Mráz Angmaru

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Mráz Angmaru
„Když kouše zima lezavá,
i kámen mrazem pukává,
černá je tůň a holý strom,
zlé putovat je v čase tom.“


Obrázek

Hra se odehrává v roce 1624 Třetího věku na severu Středozemě, v Eriadoru a Cardolanské marce. Ta je součástí znovuspojenémho království Arnor, kterému vládne Argeleb II., syn krále Araphora. Těžiště hraní by se mělo odehrávat na hranicích Arthedainu a Cardolanu s kraji, které ovládá Černokněžný král (tedy Angmar a Rhudaur), až k podhůří Mlžných hor a Roklince.

Přestože se Arnoru podařilo před devatenácti lety udržet Hraniční hrady v Mohylových vrších, většina Carodlanu je v troskách. Cardolanští uprchli buď pod ochranu Strážných hradů (a do osad ve Starém hvozdě za nimi) nebo do starobylého města Tharbad na jihu. Zbylé oblasti mezi řekami Brandyvínou a Šeravou jsou liduprázdnou zemí nikoho, kde se toulají angmarští zvědové a skupiny skřetích nájezdníků. Vesnice jsou vypálené nebo opuštěné. Skřeti se usadili v Imrath Laeg (Zeleném údolí) v Jižních vrších, opevnili je a naplnili dýmem a strachem – říká se mu dnes Imrath Gaer (Strašlivé údolí). Dvě výpravy, které proti nim cardolanští vyslali, jim vždy způsobily velké škody a ztráty, ale nedokázaly je z údolí vyhnat.

Zatímco síly Arthedainu a Cardolanu dál slábnou, síla Černokněžého krále denně roste. Před dvěma lety padl po dlouhém obléhání velký hrad Calenost v sevrním cípu Větrovských vrchů, který hlídal přístupy k arnorskému hlavnímu městu Fornost. Následný skřetí pokus o průlom sice dúnedainské vojsko zastavilo v bitvě, kde se vyznamenali cardolanští kapitáni Ælfric Labutí přilbice, Angion Bez paže a smělý Teilin, ale obranná linie Arthedainu byla narušena. Malé skupiny skřetů pronikají za hranice, číhají podél cest a přepadají osamělé poutníky, zapalují samoty a menší usedlosti, přičemž škodí, pálí a ničí. Cesta mezi Hůrkou a Fornostem tak přestává být bezpečná. Přestože spojenectví mezi Angmarem a skřety z Mlžných hor po Boldogově smrti ochladlo a mezi horskými klany zuří válka o gundabadský trůn, k černým praporům Černokněžného krále se nadále stahují skřeti z obou stran Mlžných hor, Černí Númenorejci, dúnedainští renegáti, divoké kmeny rhudaurských horalů a dokonce Východňané zdaleka. Na hranicích jsou běžné přepady a srážky, angmarská vojska se opět šikují a je otázka času, kdy se na hranicích rozhoří plameny války naplno...

Hra je pokračováním naší kampaně Stíny Angmaru.

Postavy:

:arrow? Ælfhild, dcera Ælfrica Labutí přilbice (Kryštof)

:arrow? Cennil (Bubák)

:arrow? Draugion, rhudaurský horal (Fingalen)

Zápisy:

:arrow? Setkání v závějích (první sezení)
Ælfhild a Cennil tajně vyrazí zachránit zajatce a poprvé se setkají s Draugionem.

:arrow? Záchrana mladého pána (druhé sezení)
Pokusili se zachránit mladého pana Bregora a čekalo na ně velké překvapení.

:arrow? Žár dračích plamenů (třetí sezení)
V něm se společníci postavili jednomu z létajících ohnivých urulókë.

:arrow? Odchod z Minas Haeron (čtvrté sezení)
Podařilo se jim přesvědčit paní Faroniel, aby před postupujícími skřety ustoupili a v čele malého jízdního oddílu se rozhodli koupit ustupujícím trochu času.

:arrow? Led na řece (páté sezení)
Překročení Brandyvíny, led na hladině a vlčí oči.

:arrow? Mlha nad vodou (šesté sezení)
V něm se společníci pokoušejí udržet západní břeh proti skřetům.

:arrow? Obleva (sedmé sezení)
Návrat do Havraní pevnosti a všechno, co se cestou přihodilo.

:arrow? Jarní sněm pánů (osmé sezení)
Intriky a zprávy ze sněmu, které paní Rodwen svolala.

:arrow? Štvanice (deváté a desáté sezení)
Cesta na jih, jak se zkomplikovala a pronásledování únosců Tuilind.

:arrow? Vlaštovka (jedenácté sezení)
Rozuzlení Tuilindina osudu a co se stalo poté.

:arrow? K Mlžným horám (dvanácté sezení)
Sploečníci vyrazili na východ... směrem k Mlžným horám a skryté Roklince v dáli.

:arrow? Květy a černočerná tma (třinácté sezení)
Postavy jedou rozkvetlými lukami Eriadoru a černočernou tmou na cestě.

:arrow? Poslední domácký dům (čtrnácté sezení)
Události v posledním domáckém domě na východ od Moře.

:arrow? Vlčí vytí (patnácté sezení)
Společníci zamířili na sever do Rhudauru, zatímco ve vzduchu jsou slyšet zlé hlasy a vlčí vytí.

:arrow? Rhudaurské vrchy (šestnácté sezení)
Cesta mezi rozeklanými rhudaurskými vrchy, kde hoří vesnice horalů a angmarské vojsko železnou pěstí krotí povstání klanů.

:arrow? Stíny minulosti (sedmnácté sezení)
Postavy musely čelit temnotě nejčernější noci, stejně jako stínům vlastní minulosti.

:arrow? Železná pevnost (osmnácté sezení)
Vzpomínky na písně a padlé, stejně jako temnota pod hradem Angrath.

:arrow? Hlouběji do pevnosti (devatenácté sezení)
Temné sny a průchod v chodbách pod horou a hradem.

:arrow? Vlci a zrcadla (dvacáté sezení)
Vnitřní hrad, zrcadla temná jako temnota za hvězdami a vlčí hlasy ve stínech.

:arrow? Morchant (dvacáté první sezení)
Střetnutí se stíny a nepřítelem v trůnním sále.

:arrow? Cestou Vlků (dvacáté druhé sezení)
Návrat Faoláina domů.

:arrow? Mezi Vlky (dvacáté třetí sezení)
Události, jež se odehrály ve vsi a mezi společníky.

:arrow? Cesta do Roklinky (dvacáté čtvrté sezení)
Bitva se skřety, beraní lebky, loučení, Strmé schody a cesta na jih.

:arrow? Odpočinek a intriky (dvacáté páté sezení)
Roklinka, Teilunův příjezd a vyklouznutí do noci.

:arrow? Společníci putují na jih (dvacáté šesté sezení)
Společníci, pronásledováni nepřáteli, zamířili do jižních cardolanských lén u Moře.

:arrow? Rodinné záležitosti (dvacáté sedmé sezení)
Rozhovory, které mnoho věcí osvětlily a cesta do bitvy.

:arrow? Bitva o Vinyalondë (dvacáté osmé sezení)
Společníci bojovali se skřety,aby rozbili obležení pevnosti Vinyalondë.

:arrow? Cesta do Cardolanu (dvacáté deváté sezení)
Cesta zpět na sever a setkání cestou.

:arrow? Intriky a podezření (třicáté sezení)
Hrozby Cennil a soud.

:arrow? Letící dýka (třicáté první sezení)
Dopad letící dýky a vše, co v Havraní pevnosti následovalo.

:arrow? Rozloučení a přízraky (třicáté druhé sezení)
Společníci opouštějí Havraní pevnost, důležitá rozloučení a přízraky noci i minulosti.

:arrow? Vlčí vytí na hranicích Kraje (třicáté třetí sezení)
Vlčí vytí v noci, půlčíci a muži z Carn Dûm.

:arrow? Meč beze jména (třicáté čtvrté sezení)
Štvanice, meč beze jména, přívoz a příchod noci a ohně.

:arrow? Drak (třicáté páté sezení)
Závěrečné setkání s drakem...
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Situace v roce 1624
"V noci na nás přišli muži z Carn Dûm a my byli poraženi. Ach! To kopí v mém srdci!"

Obrázek

:arrow? Arnoru stále vládne král Argeleb II. a i přes ztrátu hradu Calenost stále drží proti obrannou linii na Větrovských vrších.

:arrow? Většina půlčíků z Hůrecka i zdaleka se přestěhovala do Kraje (založen roku 1601 Třetího věku bratry Klusákem a Bělákem). Stále sem přicházejí hobití rodiny z Vrchoviny a Statové z podhůří Mlžných hor, kde už mnoho půlčíků nezůstává. Rodiny vystěhovalců často na cestě procházejí přes Cardolan.

:arrow? Na jihu v Gondoru nastoupil před třemi lety na trůn nový král Minardil, dvacátý pátý král Gondoru v řadě. Od konce Příbuzenského sváru před sto padesáti lety bojuje Gondor s Umbarem (ze kterého si udělali základnu potomci a následovníci poraženého uzurpátora Castamira). Minardilův otec Hyarmendacil II. porazil Haradské, kteří byli spojenci Umbaru a podle nečetných zpráv z jihu, které do Arnoru zabloudí, je nyní mír. Šeptá se ale o dvojici umbarských kapitánů a Castamirových vnuků – známých jako Angamaitë a Sangahyando – kteří připravují další válku proti Gondoru.

Situace v Cardolanu

Obrázek

:arrow? Labutí hrad (Ost-in-Eilph) – Stále mu vládne rytíř Ælfric Labutí přilbice, který se stal postrachem angmarských vojsk, vítězem v tuctech bitev a šarvátek, stejně jako legendou v pohraničí, o jehož činech se vyprávějí příběhy a zpívají písně. Se spanilou paní Æthelflæd mají několik dětí:

- Ælfhild (narozena 1607 TřV, 17 let) - nejstarší dcera, ale podle éothéodského práva by mělo panství přejít po Ælfricově smrti na nejstaršího syna
- Æthelred (narozen 1608 TřV) – první chlapec, který se jim narodil, nepřežil ale zimu
- mladý Ælfric (narozen 1610 TřV, 14 let) – nejstarší mužský potomek a současný dědic panství
- Ælfbald (narozen 1613 TřV, 11 let) – první z dvojčat
- Ælfgar (narozen 1613 TřV, 11 let) - druhé z dvojčat

:arrow? Osamělá věž (Minas Erebor) – Na Ælfricově svatbě požádal Ceorl, syn Pána Éothéodu, o ruku paní Nírien z Labutího hradu a ona souhlasila. Stal se jedním z Ælfricových kapitánů a správcem Osamělé věže, kde udržuje stálou posádku mužů proti angmarským útokům. Ceorl a Nírien vlastní děti nemají, pro malou Ælfhild, která u nich často pobývala, se tak stali „strýčkem Ceorlem a tetou Nírien“.

:arrow? Havraní pevnost (Garth Crabanui) – Vládne jí stále paní Rodwen, která drží pozici arandura (správce) Cardolanu. Jejím maršálkem (kapitánem mužů její domácnosti) je Teilin, který často vede muže herth do boje po boku jezdců z Labutího hradu.

:arrow? Severní věž (Barad Forn) – Pan Megialgor zemřel v bitvě po Ælfricově boku několik let po Seveřanově svatbě. Protože vlastní děti neměl, přešlo panství na jeho sestru, paní Lútheriel, a jejího manžela, arthedainského šlechtice Caelebena, který se stal Pánem Barad Forn. Lútheriel se kdysi zamilovala do Ælfrica, ale když dal přednost paní Æthelflæd, změnila se její láska v hořkost a postupně po smrti jejího bratra (kterou klade Seveřanovi za vinu) až v nenávist. Její vlastní manželství navíc není šťastné. Po dvojici velkých válečníků na stolci Barad Forn je pan Caelben churavý a prchlivý, pro nemoc se neudrží v sedle a nemůže vést muže do boje, což mu má paní Lútheriel za zlé víc než co jiného a vzájemně se odcizili. Vztahy mezi Labutím hradem a Severní věží jsou už dlouho mrazivě chladné a dva synové paní Lútheriel byli hlavními nepřáteli při hádkách a pranicích mezi dětmi obou znesvářených rodů.

:arrow? Vrch sněženek (Amon Nínim) – Paní Finelleth Elfích vlasů zemřela před deseti lety na nákazu, když sama pomáhala léčit oběti, a na její místo nastoupil její adoptivní syn, pan Colfindir Mírný, který strávil nějakou dobu v Elrondově domě. Naučil se tam léčitelskému umění a jeho hlavní zájem je pomáhat cardolanským uprchlíkům. Není to válečník a ani se nesnaží to předstírat. Jeho rady na sněmech jsou vždy rozvážné a opatrné.

:arrow? Vzdálená věž (Minas Haeron) – Po smrti zrádce Langrona zůstal zdejší stolec několik let prázdný, než paní Rodwen jmenovala Angiona Bez paže (který odsud pocházel, než vstoupil do Ælfricových služeb) jako nového pána Vzdálené věže.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Pravidlové změny

Na základě odehrání minulé kampaně jsme se rozhodli pro určité změny systému, aby nám lépe seděl:

:arrow? Hlavní změna je v následcích. Zrušili jsme Lehké následky, které v zásadě fungovaly jen jako buffer pro rozšíření Těla a Vůle, ale samy moc fikční obsah neměly a nestihly se projevit. Pro příště tak mají postavy jen následek (zruší 4 body poškození, zůstane nejméně jedno příští sezení) a vážný následek (zruší 8 bodů poškození, ale je trvalý – přidá trvalý aspekt, symbolizuje něco opravdu vážného jako uťatá ruka, ztráta oka nebo hrůza, která se usadí hluboko na duši).

:arrow? Následek (ať už normální nebo vážný) zároveň slouží jako aspekt pro nepřátele (mohou použít bod osudu a vyvolat ho k přehození svého hodu, a to i kdyby sami vlastní aspekty neměli) a tím pádem by se měly více projevit. Na žádost hráčů by také měli protivníci častěji používat vlastní body osudu.

:arrow? Vyčerpané čtverečky Těla a Vůle se obnoví až po důkladném odpočinku (osmihodinový spánek). Z velké části jsme to tak i hráli, jen je třeba to důsledně dodržovat.

:arrow? Vůle v minulém hraní nebyla tak často používána a neměla až takovou váhu jako Tělo. Dohodli jsme se také, že budeme důsledněji sociální konflikty hrát jako konflikty (prohraný sociální konflikt znamená automaticky body poškození do Vůle; nebudeme stanovovat „velké sázky“ pro sociální konflikty, stejně jako se nestanovují pro souboje, etc.).

V zásadě ty změny znamenají do důsledků také, že postavy budou slabší a měly by častěji prohrávat konflikty… uvidíme, jak to půjde. Pokud to bude příliš drsné, tak to kdyžtak pak ještě změníme.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Doplnil jsem nahoře, jak vypadá situace v Cardolanu v roce 1624 Třetího věku (kdy začneme hrát). :wink:

Řešíme teď postavy a snad je sem kluci brzy nahodí.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Vzhledem k tomu, že Cennil je schovanka paní Rodwen a pohybovala se dlouho na cardolanském dvoře, dal jsem po konzultaci s Bubákem dohromady strukturu tohoto dvora a úřadů na něm, abychom měli tušení o jakém prostředí se bavíme. Použil jsem tituly úřadů v západštině, jak se už používají v běžné řeči a nikoli v původní sidnarštině, jak jsou zapsány v knihách.
Struktura dvora paní Rodwen

Obrázek

Na dvoře drží nejvýznamnější pozice čtveřice mužů, kteří drží nejvýznamnější úřady. Téměř vždy jsou to rytíři nebo šlechtici z dobrých rodů, oddaní Cardolanu bez jakýchkoli pochyb (protože na nich leží největší zodpovědnost za chod dvora i země).

- Majordomus – Nejvyšší dvorský úředník, má na starosti chod dvora, protokol a podléhají mu do jisté míry (pokud se týká běžného provozu) všichni ostatní úředníci.
- Kancléř - Má na starosti pečeti, listiny a stojí v čele kanceláře, kam patří všichni písaři a notáři a vede záznamy a korespondenci. V jeho kompetenci je diplomacie a vztahy s cizinou.
- Komoří - Má na starosti příjmy, finance a výdaje a stojí v čele komory, která vede finanční záznamy a zápisy o daních, clech a pokutách.
- Maršálek – Stojí v čele herth (zbrojné síly domu) a velí mužům paní Rodwen.

Poněkud stranou struktury dvora stojí dvorní rádcové a dvorní dámy.

- Dvorní rádce – Paní Rodwen má několik rádců v různých oblastech, kteří jí v případě vyzvání mohou vypomoci radou a návrhy v oblastech, na které se specializují.
- Dvorní dáma – Paní Rodwen má několik dvorních dam, které jsou zpravidla dcerami nejvýznamnějších rodů a plní funkce čestné služby, vykonávají funkci doprovodu a slouží také jako důvěrnice a rádkyně paní.

V důležitosti pak následují držitelé úřadů, které zabezpečují běžný provoz dvora. To mohou, ale zpravidla nebývají rytíři ani šlechtici.

- Purkrabí Havraní pevnosti – Podléhá maršálkovi a má na starosti posádku a obranu hradu, stejně jako bezpečí paní Rodwen, kdykoli pobývá ve svém rodovém sídle.
- Vrchní Lovčí - Dohlíží na vše co souvisí s lovem - sokolníky, nadháněče a psáře.
- Hlavní Štolba – Má na starosti stáje a všechny koně dvora.
- Stolník - Má na starosti pekaře a kuchaře, stejně jako je jeho zodpovědností veškeré jídlo, které přijde na stůl.
- Číšník - Má na starosti vína, vinný sklep a veškeré nápoje, které přijdou na stůl. Je to velmi čestná a důvěryhodná pozice, protože nalévá víno paní Rodwen a ta musí důvěřovat, že jí nenalije jed.
- Dvorní herold – Má na starosti vyhlašování zpráv a rozhodnutí, ohlašuje i vítá návštěvy a jako vykladač a znalec erbů při turnajích ohlašuje soupeře, dbá na dodržování pravidel a vyhlašuje vítěze. V případě potřeby může sloužit i jako posel.
- Dvorní lékař – Dbá na zdraví paní Rodwen a je jí k dispozici každou denní i noční dobu.
- Dvorní bard – Má na starosti zábavu a rozptýlení paní Rodwen i celého dvora. Jeho úkolem je skládat písně a básně, hrát pro pobavení a vytvářet na vyzvání příjemné prostředí.

