Glorantha, RuneQuest, HeroQuest...

[Markus]

RuneQuest patří k nejstarším a nejvlivnějším RPG hrám. Vyšel jen nedlouho po Dungeons & Dragons a na dlouhou dobu byl druhou nejoblíbenější fantasy hrou. Představoval alternativní pojetí fantasy roleplayingu a jako jeden z prvních herních produktů představil propracovaný a uvěřitelný herní svět – k tomuto účelu převzal a začal rozvíjet svět Glorantha, zasazený do doby odpovídající zhruba naší době bronzové, s velikým důrazem na náboženství a mytologii.

RuneQuest drží v historii RPG několik prvenství. Jde o první příklad skutečného dovednostního systému – systémové jádro nazvané Basic Roleplaying pak posloužilo jako základ mnoha dalších her od vydavatelství Chaosium. Je to taky první hra, která se vážněji zabývala tématikou víry, náboženství a mytologie a brala ji jako důležitou součást hry.

První edice vyšla v roce 1978, následovaná jen lehce revidovanou druhou edicí v roce 1978. Vydavatel potom licenci prodal nakladatelství Avalon a to v roce 1984 vydalo třetí edici, která opustila svět Glorantha a zasadila hru do středověké Evropy. Linie RuneQuest potom pokračovala několika dalšími edicemi, zatímco původní autoři, nespokojení s jejím ubíráním, založili vlastní herní linii Hero Wars / HeroQuest.

Hlavní anotace v databázi:
Svět Glorantha
Rodina RuneQuest
Rodina Hero Wars / HeroQuest / QuestWorlds

Dílčí herní řady:
13th Age Glorantha (2018) – Doplněk pro hru 13th Age adaptující ji do světa Glorantha

Další odkazy:
Samostatná diskuze s Bifiho tipy a triky pro vedení RQG

[Antharon]

[KDolecek]

Od tohoto vlákna jsem čekal mnohé.
Ale, že tu Bifi začne sázet hlody jako "Runequest komunita je z toho batshit crazy – ask no questions, ani srnka sa v tom nevyzná." a Markus z toho bude tvořit memes, to mne nenapadlo.
Svíjím se tu smíchy mezi záchvaty kašle.

[Bifi]

Tak z toho meme mi ujebalo dekel až na Kero Fin
good job buddy

[Dorian]

Já bych jen doplnil že Indra není v žádném případě solární postava, je to hromovládce (stejně jako Orlanth). „Achilleovský“ pól druhé funkce také není sám o sobě solární, i když by jsme ho mohli chápat jako pozitivní a tím pádem solární. Ale ani solarita není vždy chápána čistě pozitivně, Slunce je také spojeno s podsvětím (už jen proto že stejně jako Yelm do něj cestuje)

Ašvinové jsou podle Dumézila božstva třetí funkce - to ale sedí pouze v Mahábháratě. Není jasné proč by měli k třetí funkci náležet starší, tedy védští Ašvinové, nemluvě o jejich dalších IE protějšcích jako jsou Dioskúrové nebo Dieva Deli.

Na tom íránském Keresáspovi je zajímavá jeho hříšnost (analogie s Orlanthem), tahal se s čarodějnicemi, uctíval modly a dokonce zabil Átara, boha ohně a Pravdivosti (nejvyšší princip v zarathuštrismu, ačkoliv toto božstvo je stále jen synem Ahura Mazdy). Nakonec ale bylo uznáno že jeho schopnosti jsou potřeba a byl rehabilitován aby při apokalypse bojoval proti zlu.

K tomu rozdělení vesmíru a třem funkcím tak myslím že ne, tady už šel dumézilismus moc daleko a hledá tři funkce tam kde nejsou. Pro Gloranthu by byla teoreticky ideální trojice Nebe (Yelm)/Povětří (Orlanth)/Země (kdovíkdo), ale ta se nezdá být typicky IE. Nedávno jsem k tomu napsal článek https://lumyd.eu/article/nebe-zeme-more ... vesmir/108

[Mizy]

Je to v pytli. Po přečtení tohoto vlákna (díky Bifi za spoustu super informací ), jsem totalně zaháčkován a po starter setu objednal k RQ kde co.

[Markus]

Vítej v klubu

[Bifi]

Vitusi, konečne som sa dostal k normálnej odpovedi - sorry.

(...) jen si dovolím doplnit, že Dumézil byl jeden z prvních (avšak nikoliv první), kdo upozornil na existenci trojic jdoucích hlouběji do minulosti, než jen do středověku, kde se původně myslelo, že vznikly (trojice duchoventsvo - válečnictvo - sedláctvo se táhne uspořádáním středověkého myšlení v podstatě až do francouzské revoluce, která první smetla ony tři stavy). Samozřejmě kromě tří stavů (respektive trojího lidu božího těla na zemi), je další slavnou trojicí Otec-Syn-Duch svatý, jež zřejmě paralelně s trojím stavem navazuje na starší principy myšlení ve trojicích (kopa, stejně jako tucet jsou dělitelné třemi, 24 hodin dne rovněž, 360 stupňů kruhu). Bohužel si to moc už nepamatuji jak a kam se to táhne, ale například jeden z argumentů proč byli v rámci Římské říše Keltové schopni rychleji přijímat křesťanství, byl ten, že i jejich původní víra byla postavená na trojici, jíž pak nebyl problém "napárovat" na svatou trojici.

P.S.: Jinak mne napadli další trojice v duchovní oblasti jako například fyzický svět - duchovní svět - snový svět (tuším zůstalo zachování u některých animistických národů) či reálný svět - Zásvětí - Podsvětí z mytologie tuším severské (a obdobně dokonce i tak vzdálené, jako je japonská) a jenž se odráží i v klasickém pojetí svět - Peklo - Nebe, jež předchází křesťanství, neboť jeho prvky je možno vysledovat do řecké mytologie i do mazdaismu.

P.S.2: Tak mne ještě napadlo, že je dost možné, že myšlení v trojicích v rámci mythosu je možná ještě dokonce před-indoevropské a mohlo by dokonce kořenit v prapůvodním mýtu všech lidí.

K tomu som ti chcel napísať niečo podobné ako Dorian. Čítam jeho Mýtus a epos a mám za sebou len nejakých 120 strán z asi 900-stranového diela, kde pokrýva zatiaľ len Mahábháratu. Trifunkcionalizmus sa tu používa striktne ako vzťah medzi troma základnými funkciami indoeurópskych spoločností (autorita, vojna, prosperita), dokonca aj stavy (kráľ-kňaz, bojovník, hospodár) sú len - niekedy skreslenou - odvodeninou. Hľadá tieto funkcie v náboženstve a mýte, teda "predhistorických" prameňoch u rôznych kultúr - a na wikipédii som sa dočítal, že explicitne tieto tri funkcie nenašiel v iných kultúrach, napríklad pôvodných amerických. Zároveň na mňa to, ako používa trifunkcionalizmus, nepôsobí ako reifikácia teórie nad fakty, inými slovami, že vezme trojuholník a snaží sa ho naplniť čímkoľvek. Matne si však pamätám asi dvadsať rokov starú debatu s mojimi priateľmi z etnológie a kultúrnej a sociálnej antropológie, ktorí mi Dumézila presne takto prezentovali - že sú to v zásade trojice čohokoľvek. Tak neviem, možno je to len vulgarizácia vzniknuvšia zlým vyučovaním alebo nedostatočným štúdiom? Alebo nejaká popkultúrna recepcia?

Co jsem hlavně chtěl říct, že se mi líbí ta stavba na dávných mytologických archetypech, zajímá mne pak její projev zpětně do hry.

Toto je tá náročnejšia poznámka.

Zaprvé, niektoré kultúry v Glorante sú jasne a cielene proto-indoeurópske. Týka sa to najmä Heortlingov (Sartar, Esrolia, Tarš, Hendrikiland... a asi aj Prax, ale tých ešte nemám načítaných), ktorí boli v predchádzajúcich edíciách Runequest a aj v Heroquest zobrazovaní ako Severania. V súčasnej edícii sa od toho ustupuje a je snaha túto kultúru urobiť nielen etnicky diverzifikovanejšou, ale aj kultúrne viac smer Kaukaz (Skýtovia), Indus a Eufrat, Irán, či dokonca India. To sa týka jazyka, organizácie spoločnosti, materiálnej kultúry a architektúry... (Zároveň má ale aj nejaké ne-indoeurópske estetické a metafyzické prvky - ako napríklad mezoamerický šamanizmus.) Iné kultúry, či už Dara Happa/Peloria (Lunári), Aldryami (elfovia), Mostali (trpaslíci), Uz (trollovia) a podobne majú možno odlišné metafyzické východiská, napriek tomu, že zdieľajú ten istý priestor a mýtickú históriu. Ale neviem, na to som v Gloranthe príliš málo sčítaný.

Zadruhé, teraz to zložitejšie jadro: akú rolu hrajú mýty pri hraní. Dlho som vážnejšie uvažovanie nad týmto odkladal, ale možno je už čas...?

a) Začnem banálne, pravidlami RQ. Mýtus ako taký nič nerobí (navyše je mŕtvy, už sa stal a sú to len príbehy). Moje božstvo mi dáva nejaké schopnosti, ale nehrá v deji silnejšiu rolu, asi ako klerik v D&D. Toto je mód, voči ktorému sa RQ cielene vyhradzuje, ale v princípe sa podľa pravidiel RQ tak dá hrať. Použité rune points si obnovím dostatočne vysokou obetou v svätyni môjho božstva na jeho sväté dni, hodím si na Worship a získam nejaký počet späť. Rinse and repeat. V chráme sa tiež viem naučiť dodatočné rune spells, zaplatím a mám.

b) Lenže. Runy, ktorými postava vládne, sú samé osebe pod vládou jednotlivých božstiev a vyjadrením nejakých tendencií a metafyzických príslušností mojej postavy. Runy by sa časom mali do hry dostať ako súčasť identity postavy, jej charakteru, a jej správanie by malo sprítomňovať povahu príslušných božstiev. To stále síce ešte nie je mýtus, len nejaké povahové archetypy. Ale je to príležitosť konkrétnemu správaniu dať prostredníctvom mýtu nejaký interpretačný rámec.

Odbočka. Aký je predpokladaný model hráčskeho poznania pri hraní Runequest? Je zrejmé, že je úplne inde ako modernejšie hry. Skúsim načrtnúť úplne hypotetickú schému:
zrelosť 0 - niekoľko prvých mesiacov - GM sa trocha začítal do mýtov Glorathy, ale hlavne sa vôbec snaží hru uchopiť pravidlovo. Hráči sú nováčikovia v Gloranthe.
zrelosť 1 - niekoľko prvých mesiacov, alternatívny stupeň - GM sa trocha začítal do mýtov Glorathy, ale zaujalo to aj (niektorých) hráčov a čítajú si veci pomimo (najskôr zo základnej príručky, možno nejaké wiki), hrajú King of Dragon Pass a pod.
zrelosť 2 - pol roka až rok - GM aj hráči viac-menej zvládli systém, GM začal sosať, ale ešte to nie sú encyklopedické znalosti. Čítal časti z The Glorantha Sourcebook, King of Sartar, The Heortling Mythology. Čerpá inšpiráciu z fór. Hráči sa politicky a kultúrne orientujú v prostredí a poznajú (asi najmä z hry a diskusií) už niektoré základné mýty.
zrelosť 3 - rok až dva - Možno sa hrá už druhá kampaň, starší hráči mýty zohľadňujú už pri tvorbe postáv. Ak sa skupina obmenila, starší hráči často plnia rolu mentorov nováčikom. GM je stále vášnivo zažratý do načítavania nových informácií. Skupina pravdepodobne vedie diskusie o prostredí a mytológii aj mimo rámec hry.
zrelosť 4 - dva roky až päť - Aj keď hráči striedajú aj iné hry, Glorantha ostáva hlavnou vášňou najmä pre GMa a možno kmeňových hráčov. Sledujú, čo vychádza, diskutujú. Glorantha sa stáva životným štýlom. Pravdepodobne skúsili aspoň jednu kampaň z netradičného uhla - napríklad za Lunárov alebo trollov. GM tiež pravdepodobne zasadil aspoň jednu kampaň do jedného regiónu mimo hlavných produktov a intenzívne tento kúsok sveta prekreslil. Začína hľadať cesty k heroquestingu vo vlastných hrách. Zvažuje publikovanie vlastných dobrodružstiev, vychádzajúcich z odohratých hier. Niektorí hráči uvažujú o mástrovaní kampane v Glorante tiež, prípadne zakladajú svoje vlastné skupiny s nováčikmi.
zrelosť 5 - päť až desať rokov - GM je aktívny na fórach a je známy znalosťami v nejakej špecifickej oblasti. Možno sa zúčastňuje playtestu väčších fanúšikovských produktov alebo je na medzinárodnej scéne aktívny inak (články, blog, podcast, vlastné materiály...). Vlastní veľa starších príručiek a má už takmer encyklopedické znalosti. Viedol aspoň jednu experimentálnu kampaň, ktorá je zasadená do zásadne odlišného časového obdobia. Vedie možno dve až tri kampane paralelne, vystriedalo sa pri ňom veľké množstvo hráčov. "Hlavná kampaň" trvá vyše tri roky, väčšina postáv kmeňových hráčov už dosiahla úrovne Rune Lord a Rune Priest, v hre už sa zopár krát objavil heroquest, ekvivalent domain-level play v old-school D&D. (Niektorí kmeňoví hráči na pár mesiacov či rokov odpadli, plynule sa do hry vracajú.)
zrelosť 6 - desať a viac rokov - Vážení veteráni. Autority pri interpretácii settingu. Nositelia komunitného poznania.

