od Gauldy » 27. 2. 2009, 16:55
Khanemis píše:
Mutrus Mun
Postava začíná příjemným minipříběhem, který v několika odhaluje mnohé o postavě i prostředí a slušně navnadí čtenáře pokračovat dál. Postava odpudivého věštce, který těží na odvěké lidské touze poznat svou budoucnost, má potom své jedinečné kouzlo. Tím spíše, že poskytuje i jakousi sociální studii společnosti. Atmosférická začátek pak ale vystřídá jakási podivná splašenost v příběhu a až přehnaná reakce na touhu krále zjistit svou budoucnost. Na jednu stranu se dočítáme, že jeho negativní věštby mu dosud nečinily žádné problémy a že namísto nespokojených zákazníků se Mutrus bojí akorát tak konkurence, proč pak má tedy takový ohromný strach vyvěštit osud králi? Dalo by se to pochopit, pokud by měl nějaké předchozí negativní zkušenosti, ale ty podle všeho nejsou, proč tedy? Nelogičnost jeho reakce ještě posiluje dále zmíněná touha po úspěchu, která by ho jistě přinutila alespoň to u krále zkusit. Tady by se více hodilo zasadit příběh až za chvíli, kdy skutečně předpoví králi něco ošklivého a ten si chce svůj vztek vybít na něm. A pak by bylo na řadě utíkat o život. Jinak je charakter postavy propracován vcelku dobře, jen mi u ní chybí nějaká větší motivace než jen holé přežití. Po pronásledování králem by se mohl například chtít sám stát nástrojem králova osudu, který zahlédl (vyvěštil-li mu dejme tomu to, že král zhyne nelidskou rukou). Otázka budoucnosti její nejistoty je v popkultuře oblíbeným námětem, který umožňuje zabřednout do mnohého filozofování a velkých zvratů, tady se ale zdá být toto téma trestuhodně nevyužité.
Mutrus je postavou s možná největším potenciálem, ale bohužel ho vůbec nevyužívá. Příběh, který se točí celý o osudu se samotného goblina dotýká jen velice povrchně a když už, tak jen obyčejně. Škoda toho, z tématu se dalo vykřesat mnohé. Ale o špatnou postavu rozhodně nejde.
Tak jsem se teprve teď dostal k vyhlášení, proto nemůžu nezaregovat (dokonce jsem se kvůli tomu i zaregistroval xP)
V době, kdy jsem psával povídky, jsem měl se svými čtenáři jeden hlavní problém - rád některé věci nedávám člověku přímo pod nos, nechávám jej, aby si je v textu našel sám. Často to pak byly hlavní pointy, rozuzlení zápletky a podobně nedůležité věci - jestliže si je nebyl schopen nalézt, neměl nárok ohodnit dílo kladně. Zde jsem se tomu pokusil vyhnout, nicméně jak tak koukám na hodnocení, přesto jsem tento prvek patrně použil.
Větu, kterou jsem si v citaci dovolil zvýraznit, osvětluje jediná věta v celém textu:
"však goblin dobře věděl, jaké karty míchá ve svém balíčku". Pořád nám není jasné, proč se goblínek neodvážil věštit králi?
Dále musím zmínit, že do téhle akce jsem byl hecnut jen díky Andorskému obyvatelstvu - životopisy upřímně nenávidím. Nerad je píšu, nerad je čtu - jako PJ dávám narovinu hráčům vědět, aby si odpustili dlouhosáhlé nicneříkající kecy o povražděné rodině, vypálené vesnici a světovém míru. Vždy mě zajímají jen holé životní mezníky a charakter postavy. Ač se nechci ospravedlňovat, možná proto je tam ten nevyužitý potencionál - postavu přeci tvořím pro hru, ne pro její životopis..
Nicméně s hodnocením souhlasím, jsem rád, že se alespoň myšlenka jednoho z mých nejmilejších typů postav zalíbila a přeji hodně štěstí do dalších ročníků..
(pokud byste snad rádi ještě nějak zareagovali na tyhle mé kecy, vyhledejte mě prosím na Andoru nebo skrze
gauldy@email.cz - sem si zcela jistě koukat nevzpomenu
[quote="Khanemis"]
[b]Mutrus Mun[/b]
Postava začíná příjemným minipříběhem, který v několika odhaluje mnohé o postavě i prostředí a slušně navnadí čtenáře pokračovat dál. Postava odpudivého věštce, který těží na odvěké lidské touze poznat svou budoucnost, má potom své jedinečné kouzlo. Tím spíše, že poskytuje i jakousi sociální studii společnosti. Atmosférická začátek pak ale vystřídá jakási podivná splašenost v příběhu a až přehnaná reakce na touhu krále zjistit svou budoucnost. Na jednu stranu se dočítáme, že jeho negativní věštby mu dosud nečinily žádné problémy a že namísto nespokojených zákazníků se Mutrus bojí akorát tak konkurence, [b]proč pak má tedy takový ohromný strach vyvěštit osud králi?[/b] Dalo by se to pochopit, pokud by měl nějaké předchozí negativní zkušenosti, ale ty podle všeho nejsou, proč tedy? Nelogičnost jeho reakce ještě posiluje dále zmíněná touha po úspěchu, která by ho jistě přinutila alespoň to u krále zkusit. Tady by se více hodilo zasadit příběh až za chvíli, kdy skutečně předpoví králi něco ošklivého a ten si chce svůj vztek vybít na něm. A pak by bylo na řadě utíkat o život. Jinak je charakter postavy propracován vcelku dobře, jen mi u ní chybí nějaká větší motivace než jen holé přežití. Po pronásledování králem by se mohl například chtít sám stát nástrojem králova osudu, který zahlédl (vyvěštil-li mu dejme tomu to, že král zhyne nelidskou rukou). Otázka budoucnosti její nejistoty je v popkultuře oblíbeným námětem, který umožňuje zabřednout do mnohého filozofování a velkých zvratů, tady se ale zdá být toto téma trestuhodně nevyužité.
Mutrus je postavou s možná největším potenciálem, ale bohužel ho vůbec nevyužívá. Příběh, který se točí celý o osudu se samotného goblina dotýká jen velice povrchně a když už, tak jen obyčejně. Škoda toho, z tématu se dalo vykřesat mnohé. Ale o špatnou postavu rozhodně nejde.
[/quote]
Tak jsem se teprve teď dostal k vyhlášení, proto nemůžu nezaregovat (dokonce jsem se kvůli tomu i zaregistroval xP)
V době, kdy jsem psával povídky, jsem měl se svými čtenáři jeden hlavní problém - rád některé věci nedávám člověku přímo pod nos, nechávám jej, aby si je v textu našel sám. Často to pak byly hlavní pointy, rozuzlení zápletky a podobně nedůležité věci - jestliže si je nebyl schopen nalézt, neměl nárok ohodnit dílo kladně. Zde jsem se tomu pokusil vyhnout, nicméně jak tak koukám na hodnocení, přesto jsem tento prvek patrně použil.
Větu, kterou jsem si v citaci dovolil zvýraznit, osvětluje jediná věta v celém textu: [b]"však goblin dobře věděl, jaké karty míchá ve svém balíčku"[/b]. Pořád nám není jasné, proč se goblínek neodvážil věštit králi? :)
Dále musím zmínit, že do téhle akce jsem byl hecnut jen díky Andorskému obyvatelstvu - životopisy upřímně nenávidím. Nerad je píšu, nerad je čtu - jako PJ dávám narovinu hráčům vědět, aby si odpustili dlouhosáhlé nicneříkající kecy o povražděné rodině, vypálené vesnici a světovém míru. Vždy mě zajímají jen holé životní mezníky a charakter postavy. Ač se nechci ospravedlňovat, možná proto je tam ten nevyužitý potencionál - postavu přeci tvořím pro hru, ne pro její životopis.. :)
Nicméně s hodnocením souhlasím, jsem rád, že se alespoň myšlenka jednoho z mých nejmilejších typů postav zalíbila a přeji hodně štěstí do dalších ročníků.. :)
(pokud byste snad rádi ještě nějak zareagovali na tyhle mé kecy, vyhledejte mě prosím na Andoru nebo skrze gauldy@email.cz - sem si zcela jistě koukat nevzpomenu :)