Na dvoře jsou také čestné úřady, jejichž propůjčení je z velké části ceremoniální, ale přináší s sebou velkou prestiž. Zmíním tři asi nejdůležitější.

- Štítonoš – Nese před paní Rodwen její štít a barvy v průvodu, stejně jako má na starosti její zbroj (čištění a zajištění, že bude v perfektním stavu). Většinou tuto funkci plní páže.
- Mečník – Nese před paní Rodwen její meč v průvodu a má na starosti její zbraně, které mají být v perfektním stavu. Většinou tuto funkci plní páže.
- Praporečník – Nese zástavu paní Rodwen do boje. Je to veliká pocta a většinou k ní bývá vybrán jen ten nejlepší válečník, který by měl prapor ubránit i za cenu svého života.
Pokud by šlo o normální dvůr, pak by manželka pána měla k dispozici ještě svůj malý dvůr s vlastním komořím a dvorními dámami, paní Rodwen ale vládne sama a bez partnera, žádný malý dvůr tak na Havraní pevnosti není.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Naskicoval jsem si do bloku Ælfhild:

Obrázek
Uvidíme jak dopadne.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Vallun
Příspěvky: 32272
Registrován: 14. 5. 2008, 10:40
Bydliště: Velká Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Vallun »

Postava hezká! ale jak to drží ten luk??
Pokud chce někdo slyšet jen "ano" nebo "ne", tak jej nezajímá odpověď.
Eru je jediný Bůh a Tolkien je jeho prorok.
Non sub hominem,sed sub ius.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Nejsem odborník ve smyslu § 5 odst. 1 O.Z.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Třeba takhle?
(jo zadní část luku jsem příliš zkrátil, ale při čmárání konceptu postavy je mi to těžce u *** :wink: )
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Ælfhild

Aspekty
Slechticka dcera Eotheodu
Dedictvi (Chlad v zilach)
Lehkovazne srdce
Dobrodruh/Bojovnik

tělo [][][]
vůle [][][][]

Dovednosti:
[][][] Jezdkyne
[][][] Lukostrelba
[][] Bylinkareni
[][] Boj s dykami
[][] Hbity jazyk
[] Pribehy a obrazky
[] Preziti v divocine
[] Stara magie

Obrázek
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od boubaque »

Cennil:

Aspekty
  • Štít Domu harfy
  • Odvaha je mé druhé jméno
  • Strážkyně meče paní Rodwen
  • Ochranná ruka
Tělo [][][] Vůle [][][][]

Dovednosti
3 Boj s mečem
2 Pevný krok
2 Rozhodné slovo
2 Staré písně, nové příběhy
2 Jezdectví
2 Pronikavý pohled
1 Nezdolnost
1 Dvorní etiketa
1 Táboření

Obrázek
Bylo to to děvče, které zachránili před zlobrem a které pak Urcunerovi dalo jako poděkování květinu. Elf přešel k ní, nožem jí přeřezal pouta a chtěl ji vyzvednout na svého koně. Když ale děvče zahlédlo jeho zjizvený obličej, radostně vykřiklo a skočilo mu do náruče. Její malé ruce jej pevně objaly. Zamířil proto za ostatními přáteli s děvčetem v náručí, které žvatlalo a vyprávělo mu - poté, co ji viděli naposledy, odešla s rodiči do jižní marky, kde měla maminka příbuzné – tetu Ningwel – ale cestou je přepadli ti zlí skřeti skřeti a ti ji odvedli od maminky a tatínka. Má sice jméno, ale maminka jí říká Cennil (Odvážná) a jí se to líbí.
Urcuner zašel za Galdorovými elfy a získal od nich meč vykovaný elfími kováři. Napsal krátký dopis a zašel za paní Rodwen. Poprosil ji, zda by nepřijala do svých služeb malou Cennil, předala jí obě věci, které jí posílal (dopis a meč) a postarala se, aby je dokázala použít (tedy ji naučila jak číst a psát, tak se ohánět mečem). Paní Rodwen okamžitě svolila a prohlásila, že toho vděčí Urcunerovi tolik, že mu to nikdy nebude moci splatit.
Cennil stála v bráně Havraní pevnosti a na tváři jí roztávaly vločky sněhu a mísily se se slzami. Hleděla ven a z jezdce, který měl na zádech připnutý stít se zčernalým znamením harfy, nespouštěla oči, dokud se neztratil v dáli. Pocit z pohlazení po tváři na rozloučenou už se vytratil, a tak pevněji sevřela na prsou meč, který jí zůstal jako jedna ze dvou památek na strýčka. Prsty bezděčně přelétly po čepeli a zarazily se o zub, který do ní před sotva dvěma týdny vykousla zbraň Arnubênova zhoubce.
- popis -

Tuilind (Vlaštovka)
Mladá služebná Cennil, kterou získala, když se stala dvorní dámou, aby se starala o její šatstvo, prala jí a posluhovala. Od té doby jí už zůstala, přestože se Cennil mezitím stala mečníkem paní Rodwen. Od té doby pro ni nemá tolik práce, ale Tuilind jí každé ráno nosí vodu, aby se umyla, a stará se jí o věci, kterým Cennil nepřikládá takovou důležitost. Chystá také její dvorní šaty a pomáhá jí s oblékáním v případě oficiálních příležitostí. Tuilind ke Cennil vzhlíží a má ji ráda. Váže si vlasy jako ona, učí se od ní potají šermovat a nadšeně poslouchá všechny její dobrodružné příběhy. Cennil ji také učí číst, aby jí služebná mohla po večerech předčítat. Když pro ni nemá Cennil práci, což je často, je nejraději v kuchyni a kuchařky jsou na ni hodné. Pokud ji někdo přistihne, mají s Cennil tajnou dohodu a obě budou tvrdit, že Tuilind její paní poslala pro sladké ovoce, které má ráda a které je těžko k sehnání. Obě si vypadají tak blízké, že si hodně lidí na hradě myslí, že jsou sestry.
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
Fingalen
Příspěvky: 1198
Registrován: 25. 1. 2007, 13:39
Bydliště: Bratislava
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Fingalen »

Draugion (Faoláin)
Krv rhudaurských klanov
Lstivý
Doma v divočine
"Kto raz zradil, už vždycky zradí..."

3 Sekera a tesák
2 Príbehy vrchov
2 Lovec
2 Zastrašenie
2 Skrývanie sa
2 Reč zvierať
1 Znalosť Nepriateľa
1 Odhad ľudí
1 Prak

Telo: 5; Vôľa: 2


Obrázek
Přátelé si je chvíli měřili, ale pak pobídli koně a uvolnili jim cestu. Arnubên řekl: „Tvůj otec zradil svého krále a bojuje na špatné straně, ty bys ale věrnost skutečnému králi měl zachovat. Rozhodni se moudře a odejděte v míru.“ Rhudaurští nervózně projeli kolem nich a poslední projel Draugion: „Jsme nepřátelé, ale už napodruhé jste mi projevili milosrdenství. Nezapomenu na to, pánové rytíři. Mám u vás dluh a splatím ho, předkové budiž mi svědky.“ Když zmizeli za zatáčkou, Arnubên pro sebe zabručel: „Sliby zrádce i tak za nic nestojí.“
Štvrtý syn spomedzi deviatich detí náčelníka jedného z rhudaurských klanov, nikdy príliš netúžil pobiť sa s bratmi o otcov tork a bronzovú sponu patriarchu. No medzi svojimi druhmi sa vždy tešil úcte a rešpektu nielen pre svoj pôvod, ale aj divokú zúrivosť v boji a húževnatosť pri love.

Mladosť strávil ako stopár, neskôr ako veliteľ rhudaurské oddielu pod zástavou Angmara. Bol mladý a boj mu dával všetko, po čom túžil: vzrušenie a pohyb, obdiv žien a rešpekt mužov.

Až druhé stretnutie s tou podivnou trojicou mužov, ktorí ho nezabili a sľub, ktorý im zložil, ho prinútili premýšľať o svojom mieste vo svete. Vrátil sa domov, no žiadnej ďalšej výpravy na západ sa nezúčastnil. Vždy, keď sa začali zbierať muži, bez rozlúčky sa vytratil a časom sa o ňom začalo šuškať ako o podivínovi či zbabelcovi. Nikdy však neprestúpil priamy rozkaz otca a nedal tak dôvod k trestu.

Často sa vracal do Cardolanu čakájúc na príležitosť splatiť svoj dlh. Po tom, čo uložili do mohyly starca, uväznili ho chmúrne nálady a niekoľko mesiacov strážil rytierov hrob ukrytý v neďalekej chatrči. Čoskoro však pochopil, že takto život stráviť nemôže a vyrazil na východ. Prekročil hory, veľkú rieku i Temný les a na dlhé roky vstúpil do služieb rhovanionského kráľa neustále bojujúceho raz s Východňanmi inokedy z vlastnými odbojnými vazalmi.

Ale ťarcha prísahy rástla s pribúdajúcimi rokmi, až ho napokon znova priviedla do Cardolanu. Túlal sa krajom ako lovec a občas sa nechal najať ako stopár, sprievodca či ochranca cestujúcich. No príležitosť splatiť svoj dlh nenachádzal...
Hrajeme si a víme, že si hrajeme, tedy jsme něčím víc než jen rozumnými bytostmi, neboť hra je nerozumná..

