[soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Obecné diskuze nezávislé na herním systému či světě.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Joe
Fórový šašek; Moderátor
Příspěvky: 4711
Registrován: 15. 3. 2004, 11:52
Bydliště: Bratislava

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Joe »

Taktiež gratulujem Víťazke, ale aj všetkým zúčastneným!

A tiež organizátorom za organizáciu a finálne zalámanie výsledkov 8)
|-- RPGforum moderátor-editor
|-- Hrám: ... :roll:
|-- Mám rád: Amber Diceless, FATE, Primetime Adventures, Starport
|-- mail - joeyeti (at) gmail (dot) com
Uživatelský avatar
boubaque
bubák; Moderátor
Příspěvky: 6644
Registrován: 2. 10. 2006, 19:49
Bydliště: Brno/Ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od boubaque »

Chtěl bych pogratulovat Solweymiře k vítězství* a zároveň poděkovat všem zúčastněným - i když to možná, zvláště u některých, podle mých hodnocení nevypadalo, všechny postavy byly dobré, a právě proto bylo často těžké hodnotit je tak, aby vynikly rozdíly v hodnocení. A taky chci poděkovat spoluporotcům (a organizátorům), že takový nápor postav nevzdali a vydrželi :D

Koukám, že jsem byl nakonec jediný, kdo neposlal shrnutí ... každopádně vše, co bych napsal já, už napsali ostatní porotci, obzvlášť Bifi.
Khanemis píše:- Co se týče té Henryho sociální nenapojenosti s okolím, tak rodinu jsem upozadil především proto, že příchod Velkého zatemnění měl pro něj znamenat téměř doslova jakési znovuzrození, které smetlo zbytky jeho předešlého života na rozdíl od většiny dalších lidí, kteří na něm lpěli. A jeho samotářství mu zamezilo udělat si větší nějaké větší napojení na ostatní uprchlíky obecně.
První část chápu, ale ta druhá - proč je Henry samotář? Ničemu to neprospívá a žádné napětí to nevytváří. Sám jsem dlouhou dobu vytvářel mlčenlivé, "flegmatické", samostatné a samotářské postavy, a vždycky mě přestaly bavit, protože jsem nevěděl, co s nimi. Henry je rozhodně lepší, než moje tehdejší postavy (a i než některé dnešní ;)), ale nemá se mezi čím rozhodovat - když se rozhodne odejít, tak odejde, nijak ho to nebude trápit. A ostatní? No co, vždyť je stejně moc neznal... Alespoň takový jsem měl z Henryho pocit.


------------------------------
* a těší mě, že vyhrála postava, kterou osobně považuji za nejlepší ;)
Když se kácí les, lítají kopí — sv. Vojtěch
Bezejmenný hrdina (vlastnoruční komiks)
Hraju/vedu: D&D 5e, Svitky hrdinů, Příběhy Impéria
Další oblíbené hry: Primetime Adventures, Mountain Witch, Wushu
Vlastnoruční heartbreaker: Fossa (Fate to Old School System Adjustment)
Uživatelský avatar
Khanemis
Příspěvky: 53
Registrován: 21. 6. 2008, 13:46

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Khanemis »

boubaque píše: První část chápu, ale ta druhá - proč je Henry samotář? Ničemu to neprospívá a žádné napětí to nevytváří. Sám jsem dlouhou dobu vytvářel mlčenlivé, "flegmatické", samostatné a samotářské postavy, a vždycky mě přestaly bavit, protože jsem nevěděl, co s nimi. Henry je rozhodně lepší, než moje tehdejší postavy (a i než některé dnešní ;)), ale nemá se mezi čím rozhodovat - když se rozhodne odejít, tak odejde, nijak ho to nebude trápit. A ostatní? No co, vždyť je stejně moc neznal... Alespoň takový jsem měl z Henryho pocit.
Ono osobně mám taky slabost spíše pro osamělejší postavy, které kopou hlavně za sebe (nikdy jsem nebyl člověk moc do kolektivu) a tak se to projevuje asi i tady, i když už jsem hrál i velmi společenské postavy. Tady mi však k postavě takovéhle temnější postavy více sedlo to samotářství. On je to i jeden z mála pozůstatků jeho minulého života. Dříve to byl znuděný člověk bez cíle a bez motivace, taková ta šedá myš, rozhodně ne nějaký vymetač večírků, k takovému typu sedí spíše introvert. A to se, i přes drastický zvrat v jeho životě, těžko jen tak změní.
Jeho volba mezi tím, jestli odejde nebo zůstane má potom spíše osobnější charakter. Nejde ani tak o to, jak to ovlivní ostatní (kromě toho, že z něj pro ně může být buď spasitel nebo zrádce), ale jestli se sám podvolí stínům ve vlastní duši, které tam hlodají již pěkně dlouho, nebo zda naopak bude právě schopný odolat a nakonec i vylézt ze své ulity:-)
Uživatelský avatar
Bart
Příspěvky: 2514
Registrován: 8. 8. 2006, 20:06
Bydliště: Praha

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Bart »

díky za soutěž, gratuluju vítězům, děkuju za gratulace porženým $P
výsledky jsou vážně dost těsný a i za polovinou startovního pole jsou postavy, který dostaly od jednoho z porotců čtrnáct bodů z šestnácti, takže se těšim na čtení, zdá se, že o nápady nebude nouze..

organizátorům přeju hodně odvahy do dalších obdobnejch počinů
Uživatelský avatar
Ecthelion
Moderátor
Příspěvky: 12359
Registrován: 13. 7. 2004, 15:19
Bydliště: Brno/Rezno
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Ecthelion »

boubaque píše:První část chápu, ale ta druhá - proč je Henry samotář? Ničemu to neprospívá a žádné napětí to nevytváří. Sám jsem dlouhou dobu vytvářel mlčenlivé, "flegmatické", samostatné a samotářské postavy, a vždycky mě přestaly bavit, protože jsem nevěděl, co s nimi.
Pro málomluvné tvrďáky mám ohromnou slabost.
Je to typický filmový typ, který mluví jen když musí a když už pronese nějakou hlášku, tak stojí za to. Prostě je mám rád. Bohužel je pro normální hru prakticky nepoužitelný (na základě vlastních zkušeností to mohu prohlásit). Může fungovat dobře v netradičních hrách nebo one-on-one hrách, ale jinak je bohužel přítěží hraní a ne přínosem. RPG jako takové je společenská hra a v normálním případě sedí kolem stolu nějakých pět nebo šest lidí, takže nekomunikovat s nimi ani okolím je věc, která hru brzdí. Kdysi jsem si do Třetího království vytvořil postavu málomluvného hromotluka, který s ostatními komunikoval maximálně kývnutím - a musím říct, že to nebyla dobrá volba. Jednak z mé strany, kdy touha vyjádřit se k probíhajícím debatám (protože málomluvná postava nemůže směřovat hru) byla skoro nesnesitelná a jednak ze strany Vypravěče, který nevěděl, jak to s mojí postavou je, jestli se nenudím a tak vůbec... byl jsem ve hře přítomen jen napůl. :roll:

Když jsme začínali s hraním, Markus mi dal dobrou radu, kterou se snažím řídit: "Nevytvářej si postavy s aspekty nebo rysy, které jí nějak brání ve hře." Pokud si vytvoříte postavu těžkého feťáka, pak je skoro nehratelná - buď bude pořád v rauši (a tudíž je postava nepoužitelná) nebo bude mít absťák a bude zase nepoužitelná pro svalové křeče, zvracení, nevolnost, halucinace... taková postava se nedá skoro hrát. Stejně tak je problematická postava, která je vášnivým knihomolem, život tráví v knihovně a málokdy z ní vychází - taková postava bude trávit většinu hry v knihovně a tudíž se separovat od ostatních... tím rozbíjí hru a navíc si sama neužije žádné zajímavé scény (sedí v knihovně... to není moc zábavné). Podobně postava, která má těžké záchvaty deprese... dostane depresi, zaleze do kouta a zatímco ostatní budou hrát... ona bude ležet v rohu. Takové postavy jsou zajímavé, ale prostě brzdí hru. Všechno se to dá uhrát, ale je potřeba se na to speciálně připravit a často hru přizpůsobit právě této jedné postavě. Tak jako tak to ale hře mnoho nepřinese.
"Stay firm and die hard!" Colonel-Comissar Ibraim Gaunt, Tanith First-And-Only
Obrázek
Uživatelský avatar
Jeane
Příspěvky: 46
Registrován: 3. 9. 2008, 13:59

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Jeane »

Na úvod by som rada pridala aj svoje poďakovanie organizátorom a porotcom za skvelú príležitosť pre prebudenie kreativity a zároveň možnosť niečomu sa priučiť :) A samozrejme gratulujem víťazke :wink:
Na čítanie komplet celej brožúrky som ešte čas nemala, no určite sa k tomu dostanem v najbližšom čase, tak sa vyjadrím len k hodnoteniu mojej a Khanemisovej postavy – Yester.

Musím naozaj pochváliť veľmi konštruktívnu kritiku porotcov, ktorá poukázala na chyby, ktoré nás pri tvorbe vôbec nenapadli alebo sme ich podcenili, a nedostatky, ktoré spätne už teraz vidím:) Ďakujem.

- Uznávam, že určité širšie sociálne väzby sme mali zapracovať, postavu by to posunulo ďalej a spravilo by ju to živšou a komplexnejšou. Tam vidím najväčší nedostatok. Tu ale zavážil aj tlak na čo najmenší rozsah, už takto bola jedna stránka nemožnou métou a okresať texty o osobnosti postavy a motiváciách jednoducho nešlo.

- Ďalšou vecou čo som chcela vysvetliť je prístup k príbehu postavy, ktorý bol myslím trochu odlišný od očakávaní porotcov – zámerom bolo vytvoriť postavu, ktorá je niečím zaujímavá, má svoj osobný príbeh, osobnú tragédiu, obavy, traumy, radosti, postaviť ju do nejakej jej „prítomnosti“ teda určitého miesta a času a dať jej vodítka, kam by sa mohla uberať. Mám také postavy radšej, keď je pri nich všetko otvorené a príbeh nie je vôbec „nalinkovaný“. To, čo by nasledovalo je na hráčovi a Rozprávačovi, teda cieľom bolo dať týmto dvom priestor, aby mohli postavu posúvať, akm chcú, pričom by mali mať čo najviac vodítok o tom, aké je jej psychické rozpoloženie a osobnosť. Preto sme nechceli dať jasnú „kladnosť“ bez pootvorenia vrátok k temnej stránke, však každý ju má niekde skrytú, a hráč, prípadne Rozprávač má mať možnosť, ak chce, s týmto konceptom pracovať. (Áno, motív pomsty je klišé, ale bol len druhoradý, a ani nemalo ísť ani o pomstu fyzickú, šlo skôr o pocity postavy, ako sa k tomu stavia, než o samotný akt :) ).

- A ešte poznámočka k systému, v ktorom bola postava vytvorená. Priznávam, že som k tomu ako k hororu nepristupovala, aj keď to malo jeho náznaky. WoD beriem aj ako možnosť hrať zápletku s mystickými prvkami a práve o tieto mystické prvky a tajomno a strach s tým spojený mi pri tvorbe šlo (Khanemis tlačil na hororovú zložku, ale možno na škodu veci som sa nedala :) ). A je pravdou aj to, že zasadenie do systému nebolo pri našej tvorbe nijak podstatné.

Nateraz asi toľko, možno to vyzerá, že si musím brániť svoj výtvor, alebo nejak vyvracať názory porotcov, ale tak to nie je, len som chcela poukázať na odlišný prístup a pohľad :) Mám zo súťaže skvelý pocit a verím, že to množstvo postáv porotcov neznechutilo a budú ochotní nám niečo pekné zorganizovať aj nabudúce :wink:
Uživatelský avatar
Bart
Příspěvky: 2514
Registrován: 8. 8. 2006, 20:06
Bydliště: Praha

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Bart »

(jenom ještě technická - přes odkaz v záhlaví se člověk nedostane k vyhodnocení... kdyby ho tam někdo šikovnej přidal.. díky)
Uživatelský avatar
Khanemis
Příspěvky: 53
Registrován: 21. 6. 2008, 13:46

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Khanemis »

Tak jsem se při čtení rozhodnul, že ke všem postavám přidám i své osobní hodnocení. No a vzniklo mi z toho tohle:-)
Předem říkám, že se nechci svými komentáři do nikoho navážet a tak pokud by snad nějaké hodnocení znělo příliš kriticky, tak se autorovi omlouvám. Nemyslím to zle, jen chci podat co nejobjektivnější posudek, alespoň podle svých názorů a zkušeností. Taktéž se snažím u každé postavy dát autorovi co nejvíce tipů na vylepšení a to nejen obecně ale i v rámci jednotlivých pasáží. Jestli to přijmete nebo ne to je již na vás. Samozřejmě, že toto není jediná pravda:-)


Alberto

Zajímavá postava na které oceňuji především její zasazení do zajímavě vypadajícího prostředí, které mi na druhou stranu zase bohužel v některých detailech trochu uchází, reálie světa jsou sice dále alespoň zčásti vysvětlené, ale čtenář je zpočátku zasypaný všemožnými termíny a těžko si utváří kompletnější obraz. Překvapivé je, že některé věci ohledně prostředí jsou popsané až příliš do detailů, což pro danou postavu není ani třeba, zatímco odpovědi na mnohem důležitější otázky zůstávají nezodpovězené. Alberto je jako mutant, který si drží svou formu jen díky robotickému exoskeletu (který má svou vlastní "osobnost"), vcelku zajímavý a představa jeho vzhledu ve mně příjemně rozehrává fantasii. Na druhou stranu popis jeho života je je dost nevyrovnaný, často nejsou zdaleka motivy jednotlivých postav vysvětlené tak, jak by si zasluhovaly. Přičemž spousta věcí tu vyznívá přímo nelogicky. Proč třeba chce najednou zemřít, když se předtím ochotně vlezl do obleku, přičemž se zdá, že mu plně vyhovuje? Proč ho Neroni od sebe vyhnali, když jde o komunitu stejně postiženou jako on, kterou by sotva mohla jeho pokročilejší a jinak pro okolí neškodná mutace nějak rozházet (pravděpodobnější by bylo, že by s ním naopak soucítili nebo ho obdivovali)? Autor toho čtenáře staví před hotovou věc, neposkytuje mu moc možností podívat se do hlav jednotlivých protagonistů, což nejvíce zamrzí hlavně u samotného Alberta. Stylisticky je Alberto popsán docela dobře a umí to vyvolat slušnou atmosféru, o to více pak zamrzí četné gramatické chyby, kterým se dalo vyhnout jednoduchou kontrolou pravopisu.
Jde o slušnou postavu, která bohužel trpí silně nevyužitým potenciálem a především slabě vysvětlenými motivy.

