[+] [30.léta] Sono Cosa Nostra

[Jerson]

Děláš, jako by se mafie a atomový výzkum nedaly kombinovat :>;o)

No, dost dobře si to nedovedu představit, aniž by jednalo o skutečně velkou fikci.

[Ecthelion]

Johnny Harris dupnul na plyn a předjel zelený sedan. Na motocyklu značky Indian Scout 101 se v kožené bundě, staré čepici a se šátkem přes obličej řítil sněhovou bouří na dálnici z Clevelandu do Detroitu. V pravé ruce držel samopal Thompson a vytrvale předjížděl vozy před sebou. Jeho oči kryté jezdeckými brýlemi byly přes poletující sníh, namrzlou vozovku a rychlost stále zaměřeny na bílý automobil značky Mercedes Benz, který jel pokojně před ním.
Dupnul na plyn a zařadil se zleva vedle něj. Řidič Mercedesu, tělnatý Ital, mu v poletujícím sněhu nevěnoval pozoronost a teprve po chvíli pootočil hlavu, aby se podíval, proč jede motocyklista souběžně s nimi. Johnny postřehnul, jak řidič rozšířil oči údivem a strachem, když si uvědomil, co drží jezdec v ruce. Nestihl ale ani vykřiknout, když mladík zmáčknul spoušť a pokropil automobil sprškou kulek. Věděl, že při jízdě nemůže být příliš přesný, ale při téhle vzdálenosti to ani nebylo potřeba. Řidičova hlava vybuchla jako prasklý meloun a spolujezdce zbarvila letící krev s úlomky kostí a mozku. Bylo skoro legrační, jak se svezl stranou, stále ještě křečovitě svírajíc volant a neovládaný automobil pomalu sjel z vozovky do příkopu, několikrát se obrátil a narazil do stromu.
Johnny zajel ke kraji a zastavil. Věděl, že nemusí spěchat - věděl, že hlídkový vůz dálniční policie, který měl hlídat tento úsek, byl odvolán k automobilové havárii přesně jak bylo dohodnuto. Postavil motorku a rychle vyměnil zásobník samopalu. Sesednul a vydal se k havarovanému vozu. Vločky poletovaly vzduchem a jeho stopy ve sněhu pomalu ztrácely ve větru. Došel k automobilu, který zůstal na střeše, a nahlédl okénkem dovnitř. Caporegime Tantielli ležel na zemi v bezvědomí a jeho dva tělesní strážci byli celí od krve. Johnny poodstoupil, rozvážně pozvedl zbraň a zmáčknul spoušť. Automobil v půlce dávky explodoval, když zasáhl nádrž, ale on pokračoval ve střelbě, dokud nevystřílel celý zásobník. Ještě jednou nahlédl dovnitř vozu, aby se ujistil, že nikdo ve voze nemohl uniknout ohni ani žhavému olovu a poklusem vyrazil zpět ke svému motocyklu. Samopal schoval do koženého pouzdra na housle, které připevnil za sedadlo, nasednul, šlápnul na plyn a zařadil se do hustého provozu. Za chvíli zmizel ve vánici a tiché vločky dál dopadaly na hořící automobil...

[Ecthelion]

Masakr v Kansas City (přeloženo a upraveno z Wikipedie.org)



Frank Nash byl v roce 1913 odsouzen na doživotí za vraždu, ale byl omilostněn. V roce 1920 byl odsouzen k 25 letům odnětí svobody za vloupání za užití výbušnin, ale byl znovu omilostněn. V roce 1924 pak byl odsouzen na dalších 25 let do Nápravného zařízení v Leavenworthu v Kansasu za útok na poštovního doručovatele. Odsud uprchnul v roce 1930.

FBI zahájila rozsáhlé pátrání po uprchlíkovi po celých Spojených státech a většině Kanady. Vypátrala, že Nash pomáhal při útěku sedmi vězňů z Leavenworthu v prosinci 1931. Vyšetřování ukázalo, že Nash blízce spolupracoval s Francisem L. Keatingem, Thomasem Holdenen a dalšími pistolníky, kteří se na Středozápadě zůčastnili několika přepadení bank. Keating a Holden byli agenty FBI zatčeni v červnu 1932 v Kansas City v Missouri. Informace, které oba FBI poskytli je přivedly na Nashův úkryt v Hot Spring v Arkansasu.

Agenti FBI Frank Smith a F. Joseph Lackey, společně s oklahomským policejním náčelníkem Otto Reedem, Nashe zatkli a nastoupili do vlaku, který 20:30 večer odjížděl do Kansas City (kde měl být v 7:15 ráno). Před odjezdem zatelefonovali R. E. Vetterlimu, Velícímu zvláštnímu agentovi (SAC) z Kansaské městské kanceláře FBI, aby je čekal na nádraží.

O Nashově zatčení se dozvěděli jeho přátelé a rozhodli se ho vysvobodit - zjistili, kdy vlak přijíždí do Kansas City a připravili se. Po příjezdu vlaku se k Lackeymu, Smithovi a Reedovi, kteří eskortovali Nashe, připojil Vetterli s agentem Raymondem J. Caffreym a důstojníky W. J. Groomsem and Frankem Hermansonem z kansaské policie. Agenti Lackey a náčelník Reed byli ozbrojeni brokovnicemi, ostatních pět mělo automatické pistole.

Když naložili Nashe do automobilu před nádražím, zpoza zeleného Plymouthu, který parkoval asi šest stop napravo od nich, vyrazila dvojice ozbrojených mužů a nejméně jeden z nich měl samopal. Další muž, schovaný za motorem dalšího vozu zahájil palbu. Důstojníci Grooms a Hermanson byli okamžitě smeteni palbou a oba padli mrtví k zemi. Agent Vetterli, který stál vedle nich, byl zasažen do levé paže a sražen na zem. Když se pokoušel proplazit se na levou stranu auta a připojit se k agentu Caffreymu, který také ještě nenastoupil do automobilu, Vetterli uviděl Caffreyho padnout k zemi se střelnou ránou na hlavě.

Ve voze byli palbou zabiti Frank Nash a náčelník Reed. Agenti Lackey a Smith se stihli schovat za palubní desku Chevroletu. Lackey byl zasažen a vážně zraněn třemi kulkami, Smith vyvázl bez zranění.

Trojice pistolníků přiběhla k automobilu a nahlédla dovnitř. Jeden z nich řekl: "Jsou všichni mrtví. Vypadněme odsud." Pak vyrazili k temně zelenému Chevroletu. V tu chvíli z nádraží vyběhli kansasští policisté a zahájili po prchajících palbu. Jeden ze zabijáků (později identifikovaný jako Floyd) byl zřejmě zasažen, zakolísal, ale pokračoval v útěku. Trojice nasedla do auta a zmizela v provozu.

Tři přeživší - agenti Smith, Lackey a Vetterli - nahlásili, že útok trval asi třicet vteřin. Nebyli si jistí, jestli se útoku zůčastnili tři nebo čtyři střelci. Dva kansasští policisté byli zabiti ihned a o několik sekund později byli zastřeleni i Frank Nash a náčelník Reed a také agent Caffrey, který byl po přestřelce ještě naživu, ale zemřel při převozu do nemocnice.

FBI zahájila rozsáhlé vyšetřování ve snaze zjsitit totožnost střelců. Bylo zjištěno, že samotný útok provedli Vernon C. Miller, Adam C. Richetti a Hezoun Floyd. Podle později nalezených otisků prstů na pivních lahvích u Millera doma byl dalším podezřelým Adam Richetti.

29. listopadu 1933 bylo v zapadákově na okraji Detroitu nalezeno zohavené Millerovo tělo. Zřejmě byl zabit ve spojení s kriminálními gangy z New Jersey.

Richetti a Floyd 20.října 1934 havarovali ve Wellsville v Ohiu, když automobil, který řídil Floyd narazil do telefonního sloupu. Policejní náčelník J. H. Fultz vyrazil havárii vyšetřovat a scéna vyústila v přestřelku, kdy byl Richetti zatčen poté, co vystřílel svůj zásobník a Floydovi se podařilo uniknout, přestože byl pravděpodobně raněn.