I've joined the resistance.
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od boubaque »

Přidal jsem do příspěvku s obrázkem předběžný mechanický popis Cennil. Slovní popis dodám později.
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Ælfhild

Aspekty
Slechticka dcera Eotheodu
Dedictvi (Chlad v zilach)
Lehkovazne srdce
Dobrodruh/Bojovnik

tělo [][][]
vůle [][][][]

Dovednosti:
[][][] Jezdkyne
[][][] Lukostrelba
[][] Bylinkareni
[][] Boj s dykami
[][] Hbity jazyk
[] Pribehy a obrazky
[] Preziti v divocine
[] Stara magie

Zatim to hodim sem. Posledni aspekt je jen poznamka. Musim ho jeste domyslet.
Vecer to editnu k portretu a trochu uklidim.
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Setkání v závějích (první sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Všude ležel sníh a mrzlo. Zima v Cardolanu byla letos opravdu tuhá a neúnavný Ælfric toho využíval, když vedl svou malou válku proti skřetům. Protože skřeti museli držet velkou posádku a zimní ležení v Imrath Gaer (Strašlivém údolí), potřebovali velké množství zásob. Ælfric, přestože lehce kulhal po zranění před několika lety a táhlo mu už na padesátku, vyjížděl v čele svých jezdců a mužů svého domu, aby odstranili nebo zničili veškeré zásoby jídla, které byly pro skřety v okolí snadno dosažitelné. Přepadal také zásobovací konvoje, špízovací skupiny a patroly nepřítele. Jezdci z Labutího hradu byli navzdory krutým mrazům téměř pořád v poli a znepokojovali nepřítele. Lovci a stopaři z Labutího hradu pod vedením Tibalda Bulíka dokonce lovili vysokou zvěř, která zůstala na východ od pevnosti, aby skřeti nemohli získávat maso ani lovem. Podle jejich zpráv způsobily neustálé přepady Cardolanských a znepokojování jejich konvojů a špízovacích skupin v Imrath Gaer velký nedostatek jídla. Skřeti hladověli, rvali se mezi sebou o zásoby a často museli přežívat na mase těch, kteří zemřeli.

Tyto zprávy povzbudily Ælfrica, aby naplánoval větší nájezd, při kterém doufal zničit velký konvoj se zásobami pro Imrath Gaer a ještě zhoršit situaci skřetů. Se svými muži se k němu připojili také Teilin s jezdci z Havraní pevnosti a Angion Bez paže s carodlanskými kopiníky z Jižní věže. Odjeli před několika dny s veškerou možnou silou a na Labutím hradě zůstali většinou jen staří nebo nemocní, kteří se neudrželi v sedle. Ælfric s sebou vzal na výpravu také mladého Ælfrica, čtrnáctiletého dědice Labutího hradu, ale ani přes velké naléhání a prosby nedovolil své dceři Ælfhild, aby jela také. Vzhledem k tomu, že posádka byla velmi oslabena, rozkázal, aby nikdo neopouštěl hrad, dokud se nevrátí.

Obrázek

Bylo chmurné poledne a mlhy stále ještě ležely nad ledovou tříští Labutího jezera. Ælfhild měla od odjezdu výpravy špatnou náladu a střílela chmurně na terč jeden šíp za druhým. Spoelčnost jí dělala stejně zachmuřená Cennil, která nemohla do Ælfricova návratu opustit hrad. Vyrušil je zvuk rohu od brány, který ohlašoval příjezd jezdce. Paní Æthelflæd, oděná celá v bílé, rychle přispěchala po hradbách a po chvíli, kdy vyhlížela do mlhy, nařídila otevřít bránu. Na dvůr vjel rychle kůň, který nesl zraněného jezdce. Když se oř prudce zastavil, muž v sedle zavrávoral a spadl na zem.

Paní Æthelflæd, stejně jako Ælfhild a Cennil k němu přispěchali. Muž měl v zádech dva šípy a ztratil hodně krve. Šípy měly rudé opeření a vypadaly jako skřetí práce. Na štítě, který visel u sedla, byla v horním poli labuť se třemi hvězdami, symbol znovusjednoceného Arnoru, a pod ní levá rytířská rukavice. Místo, kde měla být v erbu pravá, bylo prázdné. To byl erb Angiona Bez paže a jezdec tak musel být jedním z jeho družiníků.

Ælfhild rychle nařídila zraněného odnést dovnitř do tepla a uvnitř pomáhala služebníkům, aby z něj sundali plášť a ošetřili ho. Její matka si stoupla za ni a pozorně ji sledovala hodnotícím pohledem, ale neřekla nic. Brzy do místnosti přišel Vídalf, trpaslík, který na hrad přišel asi před deseti lety a nikdy neodešel. Za normálních okolností se staral o kovárnu na hradě, ale měl hodně zkušeností se zraněními skřetími zbraněmi. Prohlédl zranění a vytáhl jeden ze šípů, protože neměl zpětné háčky. Ælfhild na ránu rychle přiložila bylinky a ovázala je, aby zastavila krvácení.

Muž mezitím přerývaně vyprávěl – jeho jméno bylo Toral. Doprovázel mladého pana Bregora, Angionova syna, na cestě na Labutí hrad, kde měl desetiletý hoch počkat na návrat svého otce. Přepadli je ale nepřátelé a jen jemu a ještě jednomu strážci se podařilo provést mladého pána z obklíčení. Zamířili na Labutí hrad a málem to dokázali, ale toho rána je přepadlo několik skřetů, kteří se toulali v okolí hradu. Toralovi se jednoho podařilo přemoci, než ho proklály šípy, jeho kůň se splašil a odvezl jej pryč. Jeho společníka ale zabili a pana Bregora srazili palicí z koně. Nevěděl, jestli byl mrtev nebo ho zajali. Prosil je proto úpěnlivě, aby poslali jezdce a našli ho.

Bylo vidět, že paní Æthelflæd váhá. Ælfhild, která svou matku dobře znala, viděla, jak pevně sevřela rty a vrásky se jí prohloubily, jako vždy, když usilovně přemýšlela a vážila jednu variantu za druhou. Po chvíli ale zavrtěla smutně hlavou: „Pan Ælfric zakázal komukoli vyjet z hradu, dokud se nevrátí. Jestli Toral viděl, že jej srazili ze sedla, je pravděpodobné, že ten nebohý hoch už je po smrti. Pokud nemáme naději, že Bregora můžeme zachránit, nemohu přestoupit rozkaz svého chotě a zbytečně ohrozit muže, kteří jsou potřeba na obranu hradu. Nemám jezdce, které bych mohla poslat. Navíc, toulají-li se v okolí skřeti, je možné, že napadnou také nás a musíme být připraveni.“ Nařídila, aby se o Torala dobře postarali a pak odešla, aby vydala rozkazy strážím a posílila hlídky na hradbách.

Vídalf v té chvíli zlomil dřík druhého ze šípů a chystal se protlačit špici skrz, protože měla zpětné háčky a nemohl ji snadno vytáhnout. Toral zoufale zavyl bolestí, když trpaslík pracoval, ale brzy byla špice venku a ještě než muž omdlel bolestí a ztrátou krve, Ælfhild mu pošeptala do ucha: „Neboj se, na hradě jsou přeci jezdci, kteří mohou jet mladému pánovi na pomoc.“ Pak je Vídalf vyhnal ze síně, aby mohl dokončit ošetření.

Obrázek

Mladého Bregora, Angionova syna, znaly Ælfhild i Cennil dobře od vidění ze sněmů a různých jednání, která spolu kapitáni často vedli. Pamatovaly si ho jako zamlklého klučinu, který se jen občas ostýchavě usmál. Nejraději běhal po dvoře a s klackem, který představoval meč, porážel jednu armádu Černokněžného krále za druhou. Představa, že nyní možná někde leží v závějích a umírá, byla pro obě dívky bolestivá. Ælfhild se několikrát zhluboka nadechla, rysy tváře jí ztvrdly a zamířila za Æthelflæd. Brzy se chodbami rozléhaly zvýšené hlasy hádky mezi matkou a dcerou. Přestože jim nebylo rozumět, Cennil dobře věděla, o čem se dohadují. Zamířila do stáje a začala chystat koně na cestu. Zamířila k ní Tulind, její služebná, a trochu zmateně také vyvedla koně ze stání, přičemž se zeptala: „Odjíždíme?“ Cennil zavrtěla hlavou: „Ty určitě nejedeš nikam.“ Mladé děvče protáhlo obličej a posmutnělo: „Chci vám stát po boku, paní. Můžete mě potřebovat.“ „Budu tě potřebovat tady, až se vrátím. Potřebuji vědět, že jsi v bezpečí.“ Tuilind zdrceně odvedla svého koně zpátky a pak odcházela pryč, ale šourala se a úmyslně odchod protahovala, protože doufala, že ji Cennil ještě zavolá zpátky. Ta si povzdechla, zastavila ji a ještě ji pohladila: „Než se vrátím, zajdi mi do kuchyně pro nějaké sladké ovoce.“ Děvče se usmálo a zamířilo pryč.

