Dračí doupě II

3.592595
Průměr: 3.6 (27 hodnocení)
Dobrodružná fantasy hra s nádechem slovanských bájí; nástupce nejstaršího českého RPG
Altar
2011

Dračí doupě II navazuje na tradici prvního českého RPG, které vzniklo v roce 1990. I zde se hráči vžijí do role elfů, trpaslíků a jiných fantastických dobrodruhů, kteří putují světem v honbě za slávou, bohatstvím a nebezpečím. Dobrodruhové si mohou volit z 5 základních a 10 pokročilých povolání (například: lovec, mastičkář, vědmák). V porovnání s původními pravidly nabízí nová verze větší důraz na příběh i atmosféru a především pak jednotný (a jednoduchý) systém pravidel, který umožní stejným způsobem vyhodnotit každou situaci od boje až po řečnické klání. Celá hra je tentokrát vtěsnána do jediné knihy, kde najdete vše od tvorby postavy až po rady pro tvorbu dobrodružství.

DrD II: Pevné základy rozestavěného domu

3

Tak nám vydali nový dračák, paní Müllerová. A my si ho nastudovali, zahráli a zdrbali. Musím předeslat, že druhý dojem je stále kladný, což u veteránů her na hrdiny, kteří pamatujou vagony zlata na přestupy v DrD i Pravidla pro mistry není obvyklé :) DrD II je bezesporu lepší, než byly DrD I jako celek (což na druhou stranu je lecjaký návod na rychlovarnou konvici sepsaný partou čínských pěstitelů čaje). A nemá s tím úsměvným podvraťákem pravidel nic společného, což je taky plus (nezaměnit s mutantem jménem DrD+).

Mým cílem tu není komplexně rozebrat to, co už udělali jiní na tisíci stranách diskuse o DrD II. Chci tu pochválit pár dobrých nápadů a vytknout několik chyb.

BEST OF
- I. Flavour text, česky okecávací pasáže: Na vysoké úrovni, upovídanost téhle knížce neubírá na čtivosti, pro snílky, rétory a vypravěče rozhodně plus. Motivuje představivost, nabízí inspiraci Průvodci hrou. Pro tabulkové mágy a matematické válečníky je to ovšem nadbytečná vata.
- II. Systém zdrojů a manévrů: zdravé jádro. Jednoduchý, vyvážený způsob jak nezdržovat hru balistickými výpočty a přitom zachovat možnost volby strategie. Nad možností opotřebení předmětů, únavou, jizvami a léčením jsme si radostí poslintali několik stránek. Opět, je to hra víc pro fyziky (zanedbáme) než pro účetní (zaevidujeme).
- III. Zapojení hráčů do tvorby příběhů: není větší nuda, než jednou týdně duševně masturbovat před skupinou znuděných tváří, které zvednou zraky od svých pestrobarevných kostek jen když se ozve magická mantra "hoďte si". Vzhledem k tomu, že hraju jako Pýdžej of Pýdžejs, nedělá naší družince problém mluvit si navzájem do práce.