Adam Richetti byl vrácen do Kansas City v Missouri, odsouzen a popraven.

Po intenzivním pátrání FBI a tým místních policistů 22. října 1934 našli Hezouna Floyda, který se skrýval na farmě v Clarksonu v Ohiu. Floyd začal na policisty pálit a v přestřelce byl zabit. Byly u něj nalezeny hodinky na řetízku, na kterých bylo vyryto deset zářezů. Podle svědků je tam vyryl sám Floyd jako ukazatel, kolik lidí zabil.

[Ecthelion]

New York (přeloženo a upraveno z Wikipedie.org)




Strukturu celého new yorského i amerického podsvětí natrvalo změnila kravavá Castellammarká válka, která vypukla mezi dvěmi frakcemi americko-italské mafie mezi lety 1929 -1931.

Jméno války odkazuje na imigranty z města Castellammare del Golfo na západní Sicílii, kteří tvořili jednu stranu konfliktu. Ve Spojených státech byl vůdcem Italů z Castellammare Salvatore Maranzano, gangster z New Yorku. Mezi další mafiány patřili Joseph "Joe Bananas" Bonanno, Stefano "Pohřebák" Magaddino, Joseph Profaci a Joe Aiello.

Druhou frakci tvořili imigranti z jiných částí Sicílie, Kalábrie a jižních oblastí Itálie. Mnoho členů této frakce také pocházelo z Neapole. Vůdcem byl další z New Yorských gangsterů - Joe "Boss" Masseria. Členy Masseriovy strany byli Alphons "Zjizvená tvář" Capone, Charles "Lucky" Luciano, Albert "Šílený kloboučník" Anastasia, Vito Genovese, Alfred Mineo (aka Alfredo Manfredi), Willie Moretti, Joe Adonis a Frank Costello.

Navenek válka probíhala mezi silami Masseria a Maranzana, ve skutečnosti šlo ale o konflikt mezi straší generací sicilských šéfů, kteří se zarytě drželi starých tradic, a novou nastupující dravou skupinou Italů, kteří chtěli více spolupracovat i s neitaly. Rozpory mezi oběma frakcemi začaly už v roce 1928, kdy si obě skupiny navzájem přepadaly zásilky nelegálního alkoholu.

Ani jedna ze stran neměla pevné členství - mnoho gangsterů v průběhu války často měnilo strany.

Po vraždě Aiella se štěstí začalo přiklánět na stranu Castellammařanů. 5. listopadu 1930 byl zavražděn Mineo a další klíčový člen Masseriova gangu - Steve Ferrigno. Poté začali členové Masseriova gangu zbíhat od praporu a přecházet k Maranzanovi a smazaly se tím původní strany konfliktu (Castellammařané proti ne-Castellammařanům). 3. února 1931 byl postřelen Joseph Catania, důležitý Masseriův poručík, a zemřel o dva dny později.

V této bezvýchodné situaci zahájili Masseriovi spojenci Luciano a Genovese jednání s Maranzanem. Slíbili, že zradí Masseriu, když Maranzano ukončí válku. 15. dubna 1931 byl Masseria zastřelen, když večeřel v restauraci Nuova Villa Tammaro na Coney Islandu v Brooklynu. Střelci byli Albert Anastasia, Joe Adonis, Vito Genovese a Benjamin "Bugsy" Siegel. Ciro "Artyčokový král" Terranova měl řídit vůz, ale byl vraždou tak otřesen, že ho Siegel musel odstrčit a řídit sám.