Poučenie z odbočky (bez ohľadu na jej fiktívnosť): Schopnosť dávať udalostiam v hre tento interpretačný rámec súvisí so stupňom zrelosti a preto settingového poznania skupiny. Toto settingové poznanie bude na jednej strane kanonické (encyklopedická znalosť mýtov) a na druhej strane vytvorené dlhým vlastným hraním, či už vlastnou interpretáciou/zafarbením kánonu, alebo autenticky nový obsah.

Alternatívou je vytvárať nové mýty, čo je prístup okrajovo podporovaný aj v mainstreame RQ (Six Seasons in Sartar ponúka možnosť hráčskej tvorby mýtu a výsledného heroquestu, čakal by som niečo podobné aj v Heroqueste), ale je v rozpore s tradičným GM-centrickým a silne kanonickým modelom hrania. Pripomeniem, že síce sa razí filozofia Your Glorantha Will Vary (YGWV, resp. YGMV/May Vary), ale nikto nikde nevyjadril, v akých rámcoch sa sloboda meniť kánon má/funkčne môže realizovať.

V zásade sa v RQ komunite predpokladá model "skúsený GM a hráči začiatočníci" (povedzme okolo stupňa zrelosti 3), pričom doteraz nikto nikdy explicitne neriešil, ako sa GM môže stať skúseným inak než hraním oficiálnych modulov, najprv úvodných dobrodružstiev a potom väčších kampaní typu Griffin Mountain. Ale mytologická znalosť? To má nejako vzniknúť pomimo. A schopnosť nielen mýty poznať, ale ich aj vedieť funkčne priniesť do hry? Si děláš prdel.

Primárnym účelom YGWV a súčasným biznis modelom Chaosia je umožniť a podporiť hranie aj na stupni zrelosti 0 alebo 1, teda nech sa GM a hráči neboja, že postúpajú na otlaky kánonu. V súlade s tým je aj vydanie ešte čerstvého Starter Setu, lebo skúsení Runequest gamemasteri nie sú ani zďaleka tak bežní ako jehovisti. Myslím, že YGWV sa tu myslí hlavne geograficky - že napríklad lokality okolo Jónovho mesta sú opísané jedným-dvoma riadkami a tie GM má prekresliť - ale nie v zmysle "tak u nás je Orlanth božstvom podsvetia". Len ti to nikto nepovie, že.
Druhou funkciou YGWV je orientácia na nadchádzajúce Hero Wars, a teda "nebojte sa, že po roku-dvoch vášho hrania vydáme príručku, ktorá z udalostí vo vašej hre urobí opilecký sen". Problémom RQ je jedno dobrodružstvo = jedno ročné obdobie, teda ak hráš one shoty tak už po pár mesiacoch hrania vo vašej hre kľudne ubehli tri roky v settingu.

Koniec odbočky z odbočky. Poučenie: Nemáš sa síce báť byť nekanonický, ale evidentne to má svoje hranice. A nikto ti ich nepovie.

c) Mýtus je vzorom pre spoločenskú organizáciu - viď môj príspevok o kultoch vyššie. Mýtus je preto žitou náboženskou ideológiou, zdôvodňuje motivácie a chovanie frakcií. Vyžaduje aspoň stupeň zrelosti 2, aby to bolo autentické (rozumej dostatočne hlboké a v súlade s kánonom).

d) Heroquesting, teda reenactment mýtov. Uf, kde začať... Ak to berieme tradične (GM-centrické, silne kanonické hranie), potrebuješ skúseného GMa (stupeň zrelosti 4), dlhú kampaň a vylevelované postavy. GM detailne dopracuje nejaký konkrétny mýtus, dá hráčom možnosť ho kvázi-investigatívne odhaľovať v hre, a potom tam im predloží (viac alebo menej railroadovú) kapitolu heroquestingu, pričom hráči majú nejaký priestor určovať jeho ciele. Výsledkom je masívny vplyv na kampaň a setting. Teda tu hovorím o other-world-heroquesting, nie len že sa nahulíme a zalarpujeme si v maskách pri ohníčku.

e) Estetická funkcia. Tu veľmi záleží, čo sú hráči zač a aké majú glorantské a iné znalosti. GM môže napríklad pripomenúť, že nejaká práve odohraná scéna sa podobá nejakej scéne z mýtu a že prvky zastúpené na scéne (zasvätenci, runy a pod.) majú nejakú hlbšiu signifikanciu. Môžeš mať tiež skupinku akademických nerdov, ktorí hrajú z dizajnového hľadiska príšernú hru (railroad bez agencie, redundantné hody, whatever), ale napriek tomu je hra pre nich skvelá, lebo im na prvky settingu sedia interpretácie typu trifunkcionality alebo GM verne pol hodinu opisoval architektúru sumerskej obilnej jamy.

Je ešte jedna rovina na rozhraní heroquestingu a estetiky. Ak postavy v nejakej scéne spendujú rune points jak najatí, pália ich as if there's no tomorrow, celá scéna sa môže začať prepadávať do mýtického času. Namiesto nášho Fredyho, zasvätenca Uroxa, sa tam naozaj týči nebeský býk, ktorý rohami jebe do toho chaotického mutanta pred sebou. Pridáš ešte dva-tri rune pointíky? Aha, už tu je aj Orlanth. Aha, už nie sme v lese za dedinou...
Kto je za toto herne zodpovedný? Asi GM, ale viem si predstaviť aj kolaboratívny rozmer.

Inou variantou tohto rozhrania je násilný, resp. nedobrovoľný heroquesting. GM si vymyslí, že nejaké jeho Chaos Mary Sue NPC robí heroquest, má k tomu celú story a píše si vlastné poviedky jak nedocenený literát. No a heroquest tohto NPC má nejakú štáciu, pri ktorej potrebuje protivníkov (napr. Chaos alebo Lunári potrebujú Heortlingov) alebo konkrétnych spojencov (zasvätenca Humakta) alebo predmety, ktoré čistou náhodou práve má naša skupina postáv. A bam, prepadneš sa do heroquestu niekoho iného, in medias res, nevieš čo sa deje, niekto ťa jebe a GM sa uchechňáva za svojou zástenou. Ale možno to nemusí byť až také zlé ako Koebel, viem si to predstaviť (dúfam) celkom zábavné.

f) Spirituálna funkcia pre samotných hráčov. Inými slovami, táto otázka:
mýty Gloranthy :: postavy :: hráči :: ?
K tomuto sa musím vrátiť inokedy, beztak už tu nad tým sedím hodinu a pol.

Záver: Ak to celé pôsobí abstraktne, je to tak - toto nemalo byť zacielené na mikroúroveň hrania a konkrétne techniky. Takže tvoja otázka je stále platná a zaslúži si ďalšiu odpoveď. Piči.

[Bifi]

Dorian: YES! Potrebujeme ťa tu v debate ako soľ. (Ja som len úbohý sociológ a politológ, je to vidno.) Vrátim sa k tvojim poznámkam detailnejšie, len tieto dni ma práca pohltila ako Daliathova studňa alebo - výstižnejšie - Ragnaglarov ritný otvor.

Je to v pytli. Po přečtení tohoto vlákna (díky Bifi za spoustu super informací ), jsem totalně zaháčkován a po starter setu objednal k RQ kde co.

YES! Hrozne sa teším. Runequest sa musí hrať!
Ako som spomínal vedľa, chcem založiť aj vlákno, kde si budeme odovzdávať skúsenosti z hrania a mástrovania špecifické pre RQG (Vitus, potom kuk sem). Tak nech to má význam...

[Vitus]

Bifi: Nadechl jsem se, ponořil se do toho a v podstatě jsi mne místy rozsekal na cucky - to mám za to, že se blbě ptám . Ale asi ti v některých těch věcech rozumím (ale to o tom Dumézilovi výše už je to místy nad moje znalosti, respektive by to bylo na jinou debatu jinam, protože si myslím, že nejsme ve sporu, ale jistý 100% si taky nejsem ), jenom bych vypíchnul pár pro mne zajímavých míst z toho traktátu o hraní mýtů
- bod b) Červená odbočka - doplň si jiné reálie a přesně dostáváš ten rozměr, proč si trekeři nejlépe užijí Star Trek Adventures (a ostatní asi ne )
- bod d) Reenactment mýtu - to mne vlastně ani nenapadlo, že v rámci naší domácí Achtward kampaně, kde se jedna postava díky svému náboženskému rozpoložení dává na dráhu pomocníka jednoho z bohů Sedmičky, tak vlastně prodělává reenactment mýtu, protože pokud na té dráze setrvá, pak jednou z možností je nahradit ve funkci Sorena (mýtického posla Sedmičky), jenž před tím nahradil Ragarda (i když, ruku na srdce, Soren nahradil Ragarda skrze Ragardovu podlost). Jinými slovy reenactment mýtu je vlastně velice zajímavý směr pro RPG kampaň (samozřejmě v settingu, jenž takovýto skoro "živý" mýtus umožňuje).

Nad některými těmi věcmi, co jsi napsal asi budu meditovat, ale nemyslím, že budu schopen něco z toho dostat do hry v sobotu

[Markus]

Já bych se asi nikdy nedostal dobrovolně dál než za 1 nebo 2, někde napůl cesty. Sice mě Glorantha a RuneQuest zajímají, ale obecně mám k RPG hrám přístup dost zaměření na „reálné hraní“ – jakmile se začneme bavit o načítání encyklopedických znalostí do zásoby, tak mě to spíš odrazuje. Někde si pro zajímavost přečíst něco na wiki (třeba abych prohloubil svoji postavu, dozvěděl se víc o jejím původu), to se mi líbí. Ale abych si jako GM načítal encyklopedii Gloranthy ve stylu vševědoucího GMa z 90. let, co má vstřebávat znalosti jako houba a pak je „nějak“ (ale nikdo neví jak) zúročit ve hře... na to jsem asi moc starý, cynický a zhýčkaný OSR. Takové znalosti se reálně nikdy nevyužijí, to víme všichni.

Pro mě je ideál, aby nějací jiní lidé fungovali jako encyklopedie a plodili kvalitní připravená dobrodružství a kampaně, která zvládnu uspokojivě odehrát i já na levelu znalostí 1 nebo 2.

(Takhle to mám mimochodem ve Warhammeru – hrajeme kampaň, vůbec jsem se neobtěžoval číst si o tom settingu moc navíc, a dokonce ani díly kampaně nemám načtené dopředu.)

Stejně tak bych měl tendenci hodně šlápnout do Your Glorantha May Vary a cítím celkem silný despekt ke kánonu, v RPG obecně. V tom smyslu, že kánon je pěkný jako zdroj inspirace nebo nějaké hloubky, ale absolutně bych neváhal ho porušit, kdykoli se mi zlíbí. Nějaké vidiny událostí naplánovaných v settingu na budoucnost mě nevzrušují – když se mi nebudou hodit, tak se prostě nestanou, a moje verze světa bude pokračovat jako nekanonická alternativní realita. Případně je možné s každou kampaní svět „resetovat“ a hrát de facto různé alternativní reality.

Heroquesting je zajímavý, ale má potenciál ma velký průser. Odehrávání mýtů, které předtím někdo napsal, zavání silnou nezábavou. Jsem zvědavý, jak to nakonec realizují. Ta nudná varianta (a jsem si jistý, že zvolí tu) bude taková, že ti napíšou jasný mýtus a potom tě ho nechají railroadově odehrát s několika málo dovolenými interaktivními místy. Jenomže nic není v RPG taková nuda jako hrát podle návodu – to je fakt extrémní vopruz.

Zábavnější by bylo nechat tě hrou vytvořit nový mýtus nebo silně pozměnit některý existující a potom říct A tahle to bylo vždycky. Ale vsadím se, že přesně tohle neudělají, protože v komunitě RuneQuestu tuším velké lpění na kákonu a to YGMV je spíš taková floskule.

Obecně mi ale na tom spektru blíž k heroquestingu přijde ta hra míň zajímavá, protože začíná smrdět principem "odehráváme to, co bylo předem dáno“ a to mě neba.

[Bifi]

Nad některými těmi věcmi, co jsi napsal asi budu meditovat, ale nemyslím, že budu schopen něco z toho dostat do hry v sobotu

To sa v one-shote nedá očakávať! Takže v pohode...

Inak k vašej mytológii - to mi príde hrozne super. Možno tým smerom ide aj Bajova Labyrinth Lord kampaň?

[Bifi]

Já bych se asi nikdy nedostal dobrovolně dál než za 1 nebo 2, někde napůl cesty. Sice mě Glorantha a RuneQuest zajímají, ale obecně mám k RPG hrám přístup dost zaměření na „reálné hraní“ – jakmile se začneme bavit o načítání encyklopedických znalostí do zásoby, tak mě to spíš odrazuje. Někde si pro zajímavost přečíst něco na wiki (třeba abych prohloubil svoji postavu, dozvěděl se víc o jejím původu), to se mi líbí. Ale abych si jako GM načítal encyklopedii Gloranthy ve stylu vševědoucího GMa z 90. let, co má vstřebávat znalosti jako houba a pak je „nějak“ (ale nikdo neví jak) zúročit ve hře... na to jsem asi moc starý, cynický a zhýčkaný OSR. Takové znalosti se reálně nikdy nevyužijí, to víme všichni.

Pro mě je ideál, aby nějací jiní lidé fungovali jako encyklopedie a plodili kvalitní připravená dobrodružství a kampaně, která zvládnu uspokojivě odehrát i já na levelu znalostí 1 nebo 2.

Ja ťa úplne fílujem. Hovorím, že Runequest je veľmi starosvetská hra - a fakt je zvláštne, že si to v Chaosiu nikto neuvedomuje. (Výnimkou bol Robin Laws a jeho Hero Wars/Heroquest.)

Žiaľ si myslím, že hranie len z pripravených produktov tak úplne nefunguje, resp. to nie je asi úplne možné. Bez nejakej miery settingových znalostí nevieš "kompetentne" hrať (p. aj Shadowrun), nehovoriac o tom, že enjoyment deja v hre settingová znalosť môže výrazne zvyšovať. Vo WFRP nemusíš poznať, ako fungujú kulty a kedy, resp. za čo, od nich zasvätené postavy vedia niečo dostať. V istom zmysle je akákoľvek Runequest kampaň z definície trocha sandboxovitá, s tým že fungovanie toho sandboxu je založené na znalostiach kánonu. Ale možno sa mýlim, práve sa v Six Seasons in Sartar dostávam k tomu, ako tá kampaň funguje.

Stejně tak bych měl tendenci hodně šlápnout do Your Glorantha May Vary a cítím celkem silný despekt ke kánonu, v RPG obecně. V tom smyslu, že kánon je pěkný jako zdroj inspirace nebo nějaké hloubky, ale absolutně bych neváhal ho porušit, kdykoli se mi zlíbí. Nějaké vidiny událostí naplánovaných v settingu na budoucnost mě nevzrušují – když se mi nebudou hodit, tak se prostě nestanou, a moje verze světa bude pokračovat jako nekanonická alternativní realita. Případně je možné s každou kampaní svět „resetovat“ a hrát de facto různé alternativní reality.

Toto mi príde fajn a uskutočniteľný prístup.

Bojím sa však toho, že je vysoké riziko, že sa v jednej hre stretnú nielen hráči s rôznou mierou settingového poznania, ale aj s rôznym prístupom ku kánonu. Téma pre GM tips & tricks a session 0?

Heroquesting je zajímavý, ale má potenciál ma velký průser. Odehrávání mýtů, které předtím někdo napsal, zavání silnou nezábavou. Jsem zvědavý, jak to nakonec realizují. Ta nudná varianta (a jsem si jistý, že zvolí tu) bude taková, že ti napíšou jasný mýtus a potom tě ho nechají railroadově odehrát s několika málo dovolenými interaktivními místy. Jenomže nic není v RPG taková nuda jako hrát podle návodu – to je fakt extrémní vopruz.

Zábavnější by bylo nechat tě hrou vytvořit nový mýtus nebo silně pozměnit některý existující a potom říct A tahle to bylo vždycky. Ale vsadím se, že přesně tohle neudělají, protože v komunitě RuneQuestu tuším velké lpění na kákonu a to YGMV je spíš taková floskule.

Obecně mi ale na tom spektru blíž k heroquestingu přijde ta hra míň zajímavá, protože začíná smrdět principem "odehráváme to, co bylo předem dáno“ a to mě neba.

Tu by som sa zase až tak nebál. Tri dôvody:
:: To, že vieš pomeniť hero paths a tým pádom retroaktívne mýtus meniť (pridávať k nemu, vytvárať alternatívne interpretácie), je podľa mňa neodškriepiteľnou súčasťou toho, ako sa heroquesting v Runequest komunite vníma. (Akurát to teda predpokladá znalosť pôvodného mýtu.)
:: Jeffa Richarda fascinujú alternatívne prístupy k heroquestingu, teda dokonca úplne lámať "metafyzickú mechaniku" toho, ako vôbec heroquesting funguje, robiť to kreatívne, za inými účelmi, s iným prístupom k mýtom. Vyzerá, že by to chcel pretaviť aj do možností pre postavy, aj keď neviem ako a či sa to bude dať kodifikovať.
:: Už máme precedensy (Six Seasons in Sartar), kde si heroquest vymyslí sám hráč (tým pádom asi bude aj motivovaný si mýtus doštudovať, prípadne aj poupraviť alebo domyslieť) a GM mu ho zahrá "na objednávku" s tým, že mu tam do toho občas hodí nejaké vidle alebo ho konfrontuje s nejakým twistom.

Ale áno, sú aj tradicionalistické interpretácie, kde sa heroquest dokonca nutne vníma ako railroad a silne kanonická skúsenosť (napr. tým smerom ide Heroquesting in Glorantha, dokonca aj spomenutý Six Seasons in Sartar).

[Vitus]

Heroquesting je zajímavý, ale má potenciál ma velký průser. Odehrávání mýtů, které předtím někdo napsal, zavání silnou nezábavou. Jsem zvědavý, jak to nakonec realizují. Ta nudná varianta (a jsem si jistý, že zvolí tu) bude taková, že ti napíšou jasný mýtus a potom tě ho nechají railroadově odehrát s několika málo dovolenými interaktivními místy. Jenomže nic není v RPG taková nuda jako hrát podle návodu – to je fakt extrémní vopruz.

Možná to chápu špatně, ale ten heroquesting my přijde zábavný v momentě, kdy dotyčný hráč (a jeho postava) neví, že vlastně prochází heroquestingem. (A ještě to beru tak, že heroquesting není primární účel /cíl dané hry samozřejmě, ale v rámci lore settingu, hráč hraje svoji postavu určitým způsobem (a snaží se třeba vysvobodit zakletou princeznu z žáby) a pokud postava spustí/udělá/projde trigger A, trigger B, ..., trigger N, tak najednou bác-ho! a je z ní posel bohů se všemi právy i povinnostmi, tedy výhodami, ale i komplikacemi. )

[Fritzs]

(a jeho postava)

Pokud jsem to dobře pochopil, tak většina hráčských postav zpočátku má jen velmi vágní povědomí co to heroquest vlastně je. Moc kanonických NPC (Argrath, Kallyr) vychází z toho, že jsou znalí těchto tajných nauk.

[Markus]

Hlavně se heroquesting odehrává v nějaké sféře bohů, v bezčasí, kde všechno je, bylo a bude najednou, a do té sféry se musíš napřed přenést pomocí rituálu s vědomím toho, že tam jdeš jako historický šermíř odehrát nějakou scénu z legend. Takže postava ví, že jde na heroquest.

(Tohle je představa z King of Dragon Pass.)