WORST OF
- I. Chaotičnost knihy: Je vidět, ža autorům nechyběly nápady, nadšení ani zkušenosti z hraní, ale z psaní návodů jak hrát. Jeden byrokrat s právnickým drilem by vás postavil do latě, prevíti. "Dozvíte se později" není úplně šťastná věta. Toto téma ale bylo kritizováno jinde a lépe.
- II. Zbraně: Který hovádko boží, pacifistický napsalo onu čtyřstránkovou stať uvedenou větou "zbraně jsou zvláštním druhem nástrojů" by zasloužilo rozseknout obouručním mečem příčným řezem podél. Nebudu zabíhat do detailů ohledně rozdílů v ovládání sekery a meče; autor pasáže byl zjevně sám natolik vyděšen tím, co spáchal, že na nátlak betatesterů dodal na závěr úvahu o meči jako nástroji na posílení Vlivu.
Fantasy je sex, zbraně a padající kamení (tedy napětí). Hrozivě odbytá pasáž o zbraních nasvědčuje tomu, že autorům došly zdroje, buď duševní, nebo finanční. Věřím, že brzy vznikne nějaké rozšíření, které umožní válečníkům zažít kouzlo bojových manévrů-fines a rozeznat halapartnu od píky. Poznámka k jediné "fintě" Letící zbraň: Kdo v boji hodí po nepříteli obouručák je - předčasně mrtvý talent.
- III. Obecné dovednosti: je hezké, když někdo řekne "spoustu věcí necháváme na vás hráčích", ale jak se má hrdina naučit číst, psát, počítat, plavat, mluvit řečí národa Punt, stavět lodě, skládat origami nebo vyprdět si melodii? Jsou to zjevně Zvláštní schopnosti nepřiřazené rasám ani povoláním. Může se tedy člověk učit plavat v rámci jednoho postupu? Je vzdělání pouze doménou Zaříkávačů nebo se může cizí řeč naučit i zloděj, který nemá zájem stát se Knihomolem?
- A za IV. Míry, váhy, vzdálenosti, peníze: rozhodnutí autorů zaměřit se na příběh místo tabulek plně schvaluji. Celý náš svět je ale založen na tom, jestli je něco daleko, blízko, těžké, lehké, dostupné, nedostupné. A věřte nebo ne, lidé té doby (míněn starověk až po raný novověk) dokázali měřit a odhadovat velmi přesně. Protože na tom, jestli se dokážou s úlovkem vrátit zpátky domů, nebo zda dostřelí kuší na útočníka vyskakujícího z hloubi hvozdu závisel jejich život. Byli to lidé, kteří postavili katedrály a přepluli Pacifik na svázaných rohožích. Dodělat do příštího vydání kapitolu s příklady dobových měr, vah. Dojezd koní, naložení vozů, dostřel různých zbraní, přímý či nepřímý. Lze se přitom vyhnout přesné metrice: "Krátký luk: vhodný pro boj v úzkých uličkách, podzemních chodbách nebo z hřbetu koně. Sestřelíte s ním holuba sedícího na střeše domu, ale na bitevním poli se s ním moc neukazujte; poraněný nepřítel by se k vám mohl dostat rychleji než přezbrojíte. Účinný přímý dostřel okolo 80 kroků. Velmi dobrý lučištník dokázal vypustit zhruba 10-12 šípů za minutu. I průměrných 6-8 je ale několikrát víc než za stejnou dobu stihnul kušiník. Chraňte před vlhkem. Nepatří do ruky dětem."

Co vy na to? Všeobecně soudím, že DrD II má zdravé jádro a naději na širší úspěch, pokud autoři opustí přístup: "tady máte a dodělejte si to". Už jen kolik peněz půjde vydělat na rozšiřujících příručkách: "Zbraně, zbroje, štíty pěti kontinentů", "Od abatyše po závozníka: Zvláštní schopnosti běžného života" nebo "Baziliškův středověký bestiář" ;)

Hra pro pár vyvolených na stejné vlně s autory

1

Tak moje dojmy po přečtení DrDII (zatím ještě nehrál).

Tak chvíli si připadá člověk že autor daného úseku textu vysvětluje pojmi jak encyklopedie pro předškoláky. (nejvíc mě to iritovalo u popisu zbraní u jediné které chápu že asi každý neví co je byl puklíř).

Dale pak nechápu proč používáte výrazy které vysvětlíte až za 50-100 stran přitom by stačila i zmínka co to je a že popis bude dál a nebo že v jednom odstavci popisujete jak něco změnit v mechanice a tu mechaniku vysvětlíte až o odstavec dál.

Nedat tam rejstřík je dost velké mínus pro tuhle knihu.

Motivace hráčů za to že něco dobře popíší chybí.

Z celé knížky mám pocit jak kdyby si sní pohrála moje oblíbená literární postava Saturnin. Když Miloušovy upravil detektivky.

A asi sem přišel na kloub tomu proč hodně hráčů bere neúspěch jako lepší věc kdy můžou víc zasáhnou do příběhu ve většině popisů ta akce kdy se hráč vykoupil se mi líbila víc a jako postava bych si ji zvolil než tu která pro mě měla být úspěchem.

Pro nováčky tahle hra určitě není.