Maranzano zvítězil a reorganizoval mafiánskou strukturu - kromě New Yorku byli v oblastech Severovýchodu a Středozápadu organizováni mafiáni do jediné rodiny na město. Kvůli velkému rozsahu organizovaného zločinu v New Yorku bylo město rozděleno mezi Pět newyorských rodin - bossy se stali Luciano, Profaci, Gagliano, Bonanno a Vincent Mangano. Všichni samozřejmě měli platit tribut a být podřízeni Maranzanovi, který se prohlásil capem di tutti capi - tedy "bossem všech bossů". Ostatní rodiny a frakce organizovaného zločinu přestaly existovat a byly začleněny do nové struktury rodin.

Maranzanova vláda jako capo di tutti capi měla ale krátké trvání. 10. září 1931 byl Maranzano postřelen a ubodán k smrti na Manhattenu skupinou židovských pistolníků, které najal Meyer Lansky (členy skupiny byli Samuel "Red" Levine a Bo Weinberg).

Skutečným výsledkem války byla prohra obou frakcí - opravdovými vítězi byli mladí a více nemilosrdní gangsteři v čele s "Lucky" Lucianem. S jejich nástupem k moci se organizovaný zločin stal skutečně národní (celoamerický) a multietnický.

Narozdíl od Maranzana, Luciano se netoužil stát "bossem všech bossů". Chtěl se potavit chaosu a sebezničujícím válkám gangů, které zachvátily New York a Chicago ve dvacátých letech. Luciano a Lansky usoudili, že nejlepší bude nechat rodiny, aby samy ovládaly své území, ale vytvořit centrální organizaci, která bude urovnávat jejich spory bez krveprolití. To by ponechalo rodinám kontrolu, podpořilo jejich obchodní zájmy a navíc udrželo mafiány z dohledu veřejnosti a zákona.

Luciano ustanovil takzvanou "Komisi", aby dohlížela na všechny aktivity Mafie ve Spojených státech a sloužila jako prostředník při sporech jednotlivých famiglií. Luciano se stal předsedou Komise a Lansky jeho zástupcem.

Zformování Komise nezastavilo války gangů ani krveprolévání, ale snížilo jejich rozsah a častost. Když jedna famiglie vyhlásila válku druhé, většinou byla brzy ve válce také s Komisí a všemi ostatními rodinami.

[Ecthelion]

Dnes končí měsíc červen a tím přestávají být tématem support fóra měsíce 30tá léta a prohibice. Rozhodně to neznamená, že je toto téma nějak uzavřeno nebo zamčeno - právě naopak. Budeme nadále rádi za každý příspěvek, komentář nebo nápad, který sem napíšete, protože debata je stále otevřena a téma ještě rozhodně není vyčerpáno. Objednejte si proto pizzu, lokněte anýzovky a aniž bystě porušili zákon omerty, usaďte se ke klávesnici...

Všechny užitečné věci jsem umístil do prvních dvou příspěvků (pokud mi snad něco uniklo, prosím, napište mi a já to rád doplním). Moc děkuji všem, kteří do tématu přispěli za jejich čas i hodnotné podněty.

[Ecthelion]

V pondělí 28.7. 2008 v 17:05 dávají na ČT2 klasickou gangsterku a noirovku s Jamesem Cygneyem v hlavní roli.

[Ecthelion]

Tady je k nalezení vynikající galerie fotografií žánru noir/30tých let. Může sloužit jako skvělá zásobárna fotografií charakterů do vašich her a i jinak je inspirující.



Dalším, pro mě poměrně podstatným, prvkem atmosféry třicátých let (ale i meziválečných jako takových) ve Spojených státech jsou okna. Pokud se podíváte na nějaký straší film, uvědomíte si, že v Americe se v té době používalo úplně jiných oken než u nás. Jsou to tzv. chicagská okna, která se masově uplatnila při obnově Chicaga a jejich výrobce s nimi doslova zaplavil Státy. Je to vertikální okno, které je v polovině výšky rozděleno na půl, přičemž spodní polovina je výsuvná nahoru (nikoli otevíravá) a horní polovina je neposuvná. Pokud bylo třeba osadit velký otvor, dalo se jedno takové okno na levou a jedno na pravou stranu, přičemž mezi nimi bylo pevné zasklení.

[Argonantus]

Poznámka k tomu oknu - v Anglii užívají tato okna léta letoucí, zásadně jako jednoduchá, ne příliš těsnící, takže ve větru vibrují, drční a vydávají různé pazvuky (dolní pohyblivá část). Jistý atmosférickýá prvek.

V zimě je za nimi docela slušná zima. Čech (já) si dolní část obvykle vycpe na kraji nějakým hadrem, aby okno těsnilo a nehýbalo se.

Jiné využití je v hororech, kde se dolní část násilím naráží na krk prolézající oběti (okno nejlépe částečně rozbité a oběť nejlépe ženského pohlaví).

[Ecthelion]

Třicátá léta jsou ve Spojených státech známá také jako Éra veřejných nepřátel. Termínem Veřejný nepřítel byli FBI označováni uprchlíci a bankovní zloději, kteří během Deprese působili ve lekém počtu. Mezi nejnámější patří:

Bonnie a Clyde



Moderní "Romeo a Julie" spolu vykradli velké množství bank a přestože proti nim policie a FBI nasadila dokonce obrněné vozidlo, nemohli je dlouho dopadnout. 23. května 1934 jejich kariéra skončila smrtí na prašné cestě nedaleko Bienville Parish, když je policie rozstřílela v ukradeném voze Ford V8.

John Dillinger



Nový Robin Hood a archetyp psance s gentlemanskýcm chováním a elegantní technikou přeskoku bankovních přepážek (okoukanou z filmů). 23. června byl zastřelen agenty FBI.

Ma Baker

Ve své době viděna jako šéfka gangu Karpis-Baker, ve kterém působili její synové, kteří byli otrlí kriminálníci. Mezi lety 1930 a 1934 provedli řadu přepadení bank a únosů.

Baby Face Nelson



Otrlý kriminálník, který byl pro svůj mladistvý vzhled a výšku (1,6 m) nazýván Baby Face. Jako protiklad Dillingera, který boural mýtus vznešených psanců, se Nelson nerozpakoval střílet do policie nebo náhodných přihlížejících. Za svou kariéru zastřelil na patnáct policistů. Byl zabit, když se zavěsil za policejní auto, donutil ho zastavit a vstoupil, vyrazil k němu a neustále střílel. Zabil dva policejní důstojníky, ale protože se vůbec nekryl, byl prostřílen šestnácti kulemi a brzy na to zemřel.

Alvin Karpis



Pro svůj vzhled nazýván Creepy. Ve třicátých letech byl spojencem Bakerova gangu (takzvaný gang Krepis-Baker) a byl posledním z velkých "veřejných nepřátel", kteří byli dopadeni. Byl odsouzen na doživotí do Alcatrazu.

[Ecthelion]

Kromě her založených na principu Detektivní kanceláře (kdy jedna nebo více postav je soukromým detektivem a skupina vyšetřuje různé případy), který je vyzkoušený a dobře funguje, by mohly být velice zajímavé hry založené na principu Podrazu.



Na třicátých letech mě fascinuje, že všeobecná chudoba a dvacetiprocentní nezaměstnanost dala vzniknout celému odvětví zlodějů nebo spíše podfukářů, kteří se specializovali na finty a triky, jak získat nenásilně peníze. Úžasným a největším příkladem je samozřejmě právě film Podraz, příklady těchto triků se objevily i v knize Američtí bohové. Skupina postav spíše na šikmé ploše zákona by se dala dohromady za účelem převezení nějakého movitého muže ("podfouknout hejla") a získání jeho peněz. Samozřejmě by musel být tento podfuk tak dobrý, aby je tento člověk ani nepodezíral z něčeho nekalého a peníze nepostrádal, protože je to někdo natolik mocný, že by v případě odhalení byla policie jejich nejmenším problémem... Tento princip má pdole mě dobrý potenciál a mohl by být kvalitním základem příběhů...

[Pieta]

Na třicátých letech mě fascinuje, že všeobecná chudoba a dvacetiprocentní nezaměstnanost dala vzniknout celému odvětví zlodějů nebo spíše podfukářů, kteří se specializovali na finty a triky, jak získat nenásilně peníze.