Chvíli sedlala v tichosti koně, než do stáje vtrhla rozčilená Ælfhild, která si jí pořádně nevšimla, sedla si na lavici a vychrlila ze sebe hořkost z hádky s matkou a svůj absolutní odpor k slovu „povinnost“ a „tvůj otec by nesouhlasil“. Pak ztichla a aniž otočila hlavu, řekla: „Sedláš koně, co?“ Cennil pokračovala v přípravě a jen odvětila: „Měla jsem pocit, že chceš někam vyrazit... a ano, znám tvou matku i otce a vím, co jste si asi vy dvě řekly.“ Ælfhild se podívala na meč, který měla Cennil připnutý u sedla: „Všechny zbraně a zásoby jsou pod zámkem a skrz bránu nás nepustí...“ Zmlkla, když si uvědomila, že z hradu vede ještě jiná cesta, kterou ne všichni znali. Říkali jí „Ælfricova cesta“.

Obrázek

Úsvit je zastihl, když projížděly úzkou stezkou, která vedla do kopců na sever od hradu. Podle příběhů, které obě slyšely, ji Ælfric použil, když dobyli Labutí hrad na skřetech. Od té doby ji nechal v tajnosti opravit a věděli o ní jen členové Ælfricovy rodiny a jeho nejužší kruh. Nikdo jim tak v odjezdu nebránil, ani si nevšiml, že vyklouzly pryč. Ælfhild měla u pasu pověšený starý otcův meč Ælfgifu, který se zlomil v bitvě, a od té doby visel nad krbem jako památka. Severská dívka ho sundala a vzala s sebou. Obě dívky rychle zamířily zasněženou krajinou na místo, kde Toral popsal střet se skřety. V noci napadl nový sníh. Sice ne mnoho, ale bály se, že jim to znesnadní nalezení nepřátel.

K polednímu je pak našly. Na místě byly stopy zápasu, zkrvavený a udupaný sníh a několik těl částečně přikrytých novým sněhovým popraškem. Rychle je prošly a zjistily ke své úlevě, že Bregorova mrtvola mezi nimi nebyla. Ležely tam dvě skřetí mršiny, tělo padlého carodlanského zbrojnoše a také mrtvola jeho koně, kterého skřeti vyvrhli a odřezali z něj maso. To zřejmě zčásti snědli na místě a zčásti odnesli s sebou. Po drohém koni, na kterém podle Torala jel mladý pán, ani po něm samotném, ale nebylo na místě ani památky. Po chvíli hledání v okolí narazily na stopy koně a trojice okovaných bot, které vedly směrem na jihovýchod.

Pustily se do pronásledování a Ælfhild je vedla (Ælfhild (1): výsledek 0 / proti 1 – neúspěch). V jednom místě ale sešly ze stopy a trvalo jim téměř dvě hodiny, než ji opět našly. Skřeti, kterým patřily stopy okovaných bot, šli sice pěšky, ale ve sněhu ani jejich koně nemohli postupovat příliš rychle, a pronásledovaní navíc měli náskok. Sledovaly je zasněženou krajinou, zatímco teplota s blížícím se setměním klesala.

Obrázek

Když obě dívky sjely do úžlabiny mezi kopci¸ zpoza stromů se vynořil jezdec v černé kápi a zastoupil jim cestu. Doprovázeli ho tři skřeti a další jezdec, který vedl za uzdu druhého koně. Na tom seděl svázaný hoch s krvavým obvazem na hlavě, ve kterém přítelkyně poznaly ihned Bregora. Cestu za nimi jim zastoupili další tři jezdci. Žádný z nich nesáhl po zbrani ani nevytáhl meč, jakoby obě dívky nebrali jako hrozbu. Jinak ale bylo na první pohled vidět, že to jsou ostřílení válečníci. Jejich štíty byly osekané a nesli jizvy předchozích střetnutí. Ten, který jim zastoupil cestu, nesl na štítě erb Carn Dûm, ale podle potetované tváře to byl původně rhudaurský horal. Ten s krysí tváří vedle něj vypadal jako arthedainský dezertér, a ti, kteří jim zastoupili cestu zezadu, byli dva muži z Carn Dûm a jeden Východňan s nažloutlým obličejem a šilhavýma očima.

Kapitán řekl hrdelním hlasem: „Mel jsi pravdu, Uzgaši. Opravdu tě sledovali a opravdu se vyplatilo v tom mraze počkat ještě několik hodin. Teď se naše kořist ztrojnásobila.“ Pak se otočil k jezdkyním: „Odhoďte ty železa, ženské, než si ublížíte... nebo než vám ublížíme.“ Odpověděl mu chechot jeho kumpánů.

Ælfhild natáhla šíp na tětivu a namířila na kapitána: „Zdá se, že jsi si jistý, že nás máš v hrsti... ale možná, že tě tvá kořist přesvědčí, že skutečnou kořistí jsi ty sám. Vydej nám kluka a já si rozmyslím, jestli tě nestřelím, do obličeje.“ (Ælfhild (2): výsledek 1 / kapitán (3): výsledek 4 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Šlechtická dcera Éothéodu a hodil kostky znovu – výsledkem byla ale 0 a tím pádem pořád neúspěch - 4 body poškození šly do Vůle, čímž je měla postava vyčerpány a při příštím neúspěchu by si musela vzít následek nebo být vyřazena) Snažila se mluvit drsně a sebejistě, ale zajíkla se a hlas se jí zlomil. Nepřátelé, kteří zpočátku zmlkli, se nyní opět rozchechtali a semkli se blíž – bylo jim jasné, že tyhle dvě se sem musely ztratit a budou snadnou kořistí. Kapitán ztlumil hlas a řekl výhružně, ale věcně: „Je nás osm a vy jste dvě. I královští ohtari by s těmihle počty neměli šanci. Radím vám - dobře si rozmyslete, co teď uděláte... jestli se nevzdáte okamžitě, nenesu zodpovědnost za to, co se s vámi stane.“

Celou scénu mezitím zpoza stromů pozoroval mohutný horal v plášti. Sledoval angmarské už několik hodin, aby zjistil, co v okolí dělají a nyní pozorně sledoval výměnu názorů mezi oběma skupinami. Zahlédl erb harfy na štítu dívky i jílec elfího meče, který nesla ta druhá, a vyvolalo to v něm dávné vzpomínky.

Obrázek

Cennil v té chvíli spustila meč k pasu a chvíli to vypadalo, že ho chce odhodit. Tím ale jen získala čas se rozhlédnout, zda by obě nemohly někudy uniknout (Cennil (2): výsledek 3 / proti 1 – úspěch). Zahlédla, že jeden ze srázů, které místo, kde byly zaskočeny, obklopoval, byl v jednom místě mírnější a kůň by jej dokázal vyjet. Sykla na Ælfhild a ukázala jí prstem: „Ustoupíme a připrav si luk.“ Pak vykřikla a obě dívky se rozjely. Cennil jela jako druhá, aby mohla Seveřanku krýt štítem. Nepřátelé neváhali a vyrazili za nimi.

Právě, když Ælfhild vyjela nahoru do svahu a vytáhla luk, lesem se pohnul stín a horal skočil za ni do sedla (Ælfhild (2): výsledek 0 / horal (2): výsledek 3 – horal zvítězil). Vytáhl nůž a položil ho dívce pod krk. Ta přestala vzdorovat a znehybněla. Sykl jí do ucha:„Nehýbej se a nedělej hlouposti. Jsem přítel.“

Cennil, která neviděla, co se děje za ní, a chystala se bránit se útočníkům pod ní, znejistěla, když se nepřátelé zastavili. Nepřátelský kapitán spatřil horalovu potetovanou tvář, spirály tetování na jeho pažích, vlčí kůži, kterou měl horal přehozenou přes záda a nůž, který držel na krku Ælfhild. Jeho ústa se roztáhly do širokého úsměvu, když Cennil úsečně řekl: „Devět na dvě.“ Pak zavolal na horala: „Vítej, bratře!“

Obrázek

Horal odpověděl: „Děkuji za pomoc, brachu, ale o tuto kořist se s vámi dělit nebudu.“ Cennil riskovala rychlý pohled přes rameno za novým cizím hlasem a když spatřila, v jaké situaci se ocitla její společnice, ve tváři se jí objevilo zoufalství. Angmarský kapitán kývl na ostatní, aby zůstali stát a pak zamířil do svahu nahoru za horalem. Cennil jej ale nemínila jen tak nechat projít: „Ani krok, dokud mám meč v ruce!“ Horal se na ni utrhl: „Odhoď ten meč, ženská, a nedělej hlouposti. To nepomůže ani tobě ani jí.“ Kapitán blýskl zuby v úsměvu a tentokrát šermířka couvla a nechala ho projet. Nepřátelský kapitán přijel k horalovi, změřil si ho pohledem a pak prohlásil: „Beru zajatce do Imrath Gaer!“ (Horal (2): výsledek 4 / kapitán (3): výsledek 2 – úspěch, protivník 2 body poškození do Vůle) Horal zavrtěl hlavou a ukázala na zajatého chlapce: „Za tamtoho dostanete slušnou odměnu. Tyhle dvě pronásleduji příliš dlouho na to, abych se jich vzdal. A ty jistě dobře víš, že Faoláin (Vlče) se nevrátí z lovu bez kořisti.“ Nepřátelský kapitán mlčel, buď poznal jméno svého protivníka, nebo byl zastrašen jeho sebejistotou.