Amee

Zde předně oceňuji to, že autor si najde hned zpočátku čas zasvětit čtenáře do reálií kam je postava zasazená a přesto ho nijak nepřehltí informacemi. Co se postavy samotné týče, přijde mi, že je popsána až příliš chladně a odtažitě, čtenáři je dáváno najevo, že jde jen obyčejný stroj, který má k lidskosti daleko, až na uměle otisklou osobnost její stvořitelky. A to by se velmi těžko hrálo. Myslím, že by Amee prospělo více a osobněji se zaměřit na její pocity, prožitky, prostě na emoce (byť umělé) a možná si i trochu zafilozofovat nad jejím údělem v daném světě. A i v rámci strohého popisu charakteru tu vidím jisté protiklady. Jak může být například logická, efektivní a celkově prostě strojově přesné a na druhé straně citlivá? Jak se to projevuje? Těžko se mi to představuje v reálu a právě zde by to chtělo opět více rozvést, klidně uvést nějaký příklad na konkrétní situaci.
Amee je zase trochu jiná postava, ale neosobní a takový...nechce se mi říkat přímo polotovar, ale hotový koláč to také není, chtělo by to nechat ji ještě chvilku v troubě:-)

Artur Wallis

U této postavy mě zprvu zaráží, že přestože je Artur označený za zbabělce, který se nedokáže přimět čelit nebezpečí, tak přešel z armády do FBI právě proto, aby zažil nebezpečnější situace. Šlo již tehdy o zoufalou snahu překonat sám sebe? Chtělo by to trochu osvětlit. Samotný koncept postavy se mi ale velmi líbí. Zkušená postava viděná okolím jako drsňák, která však ve skutečnosti trpí panickým strachem z nebezpečí a dělá vše proto, aby si zachránila kůži, je ve výsledku velmi sympatická a vím, že by mě bavilo jí hrát. Nevýhodou takové postavy při hře je ovšem fakt, že za ní může hráč hrát velmi dlouho, aniž by si spoluhráči všimli jejího charakteristického rysu, což sice má také něco do sebe, ale pak jimi může být viděna jako veskrze plochá a obyčejná osoba. Poslední odstavce, které ukazují jeho vztah k ženám mi přijdou drobet nepřirozené, protože se zaobírají silně konkrétní situací, čímž čtenáři tak trochu násilně podstrkují, jak by měl jeho příběh vypadat. Arturův problém také je, že je silně prvoplánový - mimo důkladného popisu jeho kariéry se prakticky nic nedozvíme o jeho osobním životě. Nevíme zda má rodinu, jestli rád pije, pobíhá po parcích nahý, jestli ho baví sporty, zda je svůdce žen (které mu nevelí). Nic z toho potenciální hráč neví. A to je neuvěřitelná škoda, protože potom slouží postava jen napůl.
Artur má dobrou základní premisu a příjemně rozepsanou polovinu osobnosti, druhá půlka je ale mělká jak hrob pro křečka.

Berengar alias Thomas Farrel

Postava začíná velice svižným a čtivým příběhem. Akorát mě trošku zarazilo, že Berengarova matka byla podle v příběhu nucená tvrdě pracovat přes celé těhotenství až do konce. Bojím se, že takové dítě (pokud by to vůbec přežilo) by bylo poznamenané více než jen slabostí (která je spíše odvozena od pozdějšího nedostatku stravy). Příběh však pokračuje dobrým tempem a přitom čtenáři říká mnohé o Berengarově povaze a i o samotném prostředí, ve kterém se pohybuje. Celkem překvapivý je potom zvrat při vysvětlení jeho motivace, kdy se ze sympatického kluka, který vyrůstal na ulici, stává pomstychtivý a vypočítavý parchant, který si neváhá ušpinit ruce k dosažení svých cílů. Překvapivé, ale ne zcela neuvěřitelné, přílišná chudoba umí zničit nejeden charakter, stejně jako přílišné bohatství. Celkově je jeho povaha výborně a velmi logicky popsána. Už jen ze čtení se dokáži do této postavy slušně vžít a představit si, jak asi ve kterých situacích bude reagovat. I popis Berengarova zapojení do hry je pečlivě vypracovaný a počítá s mnohými alternativami, což je další plus. Ocenit musím také autorův sloh, který je zkušený a nijak neruší při čtení
Berengar je výborně a umně propracovaná postava za kterou bude jistě radost hrát, byť nepřináší nijak výrazně revoluční myšlenku (což ale není nutně špatně).

Bredwordin

Zde mě zaujalo nejprve příjemně jiné zasazení postavy do prostředí středověké elitní jednotky, která vlastně ani veřejně neexistuje. Podobné koncepty totiž normálně vídáme spíše v různých kyberpunkových prostředích případně v současnosti, umístění do minulosti je tak milým osvěžením jinak normálního konceptu. Bredwordinova motivace způsobená vlivem jeho otce i přátel působí uvěřitelně a je dostatečně silná, aby ho nutila jít dál, i když by sám už nechtěl. Zvrat způsobený hlasem v jeho hlavě (možná by stálo za to osvětlit důvod proč si vybral zrovna jej, bylo to kvůli jeho motivační odlišnosti od ostatních?) a následnou úmluvou s ďáblem pak ukazuje postavu zase v trochu jiném světle, přesto je stále uvěřitelné její počínání. Zde chválím, že autor vysvětlil Bredwordinovu omluvu svého nepříliš křesťanského (pokud v daných reáliích nějaká taková víra existuje, ovšem hádám, že ano, svět zde vypadá jako klasický středověk) počínání. Jen škoda toho přílišného zdůrazňování jeho kladnosti, vzhledem k tomu, že z popisu zní Bredrodin spíše jako zmatený mladík, kterým zmítá spousta zloby. Zajímavé je, jak je nakonec potenciální hráč nechán doslova na rozcestí, aby si vybral, jak si bude dále počínat po tom, co našel svou rodinu mrtvou s hřeby ve hlavách. Nechává to opravdu hodně prostoru jak pro invenci hráče, tak pro zásah vypravěče. Do tipů ke hře by se však hodilo naznačit různé možnosti dalšího děje. Přestal s Bredwordinem po této události démonický hlas komunikovat? Co jeho spolubojovníci, nepřišijou mu smrt jeho rodiny na krk, vzhledem k těm hřebům? Chtělo by to alespoň trochu navést hráče na možnou cestu.
Bredwordin je další dobrou postavou, která se dobře čte, je uvěřitelná a hráč se s ní může snadno ztotožnit. Jen by to chtělo podat mu při hře pomocnou ruku.

Diana (Obsidian)

Hlavním nedostatkem této postavy je zbytečná přeplácanost. Přijde mi, jako by autorka chtěla použít všechny nápady, které dostala, a tak přidávala vrstvu za vrstvou. Motivy chování jednotlivých postav mi přijdou také občas trochu nedovysvětlené. Dobře, vyhlédnul si jí knížecí špeh jako svou učednici (přestože proč zde uvedeno není, vykazovala snad nějaký zájem o podobné věci či snad přirozené dovednosti?), ale už vůbec se text nezaobírá tím, jak to viděla zpočátku ona. Zdá se, že to bylo jakési "bez nás o nás", které se jí nakonec zalíbilo. Představa, že se také stane milenkou tohoto nejvyššího dvorského agenta je také trochu zvláštní, protože by z jeho strany šlo o značný neprofesionalismus, který by sám o sobě byl námětem na konfliktní příběh s okolím, které by si toho jistě brzy všimlo a učinilo tomu přítrž. Ale to není vše. Drastická je proměna jejího postoje z loajální ochránkyně v odhodlanou teroristku ve chvíli, kdy odhalí špinavé tajemství pana knížete. Proč by ho chtěla najednou tak rychle zabít nebo svrhnout? Ano, samozřejmě, že to, co viděla, by jí otřáslo a již by mu nevěřila, ale že by se okamžitě snažila ho odstranit spíše, než aby se ho pokoušela nejdříve pochopit (přestože i tato možnost je tu lehce naznačená, bohužel až jako vedlejší kolej), je dosti nerealistická, hlavně pak u postavy, která byla celý život vedená k loajalitě a obdivu ke svému vládci. Z podobných příkladů na mě potom dělá postava dojem spíše jen loutky vlečené osudem, bez nějakého výraznějšího vlastního názoru. Naopak se mi líbí popis charakteru, který jí definuje jako zranitelnou a vystrašenou holku v těle drsné agentky ala Mata Hari. Jako postavu, která se bojí a která by byla moc ráda, kdyby byl svět zase tak jednoduchý jako dříve. To je jednoznačné plus a to dává slušné možnosti pro vnitřní rozvoj charakteru.
Diana má trochu nedodělaný koncept, který je zmatený a lehce nevěrohodný, na druhou stranu je její vnitřní povaha pěkně plastická a skýtá dobré prostředky pro zahrání.