Celkový dojem nic moc do knihovny si to nepořídím bouhužel sem od toho čekal víc a vrátím původnímu majiteli, no možná pokud najdu odvážné dobrodruhy to zkusit zahrát přeci jen bych se rád přesvědčil o tom jestli z konfliktu budu mít pocit že bude silně stereotypní časem jako mi připadá po přečtení.
Abych zase tolik neočerňoval některé myšlenky se mi líbily ale jako celek to má mouchy. Kdyby to byla beta verze hry tak to beru ale jako koncoví produkt zklamal.

Edit: Tak jsem si to už i zahrál a nemá cenu opakovat zápory co už tu zazněli

Má mini"recenze"

2

1) Ta hra se neměla jmenovat DrD2. Protože se starými DrDo a DrD+ nemá zhola nic společného (vyjma bílého hradu). Každý, kdo hrál předchozí verze DrD bude zmaten, překvapen, nenajde nic povědomého nebo podobného.

2) Celkový dojem z knihy. Rozhodně si pořiďte knihu s pevnou vazbou. Vydat knihu v měkké a tvrdé vazbě s tím, že tvrdá vazba stojí 100 kč navíc je sice zlodějina, ale je to lepší než ryskovat opotřebení (pokud tedy hodláte DrD2 hrát). S tímto doporučením souvisí i další problém. Kniha je velmi špatně uspořádaná. Pravidla jsou v ní roztroušena a tak počítejte, že v ní budete alespoň ze začátku dost listovat. Kniha vám stačí bohatě jedna do skupiny, protože narozdíl od jiných systémů zde nejsou žádné tabulky nebo featy a powery, na které by bylo potřeba se neustále dívat. Někteří lidé si stěžovali na malý font. Mě příjde naprosto v pořádku a dostatečně velký.

3) Povolání. Povolání v DrD2 jsou na první pohled zábavná, zajímavá a úžasná. Bohužel velmi rychle zjistíte, že jsou si velmi podobná, často až téměř totožná. Například kouzelníci zde mají naprosto stejné featy. Proč se zaklínač nejmenuje zaklínač ale vědmák jsem nepochopila.

4) Popis postavy. Postava je v DrD2 popsána 3 zdroji, sadou povolání a sadou featů. Hra vás sama vede k tomu, aby vaše postava studovala nejméně 3 povolání. Bohužel se tedy nemůžete úzce specializovat. Zdroje jsou jakousi podivnou kombinací životů, energie, síly a výdrže ve fyzické, psychické a sociální rovině. Z hodnot postavy tedy nepoznáte, jestli je silným válečníkem nebo mrtštným šermířem. oba se systémově projeví stejnou hodnotou zdroje Tělo. Tyto rozdíly hra chce abyste řešili na úrovni fikce. Bohužel je ale ve výsledku zbytečné trápit se s detailním popisem postavy, protože nakonec budete stejný jako jiný hráč, který řekl "Můj válečník odmlada tloukl skřety. Tečka.".

5) Soubojový systém. Tato hra používá jednotný systém pro řešení všech možných situací. Bohužel je sám o sobě dost nudný a zábavu si v něj budete muset udělat sami náležitými popisy. S tím souvisí inovativní přístup k herní fikci. Tu tento systém negeneruje, ani vám s ní moc nepomáhá. Naopak ji vyžaduje od hráčů aby vůbec fungoval. Pasivní hráči (posluchači) nebo hráči s malou fantasií budou mít s touto hrou bohužel velké problémy. Soubojový systém přenáší váhu důležitosti z v jiných systémech častého "čím bojuji" na "proti komu bojuji". To mimo jiné bohužel znamená, že hráči, kteří mají rádi nejrůznější zajímavé zbraně a zbroje nebo jiné předměty zde budou zklamáni. Váš magický meč se zakletým démonem mrazu se sice mže projevit ve fikci, ale ne v herních mechanikách. Benevolentní DM by vám sice mohl chtít dát nějaký bonus, ale velmi brzo zjistí, že je na to systém příliš hrubý a obyčejné +1 na hod má obrovskou váhu.
Žádné úžasné chvíle tipu "jó krytický zásah do hlavy maximální silou a to jsem se bál že v příštím kole zemřu!" vám systém taky neposkytne. Budete si je muset dodat sami. Žádného jásání nad šťastným hodem se tedy nedočkáte. Především, protože protivníci mohou kdykoliv změnit váš šťastný hod v "nic se nestalo" když zaplatí několik zdrojů.

6) Nároky na DM. Dm, zde nazývaný Průvodce najde v této knize mnoho užitečných rad. Bestiář je bohužel poměrně chudý a zcela v něm chybí nějaký systém pro odhad síly bestií vůči háčům. Bestie jsou ale velmi krásně i když úsporně popsané a poznámky k nim obsahují mnoho příběhových háků, které je zábavné a snadné použít. Vypravěč musí u každého protivníka sledovat mnohem méně hodnot než v jiných systémech, což mu usnadňuje práci s velkými skupinami nepřátel.

7) Celkový dojem ze hry. Hra má poměrně vysoké nároky na hráče a jejich představivost. Pokud budete chtít DrD2 hrát, doporučuji vám se nejdřív podívat na větší počet hystorických a fantasy filmů, zahrát si fantasy počítačové hry nebo přečíst větší kus fantasy knihovničky, protože pak budete připraveni, až na vás váš DM vyrukuje s "popiš mi, jak chceš zaútočit". Pro staré a zkušené hráče je bohužel tento systém často příliš cizí. Pro nové může velmi rychle omrzet. Taky se nemůžu ubránit dojmu, že DrD2 hodně ovlivnila hra Střepy snů. A že se po jejím vzoru autoři snažili zaměřit především na práci s fikcí.

...

4

Tak jak začít... Hra je to skvělá, má všechno co by mít měla. Více méně jednoduché mechaniky, (když je pochopíte, tak je už nezapomenete a nepotřebujete k nim žádné tabulky), plno atmosférických textů, obrázků a hlavně podporuje vyprávění. Místo toho, aby vás v DrDII vlci kousali do nohou a vy do nich bušili mečem, budou po vás skákat, srážet vás k zemi, sápat se vám k hrdlu, a vy jim budete do očí házet písek, bodat je dýkou, jizvit se, abyste přežili. Mě se to prostě strašně líbí.
Nicméně je to asi tím, že jsem nehrál starý dračák. Protože, jak jsem zjistil, ti co ano, se k DrDII staví dosti chladně. Ne všichni, samozřejmě, ale plno z nich není tak nějak ochotno přistoupit na "filmový" způsob vyprávění, na lehce zmatené akce, na to, že ne každé kolo musí obsahovat pokus o něčí zabití. A knížku ještě táhne dolů to, že abyste všechna ta pravidla pochopili, musíte jí přečíst celou. I s tunami úplných zbytečností. A když se rozhodnete v pravidlech něco najít, nastává úplný konec.
Tak mě napadá, jestli vlastně bylo potřeba pojmenovat hru Dračí doupě. Kdyby se tak nestalo, mohlo být všechno ještě mnohem slovanštější a přijatelnější pro staré hráče.

Ale pořád je to super.

Krásná česká fantasy RPG

5

Tato příručka má s původním Drd skutečně společný jen název, jde totiž o úplně jinou hru. Namísto moře tabulek a mechanismů typu "povede se to s pravděpodobností 2k10 za 3k6 životů", kterými hráče zavalil "starý dračák", vám Dračí doupě II nabídne moderní vyprávěcí hru, kde vám pravidla vysvětlují, jak si pro sebe a pro své přátele připravit co nejlepší herní zážitek. Po přečtení knihy jsem celkově nadšený a přestože se k hraní RPG dostanu zřídka, své investice do zakoupení knížky rozhodně nelituji. Myslím, že DRD II je oprávněně další tuzemskou RPG hrou (spolu s Příběhy Impéria a se Střepy snů), která by se mohla směle postavit po bok her zahraničních (tím samozřejmě nemyslím, že by je reálně předběhly v prodejnosti - mám na mysli obsah). Herní prostředí, které tvůrci představují a k jehož hraní motivují, je naprosto úžasné. Žádná superoheroická fantasy, ani tolkienovská klišé (z tolkiena nám zůstali jen hobiti), ale spíš svět s nádechem drsného středověku, inspirovaný českými pověstmi.

Jediný nedostatek spatřuji ve formální struktuře, tak jak už psali mnozí přede mnou. Třeba uspořádání některých kapitol je trochu nešťastné (např. nejdříve máte výčet schopností a až později vysvětleno, co znamenají; někde jsou zase odkazy typu "pokud toto nechete číst, předjětě na starnu X", což může být pro začínající hráče lehce chaotické, atd. ...). Malinko mě také zklamaly průvodní texty (ty psané tmavou kurzívou), některé jsou sice vydařené, ale některé jsou poměrně slabé a zrovna od "výňatků ze skutečných příběhů" jsem očekával trochu víc.

Nakonec se obávám, že tato RPG zůstane z velké části nedoceněna většinou hráčů. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale z mých osobních zkušeností je průměrný tuzemský hráč klasický "dračákista", který k hraní RPG zaujímá čistě inženýrský přístup. Takže v pravidlech namísto zábavy a inspirace hledá právě výše zmiňované tabulky, čísla, matematickofyzikální mechanismy atd., prostě všechny ty nesmysly, kterými bylo zahlceno staré Drd a které chrlí mnohé počítačové RGP hry. Stručně řečeno: "Většinonová popluace hráčů prostě hru jako je Dračí doupě II nepřijme"

Toť můj názor :-) Howgh ;-)

Jsem cílová skupina

5

Čas od času jsem vzpomínal na fantasy dobrodružství, která jsme se spolužáky hráli na střední a měl jsem chuť dát si znovu nějaký ten dračák. Bohužel ani DrD ani DrD+ mi nedokázalo nabídnout zázemí pro "vyspělý" styl hry oproštěný od účetnictví a zabývání se nesmyslnými detaily. I to byl jeden z důvodů, proč jsem přešel na ne-fantasy hry v rozličných málopravidlových systémech.
Vydáním DrD2 se konečně otevřela možnost zahrát si pořádnou fantasy se vším, co k ní patří (trpaslíci, draci, lektvary a jedy, hraničáři a kouzelníci) v elegantním systému, který se zabývá jen tím, co je pro hru podstatné. Dokonce i vždycky tak nudné souboje (15 na útok... hm... má to za 4 životy) se staly zábavnými díky systému, který využívá popisování akcí.
Tvůrci systému zvolili modernizaci DrD bez kompromisů. I mně se při hře občas stane, že pocítím touhu po nějakých konkrétních cifrách, bonusech a koeficientech, s nimiž by člověk mohl manipulovat a "kombit" (jako třeba charakteristiky zbraní). Jenže kdyby se tam něco takového objevilo, pak by hra trpěla schizofrenií a to by nebylo dobře.
Příručka jako taková není uspořádána zrovna nejpřehlednějším způsobem, mnoho věcí se tam opakuje a mnohé nejsou dostatečně zdůrazněny. Tato vada na kráse ale nesnižuje kvalitu hry jako takové, a proto není důvod snižovat kvůli tomu hodnocení.
Nevím, jak se hra ujme u proklamované cílovky (teenageři, začátečníky), nicméně pro mě je tato hra jako stvořená, a proto dávám s klidným svědomím pět hvězd.

Elegantní nápad, tak proč tak zdlouhavě?

4

Tak na začátek, DrD II má v sobě tolik, že by mohlo mít klidně 5*. Systém vypadá jednoduše, svižně a přitom velice funkčně, navíc i celkem moderně (hromada narativnosti atd., tak se to přece dneska dělá, že). Ze starého DrD moc nezbylo, ale to, co ano, je super - a "slovanské fantasy" by nakonec ani pro mladší generaci (a tedy ani pro mě :D) nemuselo být tak odpudivé, buď proto, že tam není moc slovanskosti, nebo proto (a to spíš), že se to prostě podařilo pěkně podat. Naopak musím říct, že čarodějové jsou mi náhle mnohem sympatičtější (nemám rád takové ty čaroděje, co si akorát z prstu cucaj arktak bárak a fajrbóly, ale magické obrazce a spousta haše, to je magie podle mého gusta! :D). ;)

ALE #1:
Je to zbytečně, zbytečně dlouhé, a to aniž by to získalo na srozumitelnosti či čem (a třeba pasáže kurzivou narozdíl od těch v DrD+ z nějakého důvodu stojí akorát za zlámanej groš). Začal bych vytrhnutím stovky stránek a pak ještě proškrtal některé zbylé pasáže. Na druhou stranu, zbytečná délka způsobená přehnaným, byť dobře myšleným vysvětlováním, je něco, co má DrD II společné s mnoha mými komentáři, takže...