Zkusil to ale z jiné strany: „Nechej si tu jednu, my si vezmeme druhou.“ V té chvíli Cennil vykřikla rozhodně: „Druhou si nemůžete nechat, dokud ji nemáte v hrsti!“ (Cennil (2): výsledek 1 / kapitán (2): výsledek 4 – neúspěch, 3 body poškození šly do Vůle) Nepřátelský kapitán k ní otočil oči, ale horal rychle vyštěkl: „Tebe se nikdo na nic neptal.“ Mezitím Ælfhild pomalu, aby si toho nikdo nevšiml, přesouvala pravou ruku směrem k jílci svého meče. Horal si pak už dál Cennil nevšímal a obrátil se na angmarského: „Když jsem byl chlapec, děd mi vyprávěl příběh o dvou smečkách vlků, které si naplnily lovem břicho, a stále bylo dost zvěře. My jsme ale lidé – náš hlad se nedá nasytit. Já si nechám tady tu a vy chlapce… a o tu druhou můžeme bojovat.“ Cennil, která viděla, že oba nepřátelé by se mohli pustit do sebe, se usmála a opatrně s koněm ustoupila dál mezi stromy (Cennil pomáhá v hodu horalovi, protože se zdá ještě více nedostupná – Cennil (2): výsledek 3 / proti 1 – úspěch, Fingalen si může připočítat k hodu +1).

Horal se vyzývavě díval na svého soka (horal (2): výsledek 1 / kapitán (3): výsledek 3 – neúspěch, Fingalen použil bod osudu za aspekt Lstivý a hodil kostky znovu – výsledkem bylo 4/3 a tím pádem úspěch, protivníkovi šel 1 bod poškození do Vůle, což ho vyřadilo z konfliktu). Angmarský kapitán váhal a horal toho využil a pohrdavě dodal: „Jestli se bojíš se mi postavit sám, můžeš si vzít ty svoje psy. Stejně ti nijak nepomůžou.“ Nepřítel pokrčil rameny a řekl: „Co je mi po ženských? Jedeme, čekali jsme nakonec zbytečně.“ Otočili se a odjeli. Jejich kapitán jel poslední a při odjezdu zavolal: „Budu si tě pamatovat, Faoláine.“ Horal zavyl v odpověď jako opravdový vlk a rozesmál se: „Rád tento obchod zapiju u hodovního stolu, když se sejdeme.“ Pak už byli jezdci i skřeti pryč a lesík ztichl.

Obrázek

Cennil seskočila z koně, připravila si meč a štít a přiblížila se, protože jí zůstal jen jeden nepřítel. Vpíjela se do něj pohledem a kráčela sněhem směrem k němu. Horal sedící na koni se pak zeptal Ælfhild: „Je ta tvoje přítelkyně úplně šílená, nebo jsi schopná ji přivést k rozumu?“ Sundal pak dýku, kterou severské dívce držel na hrdle. V tom okamžiku Ælfhild zahvízdala a její vycvičený kůň se vzepjal na zadní. Horal spadl z koně do sněhu, zatímco Ælfricova dcera tasila meč a bylo vidět, že je zlomený dvě stopy nad jílcem. Seskočila ze sedla a namířila čepel na zvedajícího se horala: „Šílená je ona nebo ty? Spusť!“ Horal se zvedal ze země a oklepával ze sebe sníh, přičemž si bručel pod vousy: „Šílené jste obě, ženské.“ Zasunul si dýku do pochvy a vyklepal sníh z nohavic: „Ta čepel ti nepatří, děvče, ale jak jsi k ní přišla, mi řekneš cestou. Do Imrath Gaer jsou to dva dny cesty, pokud si pospíší. Musíme je předehnat, jinak toho svého kamaráda už živého neuvidíte.“ Cennil, překvapená tím, co horal řekl, spustila opatrně meč: „Já už asi ničemu nerozumím.“

Ælfhild pak do nastalého ticha řekla: „Myslím, že teď je asi chvíle, kdy bychom se měli představit. Tohle…“ pozvedla čepel do vzduchu, „… je Ælfgifu a je mým právem jej nosit, protože patří mému rodu. Kdo jsi ty?“ Horal zvážněl a podíval se na Cennil: „I ten znak s harfou patří tvému rodu? Protože na elfku opravdu nevypadáš.“ Cennil odvětila: „Pokud vím, ten štít mohou ve Středozemi nosit jen dva lidé – já a můj strýček, od kterého jsem jej dostala.“ Horal si pro sebe pokýval hlavou a pak řekl: „Mé jméno jste už slyšeli, ale v těchto zemích mi říkají Draugion. Jsem tu, abych splnil přísahu danou té harfě, tomu meči a starci s vykládaným rohem… a pomohl vám.“ Cennil se na něj podezřívavě podívala: „V tom případě to musí být stará přísaha.“ „Je starší než sedmnáct let.“ Ælfhild konečně sklonila meč a vrátila jej do pochvy, přičemž spokojeně a přesvědčeně řekla: „A muž, kterému jsi tu přísahu dal, se jmenoval Arnubên, syn Aglarânův.“

Všichni tři pak nasedli na koně a zamířili sněhem do noci, aby zachránili mladého pana Bregora…
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: Mráz Angmaru

Příspěvek od Ecthelion »

Záchrana mladého pána (druhé sezení)
Postavy, které se zúčastnily: Faoláin, zvaný Draugion (Fingalen); Ælfhild, dcera Ælfricova (Kryštof); Cennil (Bubák)

Pronásledovali nepřátele se zajatcem a Draugion cestou přišel s plánem. Když ho vyložil, Ælfhild nebyla proti. Tázavě se podívala na Cennil, která se nijak přesvědčeně netvářila. Znamenalo to pro ni totiž zaujmout pozici Draugionovy zajatkyně, třebaže jen naoko. Nakonec s ním po nějaké debatě nepříliš nadšeně souhlasila. Ælfhild také cestou ulovila zajíce a Draugion ho rychle stáhl z kůže.

Angmarští se utábořili v mírném dolíku, kde si rozdělali oheň a opékali tuhé koňské maso, jež přinesli v tlumocích skřeti. Mladý Bregor seděl se spoutanýma rukama a tupě se díval do ohně. Příliš nevnímal, co se kolem něj děje. Angmarskou tlupu vyrušilo zařehtání přijíždějícího koně. Chopili se zbraní a připravili se k boji, když do světla ohně přijel pomalu Draugion na koni, který za sebou vedl za uzdu koně se spoutanou Cennil, a ve druhé ruce vezl staženého králíka. Cennil měla na rukách volné smyčky, ze kterých se mohla vysmeknout, a horal vezl její meč na zádech, aby ho měla v dosahu, pokud by je prokoukli.

Obrázek

Anmarští se viditelně uklidnili, když ho spatřili, ale jílce mečů nepustili. Jejich kapitán postoupil dopředu a nepříliš vlídně na přijíždějícího houkl: „Co ty tady chceš?“ Draugion pak nenuceně odvětil: „ Přisednout k ohni, nic víc – usednout mezi přátele a trochu se najíst“ Zvedl zajíce do vzduchu a nevšímal si vražedného pohledu, který na něj vrhla Cennil při zmínce o „přátelích“ (Cennil pomáhala Drugionovi k hodu předstíráním, že je jeho zajatkyní (0): výsledek -1 / proti 1 – neúspěch). Nepřátelský kapitán na něho zavrčel: „Nejdřív nám vezmeš kořist a teď nám ještě chceš sníst večeři?“ Draugion se zatvářil udiveně: „O kořist jsme se spravedlivě rozdělili, stejně jako se chci spravedlivě podělit o večeři.“ (Draugion (1+1 za zajíce): výsledek 4 / kapitán (3): výsledek 7 – neúspěch, kapitán měl čtyři plusy, Fingalen použil bod osudu za aspekt Syn rhudaurských hor a otočil kostku – 5/7 - výsledkem byl sice stále neúspěch, ale nemusel si brát následek - 2 body poškození šly do Těla) Dodal ještě: „Snad bys neupřel pohostinství bratrovi z Rhudauru?!“ Kapitánovi se na tom celém ale něco nezdálo a začal Draugiona podezírat. Nervózně přehmátl po jílci meče a zeptal se s ostřím v hlase: „Kde máš tu druhou?“ Draugion sáhl za sebe a hodil nepříteli k nohám Ælfhildin plášť, který byl potřísněný králičí krví. Při přípravě doufali, že ve tmě snad budou věřit tomu, že jde o krev druhé dívky. Horal pak trochu sklesle, jakoby litoval zisku, který mu za otrokyni utekl, prohlásil: „Ta měla příliš ostré drápy na to, abych ji mohl spoutat... proč se ptáš? Chceš snad zpochybnit slova syna Firgallova z Krkavčí skály? Sice jsi opustil domov, ale už by ses tam nemohl ani ukázat, kdyby se v horách doslechli, že jsi odepřel tradiční pohostinnost rodnému.“ Cennil si odfrkla a vyjela na něj: „Takovému jako ty bych nenabídla ani kapku vody! Vrahu!“ (Cennil pomáhá opět Draugionovi v hodu (2): výsledek 2 / proti 1 – tentokrát úspěch, Fingalen si může připočítat +1) Pak na něj plivla a odvrátila se. Nepřátelský kapitán je sledoval a zvažoval, co má podniknout (Draugion (2+1+1 za krvavý plášť): výsledek 4 / kapitán (3): výsledek 3 – úspěch).

Nepřátelský velitel zavrčel, a přestože jim stále nevěřil, neměl na vybranou – rhudaurské zákony pohostinnosti, kterými se Draugion oháněl, přikazovaly, aby je pozval k ohni. Horal seskočil z koně a sundal spoutanou Cennil dolů, ze sedla. Pak jí hodil zajíce k nohám a zeptal se: „Dokážeš to nějak připravit, nebo nám budeš dnes večer jen tancovat?“ Cennil zaplály v očích zlostné ohně, ale sklonila hlavu a sebrala zajíce ze země: „Tancovat určitě nebudu.“ Draugion se zasmál a po očku pozoroval angmarské, když řekl: „To se ještě uvidí.“ Odvedl ji k ohni, uvolnil jí pouta a podal jí dýku. Naoko vážně ji varoval: „Pokud se s ní dotkneš čehokoli jiného než zajíce, budeš litovat.“ Pak zvedl ze země Ælfhildin plášť, usadil se na něj u ohně a začal nenápadně obhlížet tábor. Uvědomil si, že nikde nevidí arthedainského dezertéra s krysí tváří, nebyl tam ani jeho kůň.

Obrázek

Ælfhild mezitím využila toho, že oči všech v táboře byly upřeny na přijíždějící a poté, co nechala svého koně mimo dohled, připlížila se lesem na dohled. Připravila si luk a šípy a mezi větvemi pozorovala, co se bude dít.

Cennil nenápadně vytáhla z kapsy uklidňující byliny, které jí Ælfhild připravila (Ælfhild pomáhá Draugionovi (2): výsledek 4 / proti 1 – úspěch, Fingalen si může připočítat +1 k hodu) a pustila se do přípravy zajíce (Cennil také pomáhá Draugionovi (1): výsledek -2 / proti 1 – neúspěch, Fingalen si bonus připočítat nemůže). Nebyla ale zvyklá na přípravu syrové zvěřiny a zajíce nad ohněm připálila. Jediné štěstí bylo, že ani angmarští ani skřeti nebyli při jídle příliš vybíraví a rychle se na maso vrhli. Draugion mezitím začal vyprávět příběhy ve snaze uklidnit situaci a ukolébat je ke spánku (Draugion (2+1): výsledek 4 / proti 2 – úspěch). Vyprávěl starou bajku o časech, kdy zvířata ještě žila jako lidé. Tehdy jezevec ulovil králíka a chtěl ho sníst. Přišel za ním ale lišák, který jej uprosil, aby se s ním rozdělil a poté, co zhltl svou půlku, prosil jej, aby mu jezevec dal i druhou půlku masa pro svou ženu a nemocné děti. Jezevec mu je dal a vrátil se zpět do nory. Lišák přišel za ním a prosil jej, aby jej nechal na noc přespat. Jezevec po dlouhém naléhání svolil, načež jej lišák vyhnal z nory a snědl jeho mladé. Než skončil s vyprávěním, většina jich povzbuzena uspávacími bylinkami, které Ælfhild připravila, už podřimovala. Brzy se všichni uložili ke spánku – kromě jednoho z angmarských, kterého kapitán kopanci poslal na hlídku mimo tábor a kapitána samého, který si sedl vedle Bregora, a nespouštěl ani hocha ani nově příchozí z očí.

Draugion kývl Cennil, aby si lehla, a sám si lehl vedle ní, předstíraje, že se chystá ke spánku. Mezitím Ælfhild, která zpozorovala, že většina nepřátel se uložila ke spánku, se rozhodla jednat a zbavit se hlídky, která obcházela mimo tábor. Připlížila se blíž a vyčkávala, dokud nebude hlídač mimo dohled z tábora. Jak se plížila blíž, srdce se jí plnilo nenávistí, zvedla šíp a ten se orosil jakoby pokryt ledem. Nasadila jej na tětivu a vystřelila (Ælfhild (3): výsledek 4 / proti 3 – úspěch). Šíp zasáhl bezchybně svůj cíl a hlídač padl bezhlučně k zemi, kde ještě chvíli hrabal prsty ve sněhu, než zemřel se strašlivou hrůzou v očích.

Obrázek

Cennil zaslechla slabý dopad těla a na oko se přetočila, aby ohlédla, kdo je vzhůru a kdo ještě nespí. Zahlédla, že kapitán stále sedí na svém místě a sleduje, přestože všichni už usnuli. Otočila se zpět a předstírala spánek, dokud po chvíli nezaslechla, že jejich nepřítel se zvedl, aby poodešel od tábora a zkontroloval koně. Draugion se rozhodl, že toho využije a zašeptal Cennil do ucha: „Vezmi chlapce a utíkej. Na mě nečekejte.“ Pak se zvedl, aby dobře viděl, a potichu zavrčel jako vlk, který se chystá skočit na kořist (Draugion (2): výsledek 4 / koně (1): výsledek -1 – velký úspěch). Koně, přesně jak byl jeho plán, jeho zavrčení slyšeli a splašili se. Hrůza z vlků je připravila o rozum, takže začali ryčet, vyhazovat a škubat se. Několik se jich utrhlo a vyrazili přes tábor a spáče pryč, zatímco další (Draugion by nemohl přísahat, ale měl dojem, že byl Bregorův) kopl angmarského kapitána do hlavy a ten se zhroutil do sněhu jako podťatý.

Cennil se zvedla, zvedla mladého Bregora, přehodila si ho přes levé rameno a vyrazila nejkratší cestou pryč. V ruce držela svůj meč, který jí Draugion podal, než začala mela. Ælfhild vystřelila šíp, aby zvětšila zmatek a pomohla přítelkyni v útěku (Ælfhild (3): výsledek -1 / proti 1 – neúspěch, Bubák si nemohl připočítat bonus), ale minula se cíle. Její šíp neškodně zahvízdal vzduchem. Cennil si všimla, že v její cestě leží Východňan, který se začal zvedat a pokusila se prosmýknout kolem něj (Cennil (2): výsledek 0 / Východňan (1): výsledek 3 – neúspěch, Bubák použil bod osudu za aspekt Ochranná ruka a hodil kostky znovu – výsledek byl ale ještě horší -1/4 a tím pádem neúspěch, Cennil si musela vzít následek Otřesená). Východňan ji ale podrazil a Cennil spadla na zem, přičemž na ni ještě přistál Bregor, kterého měla přehozeného přes rameno. Udeřila se tvrdě do hlavy a zatmělo se jí před očima. Zatímco mlad pán se odkutálel stranou, Cennil chvíli zůstala ležet. Když to Ælfhild spatřila, zahvízdala na svého koně, nasadila šíp na tětivu a rozběhla se k ležící přítelkyni. Východňan, který se mezitím zvedl, tasil zakřivenou šavli, které měli v oblibě, a vykročil běžící dívce naproti (Ælfhild (3): výsledek 1 / Východňan (1): výsledek 3 – neúspěch, Kryštof použil bod osudu za aspekt Lehkovážné srdce a hodil kostky znovu – výsledkem byla remíza 3/3 – dohodli jsme se, že oba přehodíme a napodruhé byl hod kostek 4/2 - úspěch). Ælfhild doběhla až téměř k němu a vystřelila šíp, kterému se ale nepřítel vyhnul. Světlovláska ale rychle nasadila na tětivu druhý a střelila bleskurychle ještě druhý šíp. Ten prostřelil Východňanovi hrudník a srazil ho do sněhu. Ælfhild už mu nevěnovala pozornost a rychle se sklonila k Cennil. Ta se už zvedala a řekla jí, aby vzala Bregora. Ælfhild se sklonila pro chlapce a naložila ho na svého koně, který k ní přiběhl. Pak se na něj vyšvihla sama.

Draugion mezitím doběhl ke koním. Letmo pohlédl na ležícího kapitána a sevřel pevněji dýku, když zvažoval, jestli padlého probodnout, aby se ujistil, že je mrtev. Pak do něj ale jen kopl a zamířil ke koním (Draugion (2): výsledek 3 / koně (2): výsledek 2 –úspěch). Vyskočil na hřbet svému oři, odřízl ostatní koně a několik jich vzal za uzdy a vedl pryč. Kromě koně Cennil (která vařila večeři), byli všichni koně odsedlaní a i Druagion tam musel nechat své sedlo. Přejel k oběma dívkám a i Cennil vylezla do sedla, přestože jí třeštila hlava. Vyrazili pryč, zrovna když ostatní zjistili, co se děje. Jeden ze skřetů za nimi poslal šíp, ale netrefil a ten tak neškodně hvízdl vzduchem.

