Stíny Angmaru
Napsal: 15. 6. 2014, 13:19
Stíny Angmaru
"Oheň ohněm, vzdorem vzdor,
dávný lék na dávný mor."
Hra se odehrává v roce 1604 Třetího věku na severu Středozemě, v Eriadoru a přesněji Arnoru. Tomuto zovuspojenému království Arthedainu a Cardolanu vládne Argeleb II., syn krále Araphora. Postavy se budou většinu času pohybovat na hranicích Arthedainu a Cardolanu s kraji, které ovládá Černokněžný král (tedy Angmar a Rhudaur), až k podhůří Mlžných hor a Roklince.
Zatímco síly Arthedainu a Cardolanu slábnou, síla Černokněžého krále roste. K jeho černým praporům se stahují skřeti z obou stran Mlžných hor, divoké kmeny horalů a zlých lidí z Rhudauru a dokonce Východňané zdaleka. Na hranicích jsou běžné přepady a srážky, skřeti obléhají několik arthedainských hradů a skřetí přepadové skupiny pronikají hluboko na území Cardolanu a pálí a ničí. Angmarská vojska se šikují a je otázka času, než na hranicích vypukne další válka.
Postavy:
Isilmion Urcuner, dříve z Domu harfy (Bubák)
Jeden z hrstky posledních Noldor ve Středozemi. Narodil se v Gondolinu během Prvního věku a přežil zkázu Skrytého království. Když Morgothovy hordy oblehly město, spolu s ostatními členy Domu harfy se vzbouřil proti svému pánovi Salgantovi, který byl koupen Nepřítelovými sliby. Společně vyrazili na pomoc Glorfindelovi a elfům z Domu zlatého květu. Ti se bránili skřetům a balrogům na Velkém tržišti. Bojovali zde bok po boku, ale Harefníci byli bez vůdce a téměř do jednoho zde zahynuli, když na ně přišli ohniví draci. Isilmionovi spálil pravou polovinu těla dračí oheň, ale jako jednomu z pouhé hrstky přeživších se mu podařilo uniknout tajnou cestou z města. Pára z fontán města zničených dračím ohněm vytvořila mlhu, která zakryla jejich ústup.
Přežil dračí oheň, ale přestože elfí moudrost je značná, takové rány léčit nedokáže. Dodnes nese strašlivé jizvy a zvolil si epessë (jméno, kterým se nazývá) Urcuner, což ve Vznešeném jazyce znamená strašák, nebo bubák. Nemá kvůli tomuto zranění cit v pravé ruce, takže nemůže hrát na harfu. Naučil se ale vládnout mečem levou rukou a skřeti se obávají jeho gondolinské čepele.
Arnubên, syn Aglarânov (Fingalen)
Pochází ze staré númenorské rodiny a v mládí byl členem družiny arthedainského krále. Poslali jej se zprávou do Roklinky, kde jej ale na mnoho let uvěznilo angmarské obléhání. Zatímco byl uvězněn, Čarodějný král vpadl do Cardolanu a v boji o Amun Sul padli oba Arnubênovi mladičtí synové. Byl na ně tak pyšný - Dúnedain měli zřídka více než jedno dítě a on měl dva krásné syny. Arnubênovy statky v pohraničí byly zničené a neměl se tam k čemu vrátit. Chtěl jen zemřít, ale tehdy začal mít věštecké vidiny... o plavovlasém mladíkovi na bujném koni, který měl oči Nilûbêna, jeho mladšího syna, a on ve snech stál po jeho boku obklopený služebníky Černokněžného krále.
Elrond ho přesvědčil, že jeho píseň ještě nedozněla a přijal jej ve svém domě. Arnubên se Arthedainu už nevrátil, a to jak pro příliš bolestné vzpomínky, tak pro hanbu z přísahy věrnosti svému králi, kterou nedokázal naplnit... přestože již žije jen nemnoho těch, kteří by si pamatovali jeho jméno. Zůstal v Roklince a mečem, prorockými sny a neutuchající nenávistí ke společnému nepříteli pomáhal elfům v boji s angmarskými stvůrami a zrádci v Rhudauru. Na vidinu, která jej odvrátila od záměru zemřít na téměř dvě století zapomněl... dokud do Roklinky nepřišel mladý Ælfric...
