Konečně jsem to celé přelouskal a můžu začít s hodnocením.
Úvodní slovo
Tady skoro není co vytknout, je to úvodník, jak má být - tedy takové plácání.
V jedné větě chybí čárka a dost divné je také spojení "enormně malý".
Nenecháš čarodějnici naživu (povídka)
Mno, povídka je to pěkná, jen ta zápletka je taková předvídatelná a co hůř, pointa vykonstruovaná tak, že je neuvěřitelná. Abych se vyjádřil konkrétně: Autorka pro svoji zápletku potřebovala situaci, kdy se inkvizitor chystá zlikvidovat údajnou čarodějnici a při tom neví, že ona je tou dívkou, se kterou navázal (mezi námi dost zvláštní) romantický vztah. Řeší to tