RPG Fórum

[b]Amadeus (1984)[/b]

Formanova, resp. Shafferova mystifikace o vztahu mezi Salierim a Bohem, vyprávěná skrze obrazy z představ o Mozartově životě za doprovodu Mozartovy hudby.

Ne, jestli jste to nevěděli, opravdu to není Mozartův životopis, byť je to vyprávěné chronologicky a některé události se zakládají na skutečných událostech.

První polovina mi fungovala skvěle, ve druhé půlce ustupuje Salieri do pozadí a do popředí se dere fiktivní Mozart prožívající fiktivní následky Salieriho činů, aniž by se to zpět k původci promítlo - a to už funguje méně. Téma se v poslední scéně vrací, ale už mi to moc nezafungovalo.

Technicky a umělecky tomu filmu není moc co vytknout, teda krom neustálé adorace Mozarta, kterého já osobně moc nemusím. A ještě povinný Formanovský blázinec na začátku a konci, který mi působí trochu jako pěst na oko. Ale tak zase, kdo jsem já, abych hodnotil Mozarta :) Nebo Formana.

Celkově bych asi ke shlédnutí doporučil, ale nedělal bych velké hype. A kdybych měl srovnat s jiným exemplářem žánru hudebních mystifikací (existuje něco takového, že?), tak Rok ďábla na mě teda zapůsobil víc.

[b]Terms of Endearment (1983)[/b]

Když jsem četl anotaci, říkal jsem si, že to je zase jeden z těch filmů, co budu sledovat spíš z povinnosti, pže žánr "životopisy fiktivních lidí" mě totálně míjí.
Když jsem zahlédl prvních pár záběrů, pomyslel jsem si, že to zase bude takové psycho, že si to zas budu dávkovat měsíc, jako Ordinary people.

No, a pak se to rozjelo a v podstatě jsem to zhltnul. Má to skvělé tempo - na to, jaká témata se v průběhu řeší, je super, že se v nich ten film nijak nebabrá, nepitvá je, ale nastíní. Jen je skvěle zahraje, a pak skočí dál a rozvádí je, staví do nového kontextu.

Postavy jsou super napsané a ještě mají vývoj. Herecké výkony jsou super. Shirley MacLaine je úplně famózní, ale skvělí jsou všichni - ty scény a rozpoložení postav jsem jim prostě věřil.
Má to nepřepálené hořkosladké zakončení, které je poctivě vybudované a vybočuje mi z násilných Hollywoodských happyendů.V
Rozhodně doporučuju.


EDIT: Jediné, co mě na tom překvapilo je, že je to na Ameriku hrozně mezilidsky upřímné. Byť s jistou osmdesátkovou neohrabaností. Ale bylo příjemné tenhle motiv napříč celým filmem sledovat a dělalo to všechny hrdiny hrozně sympatické - i když si skoro každý z nich v časti příběhu prošel fází, kdy byl pro ostatní toxický, díky té upřímnosti a absence pokrytectví se nestal pro mě jako pro diváka nesypatickým a zůstal pochopitelný.

Ke Gándhímu ve filmové verzi budu navždy přistupovat s respektem, protože nám ho komunista vyslal v televizi asi týden před 17. listopadem a fungovalo to přesně jako bojová instruktáž, jak si počínat, když vás někdo takto organizovaně mlátí.
Když jsme ten film viděli, říkali jsme si, že by tohle asi Evropani nikdy nedokázali. Život nás záhy usvědčil z omylu.

[b]Gandhi (1982)[/b]

Životopis Mahatma Gandhiho. Nic víc, nic míň.

Neshledávám na tomto filmu nic zázračného, ale ani nic špatného. Možná bych pochválil to, jak přirozeně to celé na plátně vypadá, ve srovnání třeba s o jedenáct let starším Pattonem, ale zároveň je to tak nějak měkce přirozené, že to prostě nenápadně projde kolem a až když se nad tím zamyslíte, tak si to uvědomíte. Což asi je známka kvalitní filmařiny, ale není to věc, ze které si sednete na zadek.

Pokud neznáte Gandhiho detailněji, tak doporučuju, rozhodně je to zajímavé okénko do toho, co všechno se skrývá pod tou povrchní nálepkou "Týpek, co sluníčkovým přístupem vyvedl Indii z Britského područí". Film mi rozhodně vnímání Gandhiho jako osoby změnil, takže v tomhle směru doporučuju.