Ælfric, syn Ællův (Kryštof)
Jeden ze Seveřanů z Éothéodu (kteří jsou později známí jako Rohanští), kteří sídlí mezi Mlžnými horami a Temným hvozdem, přičemž na ně ze severu tlačí angmarští skřeti. Ælfric byl stejně jako jeho otec jedním z předních družiníků Pána Éothéodu a rytíř jeho éoredu. Byl také pěvcem v jeho síni a získal si přízeň a srdce dcery Pána Éothéodu, která se mu o svatojánské noci zaslíbila a on se zaslíbil jí. Pak ale jeden z mocných pánů Éothéodu, Earh Rudý, v síni Pána urazil nevybíravými slovy krásu této dámy a Ælfric jej v rudém hněvu srazil pěstí. Earh do dvou dnů zemřel. Porušil tak zákon Éothéodu, který zapovídá, aby v síni Pána byla prolita krev. Ælfrica se chopili Pánovi družiníci a měl být popraven, Pánova dcera ale v slzách uprosila svého otce a trest tak byl změněn na vyhnanství. Do rodné země se smí vrátit pouze, pokud přiveze strašlivou přilbu velkého angmarského kapitána, který pálí severní země Éothéodu a těžce sužuje tamější kraje. Jinak jej při překročení hranic čeká smrt. Odešel proto ze země Éothéodu na druhou stranu hor do Roklinky. Zde s bratry Elladanem a Elrohirem vyjíždí proti skřetům a angmarským, jak často jen může... přičemž mezi nepřáteli stále hledá angmarského kapitána v přilbě, protože v srdci stále chová vzpomínku na líbeznou dceru Pána Éothéodu.
Zápisy:
Večerní hvězdo zářící,
toulavé světlo spanilé
jasnější stokrát sta svící,
poutníče, Eärendile!
Pozdrž svou cestu oblohou,
u nás spusť kotvu na chvíli.
Slyš nás, kdo odplout nemohou
za těmi, které ztratili.
Dlouhá cesta z Roklinky (první sezení)
Přátelé v něm jako poslové dorazili do Cardolanu několik hodin před vojskem Černokněžného krále.
Vlkodlačí průsmyk (druhé sezení)
V něm se přátelům podařilo provést uprchlíky z Gwath Mindon skrze Vlkodlačí průsmyk.
Vločky sněhu (třetí sezení)
V sedmi dnech přátelé s uprchlíky změřili cestu mezi Průsymkem vlkodlaků a Andrathem.
Mlha padá na Mohylové vrchy (čtvrté sezení)
Trojice prorazila hlídaným Andrathem a skrze Mohylové vrchy dorazila k cardolanským Strážným hradům.
Lov na jelena (páté sezení)
Přátelé ulovili jelena ve Starém hvozdu a pátrali po zrádci v Havraní pevnosti.
Noc černé zrady (šesté sezení)
V něm odhalili zrádce na Havraní pevnosti a zabránili nepřátelům otevřít bránu hradu.
Haudh Dorthagûln, hrobka černokněžníka (sedmé sezení)
V něm se zjistilo, jaká byla Urcunerova dobrodružství, když se oddělil od ostatních.
Rada cardolanských pánů (osmé sezení)
V něm přátelé přesvědčili Radu pánů, aby se pokusili před příchodem jara dobýt Labutí hrad a připravili plán.
Bitva o Labutí hrad (deváté sezení)
Přátelé v čele cardolanského vojska svedli s angmarským nepřítelem bitvu o Labutí hrad.
Výprava za mečem (desáté sezení)
V něm přátelé vyrazili stíhat zloděje Urcunerova meče Helegristu. Ach ouvej!
Cesta sněhem (jedenácté sezení)
V něm přátelé putovali v pátrání po meči zimou a sněhem až do starého hradu v Obrovištích.
Střetnutí s černokněžníkem (dvanácté sezení)
Přátelé svedli boj s černokněžníkem a podařilo se jim za cenu velkého hoře získat zpět meč Helegrist.
Návrat domů (třinácté sezení)
V něm se přátelé vrátili do Labutího hradu, obleženého nepřáteli.
Obrana Labutího hradu (čtrnácté sezení)
Přátelé v něm bránili hradby Labutího hradu proti hordám skřetů.
Hrívë (patnácté sezení)
V něm se přátelé připravovali na příchod jara... a dorazili nečekaní hosté.
Dunění kopyt (šestnácté sezení)
Arnubên měl vážný rozhovor s paní Rodwen a přátelé se vydali zachránit zajatce, které skřeti odváděli k Mlžným horám.
Beznaděj (sedmnácté sezení)
Přátelé se pokusili proniknout do nepřátelské tvrzi a zachránit sličnou Æthelflæd.
Svátky jara (osmnácté sezení)
Přešla zima a svátky jara začalo jaro a nový rok.
Sněm v Hůrce (devatenácté sezení)
Přátelé se zúčastnili sněmu carodlanských pánů, který měl rozhodnout o budoucnosti celé marky a Arnoru.
Bitva o most (dvacáté sezení)
Angmarští zahájili jarní útok a vrhli všechny síly proti západu. Přátelé s nimi změřili síly v bitvě.
Řinčení mečů a tříštění kopí (dvacáté první sezení)
Přátelé se postavili skřetímu vojsku vedenému strašlivým Boldogem.
Cesta do Roklinky (dvacáté druhé sezení)
Přátelé se po mnoha událostech vydali zpět do Roklinky.
Poslední domácký dům a cesta na jih (dvacáté třetí sezení)
Události v Roklince a cesta do Cesmíne.
Do hlubin, kde vládne stín... (dvacáté čtvrté sezení)
Přátelé byli skřetím přepadem donuceni zamířit do podzemí pod Mlžné hory.
Temnota pod horami (dvacáté páté sezení)
Putování v temnotách a jeskyních hluboko pod horami.
V zemích éothéodských (dvacáté šesté sezení)
Pochmurný návrat domů pro Ælfrica, syna Ællova.
Čepele a plameny (dvacáté sedmé sezení)
Boj o hořící město Suthburg a souboj s úhlavním nepřítelem jednoho z přátel.
Zlatá síň Éothéodu (dvacáté osmé sezení)
Rozuzlení Ælfricova příběhu ve Zlaté síni Éothéodu.
Hádanky a obři (dvacáté deváté sezení)
Přátelé v něm doprovázejí elfku Eldalótë na cestě směrem na sever.
Gundabad (třicáté sezení)
Chodby a labyrinty dávného trpasličího sídla, které nyní slouží skřetům za jejich hlavní město na Severu...
Štvanice (třicáté první sezení)
Únik z Gundabadu a Šedých hor před pronásledovateli.
Temný hvozd (třicáté druhé sezení)
Temný hvozd, bílí jeleni a říční panny.
Pavouci a orlové (třicáté třetí sezení)
Přátelé putovali skrze Temný hvozd, krajiny mezi Horami a Lesem, aby pak zamířili do Vysokého průsmyku.
Návrat domů (třicáté čtvrté sezení)
Návrat zpátky do Cardolanu. Návrat domů.
Epilog
...který vypráví příhody některých postav po návratu přátel do Cardolanu.
Pokračováním kampaně je hra Mráz Angmaru.
"Oheň ohněm, vzdorem vzdor,
dávný lék na dávný mor."
Hra se odehrává v roce 1604 Třetího věku na severu Středozemě, v Eriadoru a přesněji Arnoru. Tomuto zovuspojenému království Arthedainu a Cardolanu vládne Argeleb II., syn krále Araphora. Postavy se budou většinu času pohybovat na hranicích Arthedainu a Cardolanu s kraji, které ovládá Černokněžný král (tedy Angmar a Rhudaur), až k podhůří Mlžných hor a Roklince.
Zatímco síly Arthedainu a Cardolanu slábnou, síla Černokněžého krále roste. K jeho černým praporům se stahují skřeti z obou stran Mlžných hor, divoké kmeny horalů a zlých lidí z Rhudauru a dokonce Východňané zdaleka. Na hranicích jsou běžné přepady a srážky, skřeti obléhají několik arthedainských hradů a skřetí přepadové skupiny pronikají hluboko na území Cardolanu a pálí a ničí. Angmarská vojska se šikují a je otázka času, než na hranicích vypukne další válka.
Postavy:
Isilmion Urcuner, dříve z Domu harfy (Bubák)
Jeden z hrstky posledních Noldor ve Středozemi. Narodil se v Gondolinu během Prvního věku a přežil zkázu Skrytého království. Když Morgothovy hordy oblehly město, spolu s ostatními členy Domu harfy se vzbouřil proti svému pánovi Salgantovi, který byl koupen Nepřítelovými sliby. Společně vyrazili na pomoc Glorfindelovi a elfům z Domu zlatého květu. Ti se bránili skřetům a balrogům na Velkém tržišti. Bojovali zde bok po boku, ale Harefníci byli bez vůdce a téměř do jednoho zde zahynuli, když na ně přišli ohniví draci. Isilmionovi spálil pravou polovinu těla dračí oheň, ale jako jednomu z pouhé hrstky přeživších se mu podařilo uniknout tajnou cestou z města. Pára z fontán města zničených dračím ohněm vytvořila mlhu, která zakryla jejich ústup.
Přežil dračí oheň, ale přestože elfí moudrost je značná, takové rány léčit nedokáže. Dodnes nese strašlivé jizvy a zvolil si epessë (jméno, kterým se nazývá) Urcuner, což ve Vznešeném jazyce znamená strašák, nebo bubák. Nemá kvůli tomuto zranění cit v pravé ruce, takže nemůže hrát na harfu. Naučil se ale vládnout mečem levou rukou a skřeti se obávají jeho gondolinské čepele.
Arnubên, syn Aglarânov (Fingalen)
Pochází ze staré númenorské rodiny a v mládí byl členem družiny arthedainského krále. Poslali jej se zprávou do Roklinky, kde jej ale na mnoho let uvěznilo angmarské obléhání. Zatímco byl uvězněn, Čarodějný král vpadl do Cardolanu a v boji o Amun Sul padli oba Arnubênovi mladičtí synové. Byl na ně tak pyšný - Dúnedain měli zřídka více než jedno dítě a on měl dva krásné syny. Arnubênovy statky v pohraničí byly zničené a neměl se tam k čemu vrátit. Chtěl jen zemřít, ale tehdy začal mít věštecké vidiny... o plavovlasém mladíkovi na bujném koni, který měl oči Nilûbêna, jeho mladšího syna, a on ve snech stál po jeho boku obklopený služebníky Černokněžného krále.
Elrond ho přesvědčil, že jeho píseň ještě nedozněla a přijal jej ve svém domě. Arnubên se Arthedainu už nevrátil, a to jak pro příliš bolestné vzpomínky, tak pro hanbu z přísahy věrnosti svému králi, kterou nedokázal naplnit... přestože již žije jen nemnoho těch, kteří by si pamatovali jeho jméno. Zůstal v Roklince a mečem, prorockými sny a neutuchající nenávistí ke společnému nepříteli pomáhal elfům v boji s angmarskými stvůrami a zrádci v Rhudauru. Na vidinu, která jej odvrátila od záměru zemřít na téměř dvě století zapomněl... dokud do Roklinky nepřišel mladý Ælfric...
Ælfric, syn Ællův (Kryštof)
Jeden ze Seveřanů z Éothéodu (kteří jsou později známí jako Rohanští), kteří sídlí mezi Mlžnými horami a Temným hvozdem, přičemž na ně ze severu tlačí angmarští skřeti. Ælfric byl stejně jako jeho otec jedním z předních družiníků Pána Éothéodu a rytíř jeho éoredu. Byl také pěvcem v jeho síni a získal si přízeň a srdce dcery Pána Éothéodu, která se mu o svatojánské noci zaslíbila a on se zaslíbil jí. Pak ale jeden z mocných pánů Éothéodu, Earh Rudý, v síni Pána urazil nevybíravými slovy krásu této dámy a Ælfric jej v rudém hněvu srazil pěstí. Earh do dvou dnů zemřel. Porušil tak zákon Éothéodu, který zapovídá, aby v síni Pána byla prolita krev. Ælfrica se chopili Pánovi družiníci a měl být popraven, Pánova dcera ale v slzách uprosila svého otce a trest tak byl změněn na vyhnanství. Do rodné země se smí vrátit pouze, pokud přiveze strašlivou přilbu velkého angmarského kapitána, který pálí severní země Éothéodu a těžce sužuje tamější kraje. Jinak jej při překročení hranic čeká smrt. Odešel proto ze země Éothéodu na druhou stranu hor do Roklinky. Zde s bratry Elladanem a Elrohirem vyjíždí proti skřetům a angmarským, jak často jen může... přičemž mezi nepřáteli stále hledá angmarského kapitána v přilbě, protože v srdci stále chová vzpomínku na líbeznou dceru Pána Éothéodu.
Zápisy:
Večerní hvězdo zářící,
toulavé světlo spanilé
jasnější stokrát sta svící,
poutníče, Eärendile!
Pozdrž svou cestu oblohou,
u nás spusť kotvu na chvíli.
Slyš nás, kdo odplout nemohou
za těmi, které ztratili.
Dlouhá cesta z Roklinky (první sezení)
Přátelé v něm jako poslové dorazili do Cardolanu několik hodin před vojskem Černokněžného krále.
Vlkodlačí průsmyk (druhé sezení)
V něm se přátelům podařilo provést uprchlíky z Gwath Mindon skrze Vlkodlačí průsmyk.
Vločky sněhu (třetí sezení)
V sedmi dnech přátelé s uprchlíky změřili cestu mezi Průsymkem vlkodlaků a Andrathem.
Mlha padá na Mohylové vrchy (čtvrté sezení)
Trojice prorazila hlídaným Andrathem a skrze Mohylové vrchy dorazila k cardolanským Strážným hradům.
Lov na jelena (páté sezení)
Přátelé ulovili jelena ve Starém hvozdu a pátrali po zrádci v Havraní pevnosti.
Noc černé zrady (šesté sezení)
V něm odhalili zrádce na Havraní pevnosti a zabránili nepřátelům otevřít bránu hradu.
Haudh Dorthagûln, hrobka černokněžníka (sedmé sezení)
V něm se zjistilo, jaká byla Urcunerova dobrodružství, když se oddělil od ostatních.
Rada cardolanských pánů (osmé sezení)
V něm přátelé přesvědčili Radu pánů, aby se pokusili před příchodem jara dobýt Labutí hrad a připravili plán.
Bitva o Labutí hrad (deváté sezení)
Přátelé v čele cardolanského vojska svedli s angmarským nepřítelem bitvu o Labutí hrad.
Výprava za mečem (desáté sezení)
V něm přátelé vyrazili stíhat zloděje Urcunerova meče Helegristu. Ach ouvej!
Cesta sněhem (jedenácté sezení)
V něm přátelé putovali v pátrání po meči zimou a sněhem až do starého hradu v Obrovištích.
Střetnutí s černokněžníkem (dvanácté sezení)
Přátelé svedli boj s černokněžníkem a podařilo se jim za cenu velkého hoře získat zpět meč Helegrist.
Návrat domů (třinácté sezení)
V něm se přátelé vrátili do Labutího hradu, obleženého nepřáteli.
Obrana Labutího hradu (čtrnácté sezení)
Přátelé v něm bránili hradby Labutího hradu proti hordám skřetů.
Hrívë (patnácté sezení)
V něm se přátelé připravovali na příchod jara... a dorazili nečekaní hosté.
Dunění kopyt (šestnácté sezení)
Arnubên měl vážný rozhovor s paní Rodwen a přátelé se vydali zachránit zajatce, které skřeti odváděli k Mlžným horám.
Beznaděj (sedmnácté sezení)
Přátelé se pokusili proniknout do nepřátelské tvrzi a zachránit sličnou Æthelflæd.
Svátky jara (osmnácté sezení)
Přešla zima a svátky jara začalo jaro a nový rok.
Sněm v Hůrce (devatenácté sezení)
Přátelé se zúčastnili sněmu carodlanských pánů, který měl rozhodnout o budoucnosti celé marky a Arnoru.
Bitva o most (dvacáté sezení)
Angmarští zahájili jarní útok a vrhli všechny síly proti západu. Přátelé s nimi změřili síly v bitvě.
Řinčení mečů a tříštění kopí (dvacáté první sezení)
Přátelé se postavili skřetímu vojsku vedenému strašlivým Boldogem.
Cesta do Roklinky (dvacáté druhé sezení)
Přátelé se po mnoha událostech vydali zpět do Roklinky.
Poslední domácký dům a cesta na jih (dvacáté třetí sezení)
Události v Roklince a cesta do Cesmíne.
Do hlubin, kde vládne stín... (dvacáté čtvrté sezení)
Přátelé byli skřetím přepadem donuceni zamířit do podzemí pod Mlžné hory.
Temnota pod horami (dvacáté páté sezení)
Putování v temnotách a jeskyních hluboko pod horami.
V zemích éothéodských (dvacáté šesté sezení)
Pochmurný návrat domů pro Ælfrica, syna Ællova.
Čepele a plameny (dvacáté sedmé sezení)
Boj o hořící město Suthburg a souboj s úhlavním nepřítelem jednoho z přátel.
Zlatá síň Éothéodu (dvacáté osmé sezení)
Rozuzlení Ælfricova příběhu ve Zlaté síni Éothéodu.
Hádanky a obři (dvacáté deváté sezení)
Přátelé v něm doprovázejí elfku Eldalótë na cestě směrem na sever.
Gundabad (třicáté sezení)
Chodby a labyrinty dávného trpasličího sídla, které nyní slouží skřetům za jejich hlavní město na Severu...
Štvanice (třicáté první sezení)
Únik z Gundabadu a Šedých hor před pronásledovateli.
Temný hvozd (třicáté druhé sezení)
Temný hvozd, bílí jeleni a říční panny.
Pavouci a orlové (třicáté třetí sezení)
Přátelé putovali skrze Temný hvozd, krajiny mezi Horami a Lesem, aby pak zamířili do Vysokého průsmyku.
Návrat domů (třicáté čtvrté sezení)
Návrat zpátky do Cardolanu. Návrat domů.
Epilog
...který vypráví příhody některých postav po návratu přátel do Cardolanu.
Pokračováním kampaně je hra Mráz Angmaru.