Ereen Gray

A máme tu další postavu se šlechtickým původem, tentokrát však žádného bastarda:-) Co mě trochu zaráží hned zpočátku je, že otec (který sám není magicky nadaný) neví vůbec o magickém talentu ani své ženy, ani potomka, přestože magii obě pravidelně užívali. Zvláště u toho malého dítěte, které rozhodně nebude trpět žádnou disciplínou a nerozumí nějakému skrývání svých schopností, je značně nepravděpodobné, že by otci neodhalilo svůj cit pro magii. Proč potom otec svěřil svou dceru do výchovy další čarodějce pak není rovněž nijak odůvodněno. A ani dále nejsou motivace úplně nejosvětlenější. Chybí mi například důvod, proč tak nepokrytě její macecha svedla muže Ereenina srdce, vynecháme-li prostou zlomyslnost. Šlo o žárlivost? Prostý chtíč? A proč by po tomhle, kdy bylo jasné, že jí to Ereen jen tak nezapomene, nechala dívce další přístup ke svým plánům? Potom se tu náhle objevují další artušovské termíny: Merlin sem, Kamelot tam, do toho všeho vlkodlaci, liščí měňavky a do toho všeho svatý Grál. Příběh, který dosud měl svůj vlastní život, se najednou mění v jakýsi slepenec legend o králi Artuši, jenž svojí strukturou připomíná necitlivý přístup hollywoodských filmů na podobné téma. Nakonec mi potom chybí nějaký hlubší popis Ereeniny osobnosti, kromě několika zmínek v samotném příběhu o ní neví potenciální hráč téměř nic.
Ereen y potřebovala prodělat pár výraznějších úprav. Jednak osekat klišovitý příběh, který míchá dohromady spoustu odlišným témat a ve výsledku ani nic moc neříká. V tomto případě by bylo méně více. A potom by neuškodilo, kdyby se autorka více zaměřila na samotnou postavu a její osobnost více než na obecný příběh.

Hadí Oko, hrdina dračích válek

Autorova úvodní poznámka, uvádějící rovnou, že jde o klišovitou postavu je trošku zarážející, takže jsem s čekal, co se z toho vyklube. Bohužel celým popisem se vine takový až ležérní nezájem o samotnou postavu, provázený doslovným a přesto podivně stručným příběhem. Ten rozebírá téměř každý pohyb Hadího Oka, ale o jeho vnitřní myšlenkové pochody se vlastně vůbec nezajímá. Postava je tak plochá a je opět jen obyčejným robotem, který kráčí okolím a jedná naprosto programově (uvidí divočáka a bez důvodu ho zabije, potká Ještěřany a hned se s nimi dá do boje, přičemž díky tomu k nim okamžitě získá nenávist). Odstavec, který vysvětluje jeho původ se měl stát hlavním nosným tématem, který by se výrazněji proplétal nejen jeho příběhem, ale i osobností. Takto jde jen o zajímavou (byť nijak výrazně originální) myšlenku, která až na pár detailů stojí víceméně samostatně k předchozímu textu. V rámci aspektů mi trochu uniká použití amnézie, když podle všeho jde o postavu, která se nedávno narodila, tudíž žádnou předchozí paměť nemá (s výjimkou instrukcí vložených stvořiteli, které jsou ale užité samostatně)
U Hadího Oka mi přijde, že postava zůstala ve fázi velmi hrubé skici, která by potřebovala ještě hodně práce (kompletní přepsání na základě tohoto prvotního konceptu), aby se z ní mohla stát zajímavá a dobře hratelná postava.

Isindale

Hned na začátku je pojetí postavy dost zajímavé, jelikož popisuje více její rodinu, než Isindale samotnou. Ale to, co popisuje, popisuje zajímavě. Jen mi přijde divné, že přestože její bratr Kareg nedokázal v jejich městečku získat práci, v rámci jeho zlodějen mu nečinil problém být stále na cestách (jak se již tehdy o sebe starala Isindale, když byl bratr stále pryč?), ovšem hledat si práci jinde podle všeho vůbec nezkoušel, přestože by to bylo logičtější. Postava se ke konci stává vysloveně tragickou, možná až příliš. Motivace s hledáním jejího bratra je dobrá, i když by se hodilo spíše to upřesnit na jeho osvobození, hledání samotné by tak těžké být nemělo, stačí projít královské šatlavy. Přičemž mě ještě napadá, že proč Karega zatýkali hned lidi až z královského města a nedali prostě příkaz k zatčení strážným z jejich rodného městečka? Samotný popis Isindaliny povahy je potom pojat velmi dobře. Vystihuje tak akorát vše potřebné, aniž by se nějak topil v přílišných faktech. Jen k samotnému konceptu bych podotkl, že by jí možná i přese všechno, co se přihodilo, sedlo trochu víc naivity a méně drsně ošlehané nedůvěřivosti vůči okolí, přeci jen je to stále ještě mladá nezkušená holka. Navíc by se možná hodila i nějaká soukromá záliba nebo jiný zájem, který by mohla rozvíjet v časech klidu. Sen, aby mohla být matkou, kterou nikdy neměla, je potom svěží a pochopitelný.
Isindale trpí některými trhlinami v příběhu, které snižují jeho uvěřitelnost, ale mimo toho je to řemeslně dobře zpracovaná postava, za kterou se dá jistě dobře hrát.

Leila Wellgood

Leila zpočátku vypadá jako velmi obyčejná postava, ale po zvratu, kdy přichází o iluze se přeci jen začíná vyvíjet. Dobrý, byť nikterak neobvyklý, motiv rebelie vůči pravidlům a předsudkům společnosti společně se ztrátou milované osoby (i když ne definitivní), jí postrkuje k celkem logickému posunu směrem k odhození konvencí. Poznámka, že teprve při její nové práci pro doktora Yerweilla (který je mimochodem příjemně zapadající vedlejší postavou) se konečně cítí svobodná, přesně vystihuje její koncept. Samotný popis osobnosti je podobně jako u Isindale dobře vyvážený a dává čtenáři přesně tolik informací, kolik potřebuje. Autor navíc dodává, že Leila nesnáší stavy klidu bez práce příliš dobře, což vysvětluje, proč nemá nějaké záliby i mimo své zaměstnání. Ale hodilo by se jí nějaké charakterové ozvláštnění, například zlozvyk, který by si vzhledem k okolnostem vypěstovala (kouření, užívání lehkých drog či něco jiného, co by tišilo její vnitřní bolest). Nesedí mi tu ale trochu její nedůvěra k ostatním, spíše bych to tu hrál na velkou samostatnost, kdy se nerada cítí závislá na ostatních, ale vyslovenou nedůvěru bych ponechal jen k lidem z vyšší společnosti.
Leila je dobrou postavou, které ale k dokonalosti něco chybí. Možná trochu víc lidskosti, možná výraznější vybočení ze stereotypu životem těžce zkoušeného hrdiny, který se zatvrdil před světem. Ale zpracovaná je jinak velmi povedeně.

Loque Orlyndar

Postava pro Lineage II? Tak to mě opravdu dostalo:-) Postava začíná popisem funkce dystopické společnosti, která nemá daleko k Orwellově 1984 a podobným příběhům. Později to však přechází do klasičtějších fantasy poměrů, což je trochu škoda, ale nevadí. Sympatická je pasáž o Loqueho tréninku, kdy je na jednu stranu zdatným mágem i rytířem (a velmi dobře improvizujícím), ale zároveň není brán jako univerzálně schopný, což dokazuje jeho nešikovnost s lukostřelbou, která je tu záměrně vypíchnuta. jeho tvrdohlavost, kdy jde proti rozhodnutí svých učitelů navíc postavu příjemně vyčleňuje z bezmyšlenkovitého stáda vojáků, ke kterému je jinak veden. Další popis tréninku je sice zajímavý, ale až příliš rozvláčný a pro konkrétní postavu nepotřebný, celkově je celá postava snad až příliš podrobně rozepsána, což rozbíjí jednolitost. V popisu vzhledu postavy je silně znát, že je tvořená podle své počítačové předlohy, což je občas na škodu. Autor se příliš zaměřuje na všechny věci, které se ve hře pravděpodobně nacházejí (například vlka, který mi do příběhu vůbec nesedí a působí trošku lacině) a naopak si nedomýšlí věci, které se ve hře neobjevují (chybí například detailnější popis tváře a podobných věcí, které jsou sice ve hře těžko výrazněji ovlivnitelné, ale pro atmosféru jsou potřebné). Dobrou věcí je, v rámci povahy se autor nepokouší udělat z Loqueho za každou cenu klaďase, k čemuž má naneštěstí mnoho lidí sklony, když by prostředí takovému charakteru nepřálo. Dalším kladem je, že má postava mnoho drobných detailů v rámci své povahy, které jí dodávají na hloubce. V následujících popisech se ovšem často některé věci opakují zbytečně dokola. Postavě potom chybí nějaký větší tažný prvek, který by hráči poradil, co s takovou postavou dělat, nemá dostatečně silnou motivaci.
Loque je velmi podrobně popsanou postavou, u které rozsah působí trochu jako dvojsečná zbraň: na jednu stranu to umožňuje postihnout téměř všechny aspekty její osobnosti, na stranu druhou to pak znamená spoustu zbytečné omáčky kolem a přehlcení čtenáře informacemi, které jen těžko jen tak pojme. Chtělo by to osekat text jen na to opravdu důležité. A také by občas neuškodilo jít ve fantazii i dál za hranice možností samotné hry. Jinak jde ale o dobré dílko, které má slušný potenciál.

Mutrus Mun

Postava začíná příjemným minipříběhem, který v několika odhaluje mnohé o postavě i prostředí a slušně navnadí čtenáře pokračovat dál. Postava odpudivého věštce, který těží na odvěké lidské touze poznat svou budoucnost, má potom své jedinečné kouzlo. Tím spíše, že poskytuje i jakousi sociální studii společnosti. Atmosférická začátek pak ale vystřídá jakási podivná splašenost v příběhu a až přehnaná reakce na touhu krále zjistit svou budoucnost. Na jednu stranu se dočítáme, že jeho negativní věštby mu dosud nečinily žádné problémy a že namísto nespokojených zákazníků se Mutrus bojí akorát tak konkurence, proč pak má tedy takový ohromný strach vyvěštit osud králi? Dalo by se to pochopit, pokud by měl nějaké předchozí negativní zkušenosti, ale ty podle všeho nejsou, proč tedy? Nelogičnost jeho reakce ještě posiluje dále zmíněná touha po úspěchu, která by ho jistě přinutila alespoň to u krále zkusit. Tady by se více hodilo zasadit příběh až za chvíli, kdy skutečně předpoví králi něco ošklivého a ten si chce svůj vztek vybít na něm. A pak by bylo na řadě utíkat o život. Jinak je charakter postavy propracován vcelku dobře, jen mi u ní chybí nějaká větší motivace než jen holé přežití. Po pronásledování králem by se mohl například chtít sám stát nástrojem králova osudu, který zahlédl (vyvěštil-li mu dejme tomu to, že král zhyne nelidskou rukou). Otázka budoucnosti její nejistoty je v popkultuře oblíbeným námětem, který umožňuje zabřednout do mnohého filozofování a velkých zvratů, tady se ale zdá být toto téma trestuhodně nevyužité.
Mutrus je postavou s možná největším potenciálem, ale bohužel ho vůbec nevyužívá. Příběh, který se točí celý o osudu se samotného goblina dotýká jen velice povrchně a když už, tak jen obyčejně. Škoda toho, z tématu se dalo vykřesat mnohé. Ale o špatnou postavu rozhodně nejde.

Rywen

Hned na začátku je čtenář postaven před příběh, kde nalezené batole temného elfa vychovává rodina lidí sídlících uprostřed lesů. Tady by to chtělo trochu víc osvětlit jejich pohnutky, které je přiměly ujmout se takovéhoto "cizáckého" dítěte. Zmínit alespoň, že šlo o výrazně dobrosrdečné lidi, kteří se nad bezmocným dítětem smilovali a odložili stranou své předsudky. Chování jeho nevlastního bratra je potom trochu prazvláštní. Proč se ho nezbavil již dříve, když byl Rywen ještě slabý a snadno zranitelný? Co ho vedlo k jeho podivnému chování, ať již jejich rodiče zabil nebo ne. Jak se dítě, které vyrůstalo společně s ním, dostalo do nějakého hlubšího spiknutí, které se zřejmě dotýká Rywenových kořenů? Stejně tak je to podobné u Dorangara, proč by se ho zbavoval nepřímo a až potom, co ho nechal rozvinout své schopnosti? Motivace postav se zdá být trochu neuvěřitelná, přestože některé věci mohou být pochopitelně způsobené složitějšími pohnutkami. Přesto by si příběh zasloužil větší propracovanost jednotlivých motivů a možná naopak zase ubrat na přílišné doslovnosti některých scén. Co se týče charakteru, tak zde máme další důstojnou avšak životem zrazenou postavu, která si dává pozor na každý svůj krok. Což je trochu škoda, protože i v dalších aspektech působí poměrně archetypálně. Chtělo by to nějakou výraznou odlišnost, která by ho vrhla do nového světla. Jedinou výjimkou tu je jeho averze k zabíjení a obecný smysl pro mírumilovná řešení, což je jiné nejen pro jeho rasu, ale i obecně pro podobné postavy. Nakonec mi pak chybí, stejně jako Loqueho, nějaký podrobnější popis jeho vzlhedu, který by zapracoval na mou fantasii (skoro to vypadá, jako by temní elfové neměli nárok být mezi sebou vzhledem nějak odlišní, aby nestačilo jen jmenovat jejich rasu), prostý popis vybavení s fantazií příliš nespolupracuje.
Rywen je postavou, které především ze všeho nejvíce schází originalita či alespoň nějaký výraznější neotřelý prvek (mírumilovnost je pěkná, ale nestačí to), který by mu dodal nejen na hloubce ale i na uvěřitelnosti. V základu je to taková klasická postava, který by se hodila jako příklad do nějakých pravidel jak má vypadat normální charakter.

Špína

Originální jméno postavy a další atmosférická povídka na začátek, která se tentokrát nese v poněkud odlehčeném duchu. Co tu ale u Špíny dál postrádám je jakékoliv vysvětlení jeho předchozího života a důvodů, které ho dostaly do těch splašků, ve kterých se zrovna nachází. Nejen, že by to pomohlo hráči se s postavou více sžít a chápat její počínání (což je takto dost omezené), ale také by to poskytovalo dobrý rozjezd při rozhodování, co s ní vlastně dál? Prvek se schizofrenií má dobrý start, přestože se mi příliš nezdá, jak by to jeho tělo zvládalo, kdyby místo každého spánku přebíralo kontrolu jeho druhé já. Tímto tempem by brzo totálně zkolaboval. Lepší by bylo, kdyby se to stávalo jen občas a o to o větší šok by se vždy jednalo. Navíc by tím tento prvek získal na nepředvídatelnosti. Ale vraťme se k příběhu. Ten nakonec potenciálnímu hráči předává otěže v autorem přesně definovaném momentu, který sice nedává moc možností si něco domyslet, za to ale poskytuje opravdu adrenalinový start a slušnou počáteční motivaci. Dlouhodobější cíl tu však postrádám, což postavu přímo určuje ke hraní příběhu kratšího rozsahu. Zdá se, že žádná sága o životě Špíny se tu nečeká. Osobnost potom sice má jakžtakž propracovanou, ale nemůžu se zbavit dojmu, že hrát za něj znamená být jen otrokem všech vlivů (ať již abstinenčních, schizofrenních či jiných), které hráči nenechávají příliš vlekou kontrolu nad postavou.
Špína je, jak sám autor píše, určená především pro pulpové hry a celkově cokoliv, co se nebere moc vážně a je to hlavně ujeté, brutální a dobře béčkové. Pro tento typ her jde asi o téměř ideální postavu, kamkoliv jinam bude nezařaditelný jakožto hratelný charakter. Je jen škoda, že není trochu hlouběji propracovaná.

Timotheos Gennadas

Postava začíná jedním velký příběhem, který se ale bohužel celkem špatně čte. Je to kvůli stylistice. Autor v některých momentech používá spoustu krátkých a úsečně působících vět, které text podivně rozsekávají. Také neustálé opakování slov, především "otec, Tim, člověk", které by mohly být snadno nahrazené významovými synonymy (syn, muž, tvor) nebo pouhým nevyřčeným podmětem, působí nepřirozeně. Těchto stylistických chybek je celkem škoda, protože jinak je příběh velmi příjemný a zajímavý. Pohled na život a lidství z očima někoho, kdo takové pojmy nezná a nerozumí jim je rozhodně poutavý, stejně jako závěrečná pointa, že chlapec o život nestojí. Namísto toho by tu mohla být klidně sentimentální scéna, kdy Tim zatouží po životě, tomu se naštěstí ale příběh vyhýbá a je to dobře. Setting potom odkazuje ke klasickému steampunkovému světu (jen jedna osobní poznámka k terminologii: manufaktura je o rukodělné výrobě, pokud tam budou parní stroje, tak jde již o továrnu:-)) s rozdílem, že zde jde ruku v ruce magie i technologie, místo aby si tradičně odporovali navzájem. Samotní Věční jsou pak zajímavou a originální vizí nemrtvých. Jen by mě zajímalo, jak je to s tím, že rostou? Počítá se to podle toho, jestli zemřeli jako děti či dospělí? Nebo se každý mrtví přerodí jako dítě, které musí nejprve vyrůst? Jak vůbec takový Věčný vznikne? Timův popis je potom dostatečný, neříká ani zbytečně mnoho, ani povážlivě málo. Zato popis jeho minulosti je najednou po tom všem vyprávění o Věčných a jejich společnosti až příliš hektický, navíc zahazuje téměř vše, co až doteď vlastně příběh budoval. Dále potom trpí postava až přílišnou namachrovaností. Navíc společně s jeho prvotními útoky na lidská osídlení by měl později patrně velké potíže se začlenit do lidské společnosti, protože by byl jistě velmi profláklou osobou, nehledě na to, že při podobných činech by měl již asi dávno na krku nějaké lovce odměny či celou armádu. Celkově mi tato postava přijde, jako by byla určená spíše pro nějakou strategickou hru než pro roleplaying. Je velmi mocný, takže v přímém ohrožení není a jeho cíle jsou všechny poblíž. Nemusí nikam vyrážet, jen tahat za nitky a bojovat svými pěšáky. Taková postava by se opravdu hrála velmi těžko a ve skupině by to bylo asi naprosto nemyslitelné. Způsob jeho komunikaci ale obsahuje dobrý nápad.
TImotheos je sice zajímavou postavou zasazenou do dobrého světa, ale není moc využitelná pro RP hru, což je její nejvýznamnější slabina. Chtělo by to ubrat na moci a udělat z něj obyčejnější postavu, která si neváhá sama ušpinit ruce, aby se s ní dalo dobře fungovat. Na druhou stranu, v některých systémech může být patrně použitelná.

Weird

Hned prvotní popisek čtenáře připravuje na patrně neobvyklý nápad. Dítě propojené s celým městem jako živou bytostí? Nebo spíše město propojené s Dítětem? To zní opravdu zajímavě. Následuje popis samotného města, u kterého mi schází trochu více konkrétních příkladů ve vzhledu, nejen atmosférických pocitů, které vyvolává ve svých obyvatelích. také by mě zajímalo, když není město ohraničen hradbami, co se nachází za jeho koncem? Mizí pozvolna do nicoty? Rozkládají se kolem nekonečné lány prázdné neúrodné půdy? Chtělo by to opravdu trochu více rozepsat, vzhledem k tomu, jak velkou úlohu zde město hraje. U popisu Dítěte mám potom pocit, jako by při vší té nejasné volnosti šlo o výňatek z nějakých pravidel než o konkrétní postavu. Zato však v rámci cílů Weird boduje. Sebeuvědomnělé město, které by se chtělo svou myslí znovu vytratit do neexistence je naprosto jedinečný námět. Celkově mi celý Weird připomíná svou atmosférou spíše než Burtona tak planescapeovský Sigil. A já mám Planescape velmi rád:-) Ale nejen ten, rovněž se mi Weird výrazně asociuje s filmem Dark City, který obsahoval některé podobné prvky. Dále text nastiňuje zajímavé myšlenky o interakci mezi městem a obyvateli i Dítětem, které umí dokonale rozvířit fantazii, až úplně vidím, jak to město dýchá a dává najevo své momentální rozpoložení.
Weird je opravdu něčím veskrze originálním, což naprosto oceňuji. Navíc si vysloveně říká jak o správně hutnou atmosféru, tak o kreativní přístup hráčů a i o hluboké zamyšlení nad všemi souvislostmi, které budou příběh ovlivňovat. Na druhou stranu se nemůžu přes všechny klady zbavit pocitu, že nejde vůbec o postavu, jakož o samostatná pravidla pro pěknou one-shot hru. Ale co, ať už jde o postavu či pravidla, námět i zpracování je skvělé.

Zruk


Namísto úvodního příběhu začíná tato postava stručným popisem světa, což je výhodné hlavně v tom, že čtenář pak už dopředu ví většinu toho, co dále potřebuje. Samotná postava je pak uvedena trochu jiným způsobem. Zruk vyrůstá v neutěšených podmínkách tvrdého světa spodních pater, přesto je ale na rozdíl od ostatních podobných charakterů dobře zaopatřen díky svému otci a jeho gangu. To je u takové postavy velmi svěží. Poté přichází příjemný dějový zvrat. Oproti takovému Špínovi tu máme jiný pohled na problematiku dvou osobností v jednom těle, tentokrát ovšem odůvodněné postupy science-fiction. Následný pozvolný rozklad Zrukova původního života i osobnosti. Podrobný popis jeho výkyvů nálad a změny v chování způsobeném druhou osobností bující v jeho hlavě dodává na atmosféře a poskytuje případnému hráči hodnotný návod, jak by měl asi takovou postavu hrát. Motivace hráče potom směřuje k ryze pátracímu stylu hry, který může být velmi atmosférický, když se dobře pojme a to je velké plus. Neustálé hrátky se změnami vedoucích osobností a s novými a novými indiciemi, které vyvstávají nejen z hlubin podvědomí, ale také z reakcí okolí na samotného Zruka. A nad tím vším se nenápadně vznáší stín organizace, která za to vše může. Hrát ale takovou postavu bude nesmírně obtížné nejen pro samotného hráče, který se musí vkusně vypořádat se dvěmi povahami, které se nepřepínají v ostrých konturách, ale navzájem se mezi sebou prolínají v plném vědomí, ale Zrukův příběh klade nemalé nároky i na PJe, který musí poskytovat hráči dostatečné stopy, aby se mohl posouvat dále a zároveň domýšlet spoustu různých detailů. Při hraní ve skupině bych pak řekl, že Zrukův příběh bude asi tím, kolem čeho by se musela taková hra především točit, nejspíše by mohl při svém pátrání s sebou nabírat další podobná individua, aby mu pomáhala.
Zruk mi přijde jako fantastická postava s nesmírným potenciálem, která ale klade před hráče opravdovou výzvu. Prožít si příběh Zruka i policisty v jeho hlavě nebude procházkou růžovým sadem, ale pokud se to povede, potom bude odměna sladká.


Přemýšlím, která z postav se mi nakonec líbila asi nejvíce a musím jmenovat za sebe hned dvě.
Jednak je to Zruk, poslední hodnocený a taková třešnička nakonec. Jde o výborně popsanou postavu s dobrým potenciálem, která je navíc ještě velmi originální.
Druhým mým vítězem je potom Weird. Dokonale atmosféricky popsané město/postava, které sice působí spíše jako jednoduchá pravidla sama o sobě, ale to vůbec nevadí. Jde o opravdu neotřelou myšlenku, která si zaslouží potlesk.

Tak a tím bych končil, snad jsem tím nikoho neotrávil a možná, že si to i někdo celé přečte. A omlouvám se za ten grafomanský rozsah, nějak jsem to nedokázal napsat stručněji;-)
Uživatelský avatar
zrzavec
Romikovec
Příspěvky: 3671
Registrován: 20. 7. 2006, 18:23
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od zrzavec »

Khanemis: Díky za upřesnění. Ani si neumíš představit, jak těžké bylo hodnotit - každá postava byla svým vlastním způsobe naprosto geniální. A teď to nějak rozděl a ohodnoť.

Počtení to bylo parádní. Všem vám díky - organizátorům, zúčastněným...i dalším porotcům. Snad se přští rok zase uvidíme :) Tedy myslím, že uvidíme, otázka je na které straně kdo bude stát :)
Hraji a vedu: DnD 4e - Naše stránky

Dříve RomiK, nyní Zrzavec :)
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 22590
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Jerson »

Tedy do soutěže jsem se přihlásil hlavně proto, abych získal možnost mít obrázek postavy od Ecthelionů - WoW bych v případě vítězství přenechal druhému. Když jsem pak viděl seznam postav, říkal jsem si že nemám šanci a procházel jsem výsledkovou listinu od spoda - dvakrát. Až pak jsem si uvědomil, že jsem použil jiné jméno a uviděl svou postavu na druhém místě.

A musím říct, že jsem doběhl sám sebe. Často slýchvám "Jersone, je to dobré, ale moc rozvláčné." Takže když jsem si přečetl, že ideálně by se popis postavy měl vejít na jednu A4 běžným písmem, vše z popisu co bylo nad tento rozsah a nebylo to nezbytně nutné k hraní jsem prostě osekal, abych porotce nezahlcoval.
O minulosti a charakteru Artura bych totiž napsal další jednu stranu (přesněji jsem napsal a pak smazal další stranu), a při čtení hodnocení (a když jsem viděl rozsah dalších postav) jsem toho velmi, ale opravdu velmi litoval - protože jsem při odesílání věděl, že je popis osekaný. :(

Možná že si udělám dodatečně radost a Artura rozpracuju podrobněji - včetně přátel, nepřátel, zájmů a tak dál. Přeci jen te s tímto konceptem dá při hře skvěle vyblbnout (a může to být i vážná hra), i když je ještě o kus lepší, když hráči o zbabělosti postavy ví a prostřednictvím svých psotav staví Artura do složitých situací.

Takže závěrem - gratuluju Solwenymiře (a kdyby náhodou neměla uplatnění pro kresbu postavy, tak já bych měl 8) )
A v dalším kole se zkusím ne až tak moc držet doporučení daných organizátory.
Uživatelský avatar
zrzavec
Romikovec
Příspěvky: 3671
Registrován: 20. 7. 2006, 18:23
Bydliště: Plzeň
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od zrzavec »

A musím říct, že jsem doběhl sám sebe. Často slýchvám "Jersone, je to dobré, ale moc rozvláčné." Takže když jsem si přečetl, že ideálně by se popis postavy měl vejít na jednu A4 běžným písmem, vše z popisu co bylo nad tento rozsah a nebylo to nezbytně nutné k hraní jsem prostě osekal, abych porotce nezahlcoval.
O minulosti a charakteru Artura bych totiž napsal další jednu stranu (přesněji jsem napsal a pak smazal další stranu), a při čtení hodnocení (a když jsem viděl rozsah dalších postav) jsem toho velmi, ale opravdu velmi litoval - protože jsem při odesílání věděl, že je popis osekaný.
Kdybys potom nevěděl, kde takovou postavu vystavit, Drakkar je genialitě otevřen :)

S délkou postavy...ono je to postavu od postavy různé. Byla postava, která měla několik stránek a četl ise pomalu. Byla dobrá. Jenže Arthur byl parádní, u takové to postavy bych já osobně zkousl i deset stránek.

Třeba Weird, tam bylo tuším osm stránek, já jsem tu postavu zvlášť nepochopil a nechytla mě, její čtení pro mě nebylo až tak příjemné (i přes výborný nápad) a tam bych ocenil tři stránky...

Jak říkám, je to postavu od postavy jiné...některá jednou stránkou neuspěje, jiná by uspěla jen jednou stránkou :)
Hraji a vedu: DnD 4e - Naše stránky

Dříve RomiK, nyní Zrzavec :)
Arclite
Příspěvky: 3
Registrován: 3. 2. 2009, 23:36

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Arclite »

Zdravím, čtu si tak tutok diskuzi, a jelikož jsem tu narazil na něco, co se týká mé postavy, jež jsem odeslal do této soutěže, dovolil bych si objasnit pár věcí. :)
Khanemis píše: Isindale

Hned na začátku je pojetí postavy dost zajímavé, jelikož popisuje více její rodinu, než Isindale samotnou. Ale to, co popisuje, popisuje zajímavě. Jen mi přijde divné, že přestože její bratr Kareg nedokázal v jejich městečku získat práci, v rámci jeho zlodějen mu nečinil problém být stále na cestách (jak se již tehdy o sebe starala Isindale, když byl bratr stále pryč?), ovšem hledat si práci jinde podle všeho vůbec nezkoušel, přestože by to bylo logičtější...
Ano, uznávám, že tady je to trochu nedomyšlené, dalo by se to vyřešit přidáním cizí postavy, jež by pak dále mohla ovlivňovat Isindale, jak se dále rozhodovat, co podniknout. Nějaký přítel Karega, jež ho přivedl na tuto cestu, či mu vypomáhal se staráním o Isindale. Každopádně hlavní idea byla, že často vyrážel "do akce" tak, aby o tom okolí nevědělo, to znamená tajně a hlavně bez zbytečného zdržování. Ovšem čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě napadá "otázek", proč je to řešený zrovna takto.
Khanemis píše:... Postava se ke konci stává vysloveně tragickou, možná až příliš. Motivace s hledáním jejího bratra je dobrá, i když by se hodilo spíše to upřesnit na jeho osvobození, hledání samotné by tak těžké být nemělo, stačí projít královské šatlavy. Přičemž mě ještě napadá, že proč Karega zatýkali hned lidi až z královského města a nedali prostě příkaz k zatčení strážným z jejich rodného městečka? ...
Tady je trochu chyba na mé straně, že jsem nebyl schopný dát postavě tolik času, kolik by potřebovala, i když v hlavě mám obrázek, který jsem chtěl do postavy vložit, nestihl jsem tak a musel jsem odeslat postavu tak, jak byla do té doby napsána.

Abych upřesnil o čem moje myšlenky pojednávají, co když to nebyly pravé stráže? Kareg viděl plakát ve městě. Byla na něj vypsána odměna. Určitě není jediný, kdo o tom ví. Můj nápad byl takový, že ho zajal nějaký prohnaný cech, který chce na Karega svést i některé své zločiny a pak ho předhodit ruce zákona za větší odměnu. Tím pádem se také komplikuje trochu jeho záchrana, protože Isindale o tomto nemá ani potuchy a myslí si, že to byly skutečné stráže z města.

To, proč to vypadalo, že to jsou stráže z královského města a né z městečka, kde se děj odehrává, má několik důvodů, první je ten, že městečko, kde se minulost Isindale začíná, je malé a tudíž ruku zákona drží spíš královská stráž. Proto je i trochu obtížné odhalování zločinů, jenže na vlastní stráže nemá městečko tolik prostředků. Ovšem tyto informace v popisu postavy chybí. Je mi toho i líto, protože pak by postava byla jistě lepší a atmosféra prostředí daleko více popsána.
Khanemis píše: ... Samotný popis Isindaliny povahy je potom pojat velmi dobře. Vystihuje tak akorát vše potřebné, aniž by se nějak topil v přílišných faktech. Jen k samotnému konceptu bych podotkl, že by jí možná i přese všechno, co se přihodilo, sedlo trochu víc naivity a méně drsně ošlehané nedůvěřivosti vůči okolí, přeci jen je to stále ještě mladá nezkušená holka...
Tohle je na každém, jak to vidí, protože povahy jednotlivých lidí mohou být diametrálně odlišné, i přes stejně prožité zážitky. Každý je originál a každý se se vším vyrovnává jinak. Isindale se tak sama uzavřela více méně do sebe. Protože neví komu může a komu nemůže důvěřovat, rozhodla se nedůvěřovat nikomu.
Khanemis píše:... Navíc by se možná hodila i nějaká soukromá záliba nebo jiný zájem, který by mohla rozvíjet v časech klidu. Sen, aby mohla být matkou, kterou nikdy neměla, je potom svěží a pochopitelný...
Tohle jsem chtěl nechat na každém hráči, plno trhlin v postavě je děláno také proto, že jsem bral v úvahu to, že tu postavu mohou hrát lidé s odlišnýmy pohledy na věc. Tyto věci prostě nechávám na ostatních, jež mají, či budou mít, chuť si moji postavu vyzkoušet.
Khanemis píše:... Isindale trpí některými trhlinami v příběhu, které snižují jeho uvěřitelnost, ale mimo toho je to řemeslně dobře zpracovaná postava, za kterou se dá jistě dobře hrát.
To bylo asi tak všechno, co jsem chtěl říct, některýma těmito odstavci jsem také dovysvětlil některé věci, na něž bylo naráženo v samotném hodnocení postavy v Drakkaru. Děkuji všem jež se moje postava líbila a u nějakého dalšího možného setkání aloha.

edit: ještě přemýšlím, že postavu dodělám do podoby, jež jsem měl původně v plánu a vystavím ji zde, či pošlu do Drakkaru... přece jenom byla by škoda ... tvrdě řečeno... nedodělat tento koncept...
Uživatelský avatar
Solweymira
Příspěvky: 76
Registrován: 4. 9. 2007, 12:25
Bydliště: Znojmo - Pardubice
Kontaktovat uživatele:

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Solweymira »

Děkuji, trošičku mě to zaskočilo, ale rozhodně potěšilo. :oops:
Blahopřeji porotcům. Hodnotit postavy je něco tak nevděčného, obtížného a zdlouhavého, že jim patří veškerý můj obdiv. :clap: :clap: :clap:
Obvykle se nechci vyjadřovat, protože v mnoha věcech souhlasím s Jersonem (kritéria postav hodnotí každý jedinec docela jinak a strefit se do vkusu je pomalu těžší než do zadání) - ostatně kdybych napsala svoje komentáře k postavám, zase by vypadaly jinak, každý by to takto mohl učinit. Samozřejmě bych ráda některé věci dovysvětlila, ale mám pocit, že když jsem je nedokázala předat při prvním pokusu, tak by ten druhý nebyl o moc lepší, a uchýlím se k mlčení.
Ale několik stručných postřehů stejně napíšu. :) (srovnám si zkušenosti z obou ročníků soutěže)
Při psaní jsem měla na paměti, že buď dostanu vynadáno, že je postava krátká, nebo že je dlouhá. Rozhodla jsem se zvolit menší zlo a postavy jsou kratší (ano, i Weird je kratší - někdo mu tady přiřkl osm stránek, takže i s obrázky a sazbou se vešel na tři). Lidi se nemusí nudit tak dlouho.
Další věc, která je vždycky špatně, je její dotaženost. Buď je nedotažená a něco jí chybí, nebo tak zapadá, že není možné ji nikam přenést a dostat do ní nové vztahy a pochybnosti. Zase volím obvykle první variantu a nechávám poslední kapky příběhu na budoucím hráči. Mám pocit, že když na postavu všechn prozradím už při psaní, tak nemohu využít skvělé nápady, které přijdou až během hry. Nebo ne?
Weird byl hozená rukavice, experiment a můj úlet do Urban fantasy. Zkouška, co systém snese a co je možné. Weird se neměl brát moc vážně. Vlastně se ani neměl líbit, měl zneklidnit. V životě pro to nenajdu hráče. :D
Amee je postava, pro kterou jsem Gamemaster. Většina věcí, které jí jsou vytýkány, v praxi nejsou pravda - je jedním z nejdůležitějších nosných prvků hry a hráč na ní vyloženě "ujíždí". Původně jsem ji z mnoha důvodů (a byly tu vypsány) chtěla odmítnout do hry přijmout, ale obavy byly liché a jsem ráda, že někoho takového v kampani mám.

Mám představu, co bych vyloženě "potřebovala" nakreslit, ale to se zmíním do příslušné pošty. Chvilku jsem přemýšlela, že nechám obrázek Jersonovi, když by ho tolik chtěl :D. Uvidíme, jaxe domluvíme... $D
Nerozhoduje lepší teorie, jen lepší život.
Uživatelský avatar
Joe
Fórový šašek; Moderátor
Příspěvky: 4711
Registrován: 15. 3. 2004, 11:52
Bydliště: Bratislava

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od Joe »

Chápem Jersona, pravidlá sú pravidlá (ostatne, práve preto som strhol body Loquemu - práve tam mi to už pripadalo aj so zohľadnením trochu voľnejšieho rozsahu, než striktne jedna strana. trošku rozťahané).

Možno je dobrým nápadom do budúcna stanoviť rozsah popisu postavy na 1-2 strany, alebo rovno stanoviť rozsah počtom slov... prípadne kombináciou oboch.

A teší ma, že Amee (ktorá sa mi páčila) má v skutočnej hre dobré uplatnenie ;)
|-- RPGforum moderátor-editor
|-- Hrám: ... :roll:
|-- Mám rád: Amber Diceless, FATE, Primetime Adventures, Starport
|-- mail - joeyeti (at) gmail (dot) com
Uživatelský avatar
ilgir
pěšák
Příspěvky: 10160
Registrován: 22. 1. 2007, 13:48
Bydliště: nejkrásnější město světa

Re: [soutěž+workshop] Jak tvořít hráčské postavy?

Příspěvek od ilgir »

Koukám, že tady se to rozjíždí ve velkém stylu. Tolik nadšení kolem soutěže jsem opravdu nečekal. Obávám se, milí porotci, že v příštím ročníku budete hodnotit tak padesát postav. 8)
Odpovědět

Zpět na „O hraní obecně“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 hostů