Obrázek

Byla mrazivá noc a na kraji ležela mdlá mlha. Svítil ale měsíc a dalo se jet. Poté, co se dostali pryč, zastavili se na chvíli, aby se dohodli, zda si najdou nějaké místo na přečkání noci nebo pojedou pryč. Na naléhání Cennil, která se sice cítila na zvracení, ale věděla, že jestli nepřátelům zůstali nějací koně, nejspíš vyrazí po jejich stopách, se nakonec rozjeli a jeli celou noc k západu. Zastavili se až k ránu, když mladý Bregor i Cennil vypadali, že spadnou z koně. Chlapec byl bledý a celou dobu vypadal, že nevnímá, co se kolem něj děje, kdo jej odvezl a proč. Nyní, ale když jej Ælfhild sundala z koně, aby si odpočinul a slyšel, jak přátelé přemýšlejí, zda jet do Osamělé věže nebo přímo na Labutí hrad, probral se a rychle jim vyložil, že musí zpět do Minas Haeron. Když byl v zajetí, zaslechl Bregor skřety jak se bavili o tom, že na jihu se sbírají jejich oddíly, aby přepadly okolí Jižní věž a vydrancovaly zdejší vesnice ve snaze najít jídlo (když na hranicích s Ælfricovými državami nemohou žádné najít). Chlapec pak vykřikl: „Musíme ihned jet varovat moji mámu! Jestli mě nechcete doprovodit, pojedu sám!“ Odvaha se mu rozhodně nedala upřít, ale nakonec se přátelé rozhodli překročit kopce a zajet do Havraní pevnosti, odkud mohl posel nebo přímo posily dorazit do Minas Haeron nejsnáze po cestě. Draugion je vedl po chvíli odpočinku dál zasněženou krajinou (Draugion (2): výsledek 2 / nástrahy na cestě (1): výsledek 2 – remíza, úplně nás nenapadal rozumný výsledek pro remízu, tak jsme se rozhodli hod přehodit – výsledkem byla druhá remíza 0/0 – a teprve druhé přehození přineslo výsledek – 2/-1 - úspěch).

Obrázek

Dorazili k Havraní pevnosti bez nehody a ještě k večeru. Zdálky je vítal zvuk rohu, který ohlašoval, že byli spatřeni. U brány Cennil pozvedla svůj štít, aby stráže viděly její erb – zlatou harfu na černé. Brána se brzy otevřela a na nádvoří na ně čekala paní Rodwen doprovázená několika dvorními dámami. Panovnice se podivila, když zahlédla mladého pana Bregora a oslovila přísně Cennil: „Co se to tady děje?“ Dívka zamžourala a pak se svezla ze sedla: „Vyrazili jsme na pomoc mladému panu Bregorovi, protože jsme se doslechli, že padl do zajetí... a tamten nám při tom byl nápomocen.“ Ukázala na Drugiona, protože viděla, že stráže se temně dívají na jeho rhudaurská tetování a výstroj. Několik stráží dokonce přineslo železná pouta, a zřejmě v domnění, že je horal zajatec, jej chtěli odvést do žaláře. Nyní se zastavili a Cennil pokračovala: „Pan Bregor nám také pověděl, že slyšel o skřetím oddílu, jež má přepadnout slabě bráněný Minas Haeron. Žádám vás proto, má paní, abyste tam neprodleně poslala posla nebo muže dle vašeho uvážení.“ Pak se svezla na kolena, což vypadalo jako známka úcty, ale ve skutečnosti se už neuměla udržet na nohou. Hlava jí třeštila. Když to viděl Draugion, seskočil z koně a podepřel ji. Strážím zacukaly ruce na mečích, když se pohnul, ale nikdo netasil. Paní Rodwen chvíli přemýšlela a pak nařídila poslat rychlého posla do Minas Haeron, aby je varoval a informoval, že Bregor je v pořádku v Havraní pevnosti. Vojáky posílat bez dalších informací nechtěla, hrad měl být i tak dobře zásoben a osazen. Pak poslala své dvorní dámy, aby se postaraly o mladého Bregora a pozvala přátele na večeři poté, co se trochu osvěží.

Draugion v doprovodu dvou sloužících doprovodil Cennil do její komnaty. Tam si pak sedl na kožešinu před krbem a chtěl rozdělat oheň. Pak ale spatřil hrůzu v očích obou sloužících, kteří nechápali, že chce zůstat v komnatě dámy. Draugion zase netušil, že něco takového by mohlo být nevhodné a zvyklý doma rozkazovat, řekl hlasitě: „Vaše paní je promrzlá a zraněná. Přineste jí něco na pití a sežeňte někoho, kdo ji ošetří.“ Vyšší ze sloužících řekl: „Obojí je už na cestě, Máme vás doprovodit do vaší komnaty.“ Cennil, když viděla, že Draugion nechce odejít, řekla rychle: „Děkuji za doprovod, pane Draugione. Nyní bych se ale ráda převlékla.“ Draugion se uchechtl, pak se ale zvedl a uchopil sloužícího kolem ramen: „No tak pojďme.“ Cennil se na něj ještě na odchodu usmála. Horal se pak ve své komnatě umyl a převlékl do čistých šedých šatů dúnadanského střihu, které mu přinesli. I obě dívky se upravily a oblékly si šaty k večeři.

Po příchodu k večeři, kde u stolu seděla Rodwen a za ní stály její dvě dvorní dámy, které jí obsluhovaly, si Cennil všimla, že v místnosti jsou také ozbrojené stráže, což normálně nebylo zvykem. Tvářila se ale, jakoby to byla ta nejobyčejnější věc na světě a Druagion také netušil, že by něco mělo být v nepořádku – soudil prostě, že náčelník musí ukázat svou moc i během večeře. Paní Rodwen je pak, když zahnali nejhorší hlad a žízeň, vyzvala, aby jí vše vypověděli a pozorně je sledovala. Cennil se chopila slova a začala vyprávět. Kdykoli chtěla Ælfhild něco doplnit, starší dívka ji zpražila pohledem a vyprávěla sama. Volila opatrně slova, aby nemusela lhát, ale zamlčela, že Ælfric zakázal komukoli opustit hrad a také jak je obě Draugion zachránil před nepřáteli. Zmínila ale, že je horal zachránil kvůli dávné přísaze, kterou složil Urcunerovi. Druagion se pak napil vína a řekl: „Ve skutečnosti jsem tu přísahu složil muži, kterému říkáte Arnubên.“ Paní Rodwen při zvuku toho jména zbledla a roztřepaly se jí ruce. Chvíli mlčela, ale pak se zvedla od stolu a omluvila se, že jí není dobře a budou muset vyprávění odložit na jindy. Řekla, že do té doby se Draugion může volně pohybovat po hradě se zbraněmi, ale ocenila by, kdyby už nůž nepřikládal k hrdlům cardolanských šlechtičen. Cennil v té chvíli pochopila, že Rodwen už vyslechla mladého pana Bregora a věděla tak, co se stalo – jen čekala, co jí řeknou sami.

Když odešla, doprovázená svými dámami, Draugion si dolil sklenici vína: „Urazil jsem ji nějak?“ Cennil odpověděla potichu: „Arnubên zemřel, když přijel zpět do Cardolanu, aby si vzal paní Rodwen.“ Horal se zamyslel a řekl: „Ale zemřel dobrou smrtí, žádný muž nemůže žádat víc. Myslím, že na něj může být pyšná.“Ælfhild se ohlédla po ozbrojených strážích a pak řekla: „Teď na to není to správné místo a čas, ale jednou nám budete muset vyprávět celý svůj příběh, pane.“ Draugion se jen zasmál: „Pokud mi budou nalévat takové víno, tak pryč nepospíchám.“ Dovečeřeli pak v tichosti a rozloučili se, aby si po náročné cestě odpočinuli a trochu se prospali.

Obrázek

Ælfhild se ve snech převalovala a nemohla usnout. Zdály se jí jen zlé sny plné umírání a smrti. Bála se, že je něco špatně a něco zlého se buď stalo, nebo má stát. Před svítáním už neuměla vydržet ležet, a proto se v tichosti oblékla a zamířila ven. Všimla si, že na hradbě stál Draugion, který zřejmě také nemohl spát a nyní vyhlížel do noci. Stráže si ho podezřívavě měřily, ale on na ně nedbal. Světlovlasá dívka si uvědomila, že takový výraz viděla mnohokrát na obličeji mužů, kteří vzpomínali na domov. Připojila se k němu, protože i ona byla daleko od domova – od zelených plání Éothéodu, které nikdy neviděla. Kývnul na ni, když si stoupla vedle něj, ale mlčeli.

Po chvíli v dálce zahlédli záři, která jakoby ohlašovala svítání, ale něco se jim na tom nezdálo. Svítá totiž nějak brzy a navíc... a to si s hrůzou uvědomili oba... na špatné světové straně! Záře přicházela z jihozápadu, ne z východu! Rychle ještě jednou zkontrolovali postavení hvězd, ale nemýlili se. Pocit, který měla Ælfhild celou noc, se jí vrátil s obnovenou silou. Něco bylo strašlivě špatně.

Pak spatřili, že vzplanul les na západ od hradu a to, kterou zprvu považovali za svítání, byla záře hořícího Starého hvozdu. Náhle se zvedl silný vítr a stromy se s nářkem prohnuly. Pak se jako bouře přiřítil na černých křídlech létající urulókë (ohnivý drak), strašlivá stvůra z věku, který už minul. Několikrát zamával ohromnými křídly, aby nabral výšku, a plameny jej ozářily, když zamířil k Havraní pevnosti...

Obrázek

(Tady jsme hraní pro pokročilou hodinu přerušili. Tuhle hru hráčům kromě Fingalena padaly hrozně špatně kostky a já jsem naopak měl docela štěstí na hody, takže při příjezdu do hradu měly postavy vyčerpané Vůle nebo Těla a Cennil měla dokonce následek, který ještě příští hru přetrvá a teprve pak se ho může zbavit. Uvidíme, jak to bude vypadat příště... rozhodně to bude zajímavé.)
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů