhou, a dojela až do třetí a čtvrté, aby se ukázalo, že tam je to vlastně daleko lepší, tak za čtyři hvězdy, některé epizody snad i za pět.
Hodně objasnil závěrečný dokument, jak seriál vznikl. Byl to původně místní seriál španělské televize, který Netflix koupil už po odvysílání jako hotový. Ve Španělsku reagovalo publikum hodně jako já - první epizody velmi úspěšné, ale po odhalení, jak to funguje, rostoucí otrávenost. Druhá série je možná lepší, než první, ale to jí v ničem nepomáhá, protože je to prostě pokračování té první; loupež v tiskárně cenin stále trvá, celkem 22 epizod v celku.
Pak to ale Netflix pověsil na tyhlety internety a začaly se dít věci. Seriál je prý druhý nejúspěšnější Netflixí (zrovna za Stranger things), a zejména boduje v latinské Americe, Turecku a podobných telenoveláckých světech. A všechno, co mi jako chladnému seveřanovi vadí, na něm právě tyto národy oceňují:
1) Scénář je zdrátovaný horkou jehlou příšerným způsobem. Skoro se jedná o improvizaci na fleku. Píše se totiž BĚHEM natáčení; nejenže se neví, jak loupež skončí, ale ono se často neví, jak dopadne jednotlivá epizoda.
Takže navzdory neustálému ujišťování, že "všechno je v plánu", tak děj zoufale prokazuje, že tomu tak naprosto není a jednotlivé díly plánu tahají autoři postupně, jak je právě napadly. Hloupost lupičů bohatě vyrovnává hloupost policie, a jedině tahle rovnováha to dokáže udržovat v chodu.
2) Postavy jsou šíleně exaltované, patetické a melodramatické; reagují zběsile a hystericky, často na to, co jim někdo řekl jako poslední. Zejména vypravěčka Tokio nebo Stockholm jsou tímhle dost vyčerpávající; milují toho, s kým vedly poslední rozmluvu. Akvarijní rybičky ad absurdum. O nějakém Jerson skóre nebo věrohodnosti nemůže být ani řeči.
Hispánský svět ale jásá, neb zřejmě právě takový je.
3) Opravdu chytré postavy jsou vnímány jako exoti a v případě seriálu skoro bez výjimky nebezpeční psychopati. Bad guys, na které holky letí. Excelentní příklad je Berlín, u kterého píší na csfd holky, jak ho milují (takže nejen hispánci jsou takoví). Berlín je rozhodně skvělá figura, ale poněkud Lecterovitá; kdo ho miluje, má zřejmě problém.
4) Je pozoruhodné, kolik se u toho vypálilo ran všech možných ráží, nicméně málokoho trefí. Úzus z akčních filmů, kde se nikdo nikdy netrefí, hlavně ne do hlavního hrdiny, je tu rozdělen spravedlivě - zahyne strašně málo hrdinů i komparzistů, a pokud se tak stane, probrečí se nad tím nejméně jedna epizoda.
5) Vlastně to skoro popírá koncept quality TV a uzavřeného vyprávění, a přechází to spíš do telenovely a sitcomu. Je skoro otázka, zda jde o loupení, nebo spíš o randění, maskované jako loupení. Což se týká i údajně geniálních vůdců celé akce na obou stranách, stejně náladových, dementních a hysterických jako všichni ostatní.
Hlavní pointa tohoto dodatečného vstupu je jinde. Pokud přijmete divnou strukturu "dvojsérií", tedy, že první loupež končí v druhé sérii, a třetí a čtvrtou sérii zabírá druhá loupež. A ta už je zcela v režii Netflixu, s daleko větším rozpočtem, mnohem méně odbytá, a za mne vlastně daleko lepší a dramatičtější. Takže dávám velmi na zvážení se na to dívat od třetí série, teprve pokud vás to bude bavit, dodělat si tu první loupež.