ALE #2:
Některá pravidla jsou podivně... uspořádána? Často nejprve přijde pojem, se kterým si čtenář neví rady, a jeho vysvětlení až později... co hůř, občas přijde příklad nějakého pravidla a až později samotné pravidlo! Stejně tak jsem se rozhodl následovat nějaký odkaz na pravidlo uvedený jako přípomínka u jiného pravidla, ale tedy bez jakékoliv šance původní pravidlo najít (a to jsem ho hledal s tím, že vůbec nevím, na jaké pravidlo to odkazují, že jsem ho asi minul, takže kdo ví, jestli tam to pravidlo vůbec někde je... škoda, že už nevím, co to bylo za pravidlo :D). Ne že by se to nedalo zvládnout, ale je to opravdu nutné?

Závěrem, všem doporučuji, aby si DrD II zahráli, sám si to chci zkusit - vypadá to celkem slibně -, ale zaprvé, ačkoliv je knížka plná balastu pro nováčky, pravidla obsahují mechaniky, které pro nováčky určitě nejsou, tedy pozor na to, a za druhé: vyberte si ze svého kruhu někoho, kdo tu knihu přečte a pak vám pravidla převypráví (a vy si jen přečtete pár odstavců o tvorbě postavy a své vysněné povolání), ušetříte tím spoustu času.
Na druhou stranu, pokud jste opravdu nováčci v RPG a máte tu trpělivost se naučit hrát před hrou a ne až při hře, pak si ty texty přečtěte...
...ať už nakonec budete hrát podle DrD II nebo podle "starého dobrého DrD classic". ;)

Pravidla skvělá, zpracování trošku pokulhává

5

DrD II má být nástupcem DrD 1.x či DrDo(ld).
Má tedy přinášet stejné herní možnosti, použitelnost, adaptabilitu, přístupnost.
To se většinou daří.

Oproti starému DrD nové DrD přináší několik zásadních změn, které nelze vnímat jinak, než jako výhodu. Předně je to jedna jediná základní vyhodnocovací mechanika. Na ni je pravda navěšeno několik dalších rozšíření, ale se 3mi hlavními a mořem přívěsků starého se to nedá srovnávat.
Druhou zásadní změnou je pojetí filozofie hry, která je daleko otevřenější, daleko více staví na spolupráci PH a hráčů (nikoliv nezbytně postav) a hlavně se snaž vést k tomu, aby hra byla především vyprávěním a popisem, méně pak listováním pravidly a žonglováním s čísly.

Může se zdát, že tím, že mechanika je jednoduchá a pro všechny činnosti od boje mečem, přes smlouvání po vrhání ohnivých koulí stejná se hra stane stereotypní, veskrze nebude záviset na tom, jestli je postava vlastně čarodějem, alchymistou, nebo válečníkem. Není tomu tak; Každá činnost, každý typ magie má svá omezení a rozsahy možností projevů v herní realitě a v pravidlových skutečnostech (číslech) nad stejným základem, čímž se postavy a jejich možnosti a podoby stávají rozmanitými.

Tím, že hra přenáší větší část pravomocí nad prostředím a příběhem na i na hráče a zásadně redukuje pravidlovou složku také velmi pomáhá PJ. Ten není nucen zdaleka sledovat tolik skutečností a věcí, jako byl dříve. Místo toho, aby přípravu hry trávil nahazováním životů armádám skřetů, zombií a kostlivců, může se skutečně věnovat přípravě - prostředí, zápletkám apod.

Mínusem hry, alespoň pro její 1. 2000ks náklad je samotná kniha pravidel. Je sice krásná a pěkně zpracovaná. Doprovodné texty jsou inspirativní, přiměřeně atmosferické a když je člověk pozorně čte, vskutku pochopí jak je to vše myšleno. Jednolitý balík textu ovšem mnohde není úplně perfektně uspořádán. Některé skutečnosti jsou do omrzení opakovány, jiné jsou zmíněny jen letmo a pak se špatně hledají. Spoustu pravidel, obzvláště v magii si člověk při 1. (ani 2., 5. ) čtení neuvědomí a přijde na to, až když vznikne spor, či si sám položí otázku, jak že to přesně je. Znalost se tak postupně prohlubuje a zpřesňuje hrou. Některé věci se však i tak pořád jeví jako nedořešené, nevybalancované, a občas text není v termínech úplně jasný a konzistentní. Některé překlepy jistě vstoupí do dějin.

Pokud hrajete a jste otevřeni novým věcem a vaše změny starého systému nejsou příliš zažrané do vašeho světa, investice a přechod na novou úroveň se jistě vyplatí. A v každém případě to stojí za to aspoň zkusit.

Jde s dobou

5

Tak můj pohled na RPG se vyvíjí postupně stejně jako se vyvýjejí nové sysstémy, začínalo se na diablovkách a postuuje se k filmovým systémům... DrD2 jde s dobou a může se srovnávat s anglosaskými RPGčkami a to je něco co se zatím jiným českým RPGhrám (krom střepů snů) nepodledlo...

Co mě mrzí, že neexistuje ještě druhé RPG dtřeba DrD2-matfyz-reulebook ^^ který by zaváděl i nějaká ta čísla a hra nebyla zas "jen o příběhu" ale aby se dalo trochu více číselně počítat a taktizovat... Abych měl nějakou možnost spestření hry... přiznejme si že čas od času člověk má chuť na nějakou diablovku... proč bych chtěl DrD2 diablo verzi je jasné - DrD má krásně dělení povolání které mi přijde dostatečně povedené =)

Hra klade vysoké nároky na spolupráci

5

15. 8. 2011: Pokud jste se nechali zmást sloganem s vracející se legendou a po otevření knihy čekáte číselná vyjádření ras a povolání, budete nejspíše zklamáni. Dračí Doupě II se totiž snaží přenést těžiště hry z mechanik a počítání na vyprávění a vaše vlastní nápady. Na jednu stranu je apelace na fantasii hrajících nepopiratelným pokrokem, na stranu druhou, pokud na pravidlech oceňujete především jasné mantinely, které zabraňují konfliktu představ o tom, co je a není možné, není tato hra určena pro vás.

Dračí Doupě II si oblíbí spíše lidé, kteří mají ve své skupině podobné názory na možnosti svých postav či fungování světa a dokážou cizí myšlenkové intervence bez problémů zakomponovat do vlastních nápadů. Hráčky a hráči totiž mají v této hře značné pravomoci v utváření světa – některé schopnosti postav například zní „Můžeš určit historii tohoto místa“ nebo „Můžeš určit, že v okolí pracuje zločinecká organizace“.

Máte-li pocit, že tato pravidla by pro vás byla pouze zbytečným podnětem k hádkám a vytváření nelogických momentů vznikajících při míchání představ jednotlivých lidí, nemusíte ještě nad Dračím Doupětem II lámat hůl. Jako každý nový pohled na to, jak uchopit RPG, totiž přináší mnoho inspirace, originálních nápadů a zajímavých podnětů, které můžete přinejmenším využít v dalších hrách. Pokud tedy hru zavrhnete pro příliš vysoké nároky na spolupráci či nedostatek konkrétních mechanik, doporučuji si přesto přečíst kapitolu Inspirace pro dobrodružství.

13. 8. 2016: Po pěti letech hraní (a vyzkoušení a přečtení mnoha dalších systémů) měním hodnocení ze čtyř hvězd na pět. DrD II je hra, která mě vrátila zpět k RPG a její pravidla mi vyhovují tak, jako žádná jiná. Stále platí, že to rozhodně není hra pro všechny. Stále platí, že původní příručka je napsána poněkud chaoticky (pro seznámení se základními principy hry sáhněte spíše po Pirátské verzi). Přesto je to hra, která mě baví ze všech nejvíc, a jako taková si pět hvězd zaslouží.