Pokud ho ale znáte, tak se asi moc nového nedozvíte.

[b]Chariots of Fire (1981)[/b]

Zfilmování skutečného příběhu dvou britských vítězů na olympiádě v roce 1924.

Fascinující sonda do mentality britů první poloviny dvacátého století a zvláštní okénko do konfliktů, se kterými se potýkal v té době vrcholový sport. Nazoomováno je na náboženský fundamentalismus (křesťanský) skrze příběh Erica Liddella a na univerzitní a společenské konvence vyšších vrstev skrze Harolda Abrahamse.

Netuším, do jaké míry je to přestylizované (zejména některé dialogy, které vede Abrahams), ale kdybych nevěděl, že to je založené na skutečných událostech, tak si říkám, OMG WTF BBQ, to scénárista zase jednou ustřelil. Inu, život dokáže připravit příběhy, které by ve fikci neobstály.

Je to spíš zajímavé pokoukání (s trochou osvěty - např. jsem netušil, že v roce 1924 si běžci na dráze vyhrabávali startovní bloky lopatkami), než že by to nějak vtáhlo do děje a musel jsem to hltat, ale bavilo mě to a asi bych to doporučil.

Zvláštní poznámku mám k Vangelisově soundtracku. Ten soundtrack mám naposlouchaný už dlouho a mám ho rád. Takže mi hrozně nesedělo, jak je ve filmu roztrhaný vsuvkami, kde nehraje nic nebo hraje jiný podkres než Vangelisova hudba.

Sucker punch, viz samostatná debata (kolik filmů to tu dotáhlo na samostatnou debatu??)
To je důvod, proč se Snyderem vůbec zabývám.

[quote=Argonantus post_id=691690 time=1711432462 user_id=1460]
[b]Liga spravedlivých verze Zacka Snydera [/b]- za mne absolutně nekoukatelné, snažil jsem se, ale víc jak půl hodiny jsem nedokázal. To se fakt nedá, stejná šílenost jako 300. Vysloveně ohavná stylizace, všechno co nesnáším na jednom místě, chybí jen gumoví medvídci.
[/quote]

Poslednou dobou som si tak uvedomil, ze filmy od snydera su vo vseobecnosti jeden scenaristicky odpad za druhym a bodku tomu vsetkemu dal rebel moon.

Stoji za to sledovat nieco z jeho tvorby? Ja osobne mám rád watchmenov...

[b]Ordinary People (1980)[/b]

Vyznění tohohle filmu jsem si posunul tím, že jsem znal jeho zápletku dopředu. V místech, kde neznalý divák (asi?) s napětím odhaluje, o co vlastně jde, já věděl kam přesně to míří, což činilo sledování poněku diskomfortním. Vlastně to ani nijak nerozbilo hlavní myšlenky filmu, jen to atmosféru kolem nich vybudovalo trochu jiným způsobem, než jak to nejspíš autoři zamýšleli. Když víte, co je za zápletkou, stane se z toho to ten typ filmu, který nutí člověka probírat se myšlenkami, co by na místě hrdinů dělal on. Takže jsem si to musel dávkovat po kouskách, abych to měl vždycky čas vstřebat. Kdybych dopředu nevěděl, asi bych to vzal v kuse a pak měl drsný Aha! moment ... ale nebylo by tolik času se v tom babrat. Byl by to jiný zážitek.

EDIT: Teď mi došlo, že ten film má divákovi asi simulovat sebeuvědomování si a postupné vstřebávání a pochopení událostí tím hlavním hrdinou. Což jsem si teda vyspoilováním zabil úplně.

Pár poznámek k zobrazení doby (máme začátek osmdesátek):
- další "otcovský" film po Kramer vs Kramer. Tentokrát chybí linka s právy otce, ale o to víc je akcentována ta lini vztahu s otcem a (absence) vztahu s matkou
- i v osmdesátkách se objeví poznámka na téma "podle jména je ten doktor asi žid", jako kdyby to bylo důležité
- "střízlivé/rané osmdesátky" jsou těmi účesy a ohozy ještě o level horší, než pozdější přestylizované :)

Asi to není věc, co bych doporučil, ale ani od toho nebudu odrazovat.

[b]Liga spravedlivých verze Zacka Snydera [/b]- za mne absolutně nekoukatelné, snažil jsem se, ale víc jak půl hodiny jsem nedokázal. To se fakt nedá, stejná šílenost jako 300. Vysloveně ohavná stylizace, všechno co nesnáším na jednom místě, chybí jen gumoví medvídci.

[b]Smile [/b]- netflixový hororek, nic moc jsem od toho nečekal, než sérii běžných klišé. Ale velmi mile překvapilo, klišé provedena mimořádně přesně, lekačky nečekaně jedovaté, celé je to hodně osobní a je zajímavé, jak se na tak malém a provařeném prostoru dá vyrobit zajímavý film. Zhruba čtyři hvězdy, chybí mi ještě trochu odstup. Hodně dlouho jsem se tak příjemně nebál; většina hororů vyrábí spíš trhlou béčkovou zábavu, jako opusy mistra Wirkoly nebo nedávno Krvavá nevěsta. Tohle bylo jiné, mnohem méně gore a mnohem více hlubšího duchovního krvácení.

Videl som trailer na Alien Romulus a neviem, čo si o tom mám myslieť... zatiaľ mi to pripadá ako re-hash doterajšej franšízy.

Výtvarná stránka je jako ty hezké obrázky,co mi posílá Microsoft při zapnutí počítače a mne to otravuje. Kontext 0.
Zřejmě první taková věc, co skládala více časových rovin a skládala z toho univerzální postmoderní sdělení lidstvu byla kniha Historie světa v 10 a půl kapitole, nekdy v 80tych. Jenže už tam si z toho autor lehce dělal srandu. Bombasticke variace nápadu jako Hodiny nebo Atlas mraků nebo Bodies se mi moc nelíbí ani jedno. Fontana je bezpečné nejhorší. Hrdinka umírá na rakovinu.

Ani vytvarna stranka ta neudrzala? Mna ano a to som citovo pomerne tupy 🙂

Hlásím úplné selhání diváka u Fontány by Aronovski. Nedokázal jsem víc jak půl hodiny.

Argonantus: Někde mám pocit, že tam kde říkáš, že se ode mne odlišuješ, tak přitom souhlasíš. Viz Rebecca, které vytýkám jenom konec, divný nečitelný Lawerence of Arabia ...

Jinak moje chalenge je v tom koukat jen na vítěze kategorie "Best Picture", takže proto opomíjím nejspíš i lepší filmy (dokonce i mezi nominanty). A v roce 1968 vyhrál Best Picture ten nesmyslný Oliver!, takže že jiný film má spoustu Oskarů není pro tuhle aktivitu moc směrodatné.

Je to ale možná dobrý nápad, kam zaměřit pozornost, až tohle dojedu do konce - vzít si multioscarové filmy, které nebyly Best picture.

Určitě ale mám v plánu dát si ještě druhé kolečko, projet "Best visual effects", čistě z toho důvodu, že tam očekávám větší nápor scifáren a fantastiky. Taky ale námět na později.

Teď jsem zašpuntovaný na Ordinary people, ale od prvních minut to vysílá neskutečně silné signály, že mě to bude triggerovat, takže si na to chci vyhradit nějaký klidný prostor.

[quote=Argonantus post_id=691034 time=1710657542 user_id=1460]13) [b]Rocky[/b] (1976) – za mne totální volovina. Je to sice minimalistické jako Čelisti, ale myšlenka je prostá jako kladívko a Stallonův herecký výkon rovněž. Absolutně nechápu, co na tom koho uchvátilo.[/quote]Tady se mohu konečně zapojit, neb jsem to nedávno viděl znovu a skoro celé...jinak jsme si film pamatoval dost idealizovaně z počátku devadesátek...
Je to slaboduché, ale v zásadě dost podobně jako ty Čelisti - předvídatelné, ne zcela logické a se snahou o to, z toho udělat umění...
Na Rockym jsou pozitivní 2 věci: ona písnička a skutečnost, že Stallone má stále ony dvě želvy a stará se o ně (dle internetu...).

Jinak bych měl spíše hlod k paní Keaton - nedávno jsme v práci vedli zajímavou diskusi nakolik je zodpovědná za unesení myšlenky hipísáků k meetoo ... myslím, že budoucnost jí tak za 50 let odsoudí nebývalým způsobem...škoda, že se toho nejspíš nedožiju:/