A navíc se dá najít spoustu materiálu k trikům, jaké tihle podvodníci skutečně používali. Je to skutečně fascinující - kupodivu spousta těch triků není o tom, ošulit nedůvěřivého dobráka, ale o tom, že oběť je přesvědčena, že může někoho sama ošidit, a když pak o peníze přijde, tak nemůže dost dobře jít na policii, protože nemá vůbec čisté svědomí.

Samozřejmě tohle není specifikum třicátých let minulého století, samotný výraz "confidence man" pochází z čtyřicátých let předminulého století, kdy se tak přezdívalo Williamu Thompsonovi, který dokázal z lidí vymluvit zlaté hodinky a odejít s nimi. (Dobová zpráva o zatčení, New-York Herald, 1849)

[Ecthelion]

Pieta: Samozřejmě, že podobné fígle nejsou jen devízou třicátých let, ale právě tady díky velké krizi zažily nevídaný nárůst. Vznikla dokonce celá galérka, která se věnovala tomuto odvětví (a úchvatný moment třeba právě ve filmu Podraz je, když si jeden z členů party přijde do hospody pro seznam, kdo je zrovna ve městě) a kde se všichni navzájem znali.

Dovolím si i přes povrchní znalost této oblasti trochu zabrousit i do kinematografie a zařadit sem některé velké počiny třicátých let:

Vzniká úchvatný Felix the Cat, žíjící krásnou absurditou a surrealismem, v mnoha ohledech jeden z nejlepších stripů a kreslených seriálů vůbec. Konec třicátých let dal vzniknout i velké legendě kreslených seriálů Daffymu Duckovi, který později během válečných let sloužil vlasti jako postava bojující proti nacismu.

V oblasti komedií a grotesek vznikají filmy smutného Bustera Keatona, včetně úchvatného The General (u nás uváděného jako Frigo na mašině). Jeho věčný konkurent na poli grotesky, Charlie Chaplin má za sebou už oceňované filmy City Lights (1931) a Modern Times (1936), které mu zajistily slávu a úspěch. Nesmíme zapomenout na bratry Marxovy, mistry jemného humoru a autory úžasných filmů (beze zmínky není ani to, že chování Groucho Marxe napodobovala intenzivně postava Hawkeye v seriálu MASH a použila tak jeho díl humoru).



Doba němých filmů a Rodolpha Valentina je už pryč, ale je to i období velkých filmů, jako jsou v roce 1933 King Kong a dvojice klasik s Mae Westovou - She Done him Wrong a I´am No Angel. 1934 a film It Happened One Night s Clarkem Gablem a Claudette Colbertovou a 1935 a Vzpoura na lodi Bounty a Top Hat s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou.
Zlatá éra Hollywoodu nastává až s koncem let třicátých a rok 1939 dává vzniknout filmům jako jsou The Wizard of Oz, průlomový film Johna Wayna Stagecoach, Mr. Smith Goes to Washington od Franka Capry, slaďák Wuthering_Heights s Laurencem Olivierem, Only Angles Have Wings s Gary Grantem, Ninotchka s půvabnou Gretou Garbo a romantické komedii Midnight.

Omlouvám se za nezařazení odkazů, avšak wiki má nešikovně udělané stránky o filmech, takže se tu nedají zařadit jako odkazy... není problém film podle názvu na wikipedii i jinde dohledat.

[Ecthelion]

Seznam vítězů Světové série v baseballu ve třicátých letech:



1930 Philadelphia Athletics
1931 Philadelphia Athletics
1932 New York Yankees
1933 Washington Senators
1934 Detroit Tigers
1935 Detroit Tigers
1936 New York Yankees
1937 New York Yankees
1938 New York Yankees
1939 New York Yankees
1940 Detroit Tigers

Třicátá léta se díky Babe Ruthovi vzpamatovala ze "skandálu Black Sox" a baseballu se podařilo získat zpět své fanoušky. Při světové sérii v roce 1932 předvedl Babe Ruth svůj slavný hlášený odpal (při kterém rukou naznačil směr odpalu a poté odpálil homerun) jeden z nejznámějších momentů tohoto sportu ve dvacátém století. Po jeho odchodu v roce 1935 nastoupil na jeho místo v New York Yankees nový titán - Joe DiMaggio, hvězda první kategorie, se kterou Yankees drželi světový titul mezi lety 1936 až 1943 (s jediným přerušením v roce 1940).

Seznam vítězů supertěžké váhy v boxu ve třicátých letech:



1930 Jack Sharkey (USA), po něm Max Schmeling (Německo)
1931 Max Schmeling (Německo)
1932 Max Schmeling (Německo), po něm opět Jack Sharkey (USA)
1933 Jack Sharkey(USA), po něm Primo Carnera (Itálie)
1934 Primo Carnera (Itálie), po něm Max Baer (USA)
1935 Max Baer (USA), po něm James J. Braddock (USA)
1936 James J. Braddock (USA)
1937 James J. Braddock (USA), po něm Joe Louis (USA)
1938 Joe Louis (USA)
1939 Joe Louis (USA)
1940 Joe Louis (USA)

Mezi významné události světového boxu se řadí smrt Ernie Schaafa, který byl vynesen K.O. ve třináctém kole s budoucím světovým šampionem Primo Carnerou a na následky svého souboje zemřel na den sv. Valetnýna. Nejdůležitější událostí třicátých let byl ale souboj Joe Louise s Maxem Schmelingem roku 1938. Tehdy afroameričan Joe Louis v odvetě porazil favorizovaného šampiona nacistického Německa a na hlavu postavil Hitlerovy žvásty o nadřazenosti bílé rasy. Vítězství Joe Louise oslavovaly celé Spojené státy a západní Evropa (Joe Louis si podržel titul světového šampiona až do roku 1949, kdy skončil s aktivní kariérou).

Box, sport dělníka, byl ve Spojených státech velice populární a při vysílání důležitých zápasů byly radiové stanice naladěny pouze na tento pořad.

[Ecthelion]

Populární hudba ve třicátých letech:



Třicátá léta navazují na "Jazzový věk" dvacátých let, kdy začali působit velikáni jako byli Bix Beiderbecke (který založil svou skupinu The Wolverines v roce 1924) a Louis Armstrong spolupracoval s Fletcherem Handersonem než si založil vlastní slavou skupinu Hot Five. Právě Louis Armstrong stál za postupnou proměnou chápání jazzu jako takového a jeho proměnu ve swing. Swing změnil podobu jazzu a vytvořil hudbu, "která vás prostě nutí tancovat".

Většina jazzových kapel přešla na swing počátkem třicátých let, ale původní "sladká" jazzová hudba byla stále nejposlouchanější pro bílé posluchače až do vystoupení Bennyho Goodmana v Pallomar Ballroom v roce 1935. Úspěch byl ohromný a "žhavý swing" a "boogie woogie" pak určily podobu americké populární hudby pro další desetiletí.

Ve třicátých letech také postupně oslabila tradiční rasová segregace a bílí a černí hudebníci začali hrát ve společných kapelách, přirozeně, že ku prospěchu hudby. Mezi nejznámější hudebníky tohoto období patří velikáni jako Count Basie, Cab Calloway, Fletcher Henderson, Earl Hines, Duke Ellington, Artie Shaw, Tommy Dorsey, Benny Goodman a Glenn Miller.

[Ecthelion]

Dovolím si zde dát odkaz na stránky Doktora Macra, kde jsou zdarma ke stažení úchvatné snímky z filmů v OBROVSKÉM rozlišení a ÚCHVATNÉ kvalitě. Najdete tady desítky fotografií k filmům ze třicátých let, s jejichž pomocí můžete vytvořit tucty NPC postav tak reálných, že vaši hráči si budou myslet, že si pustili film.

Jde opravdu o unikátní stránky, které zdarma zpřístupňují úžasné a jedinečné fotografie a snímky filmů. Vřele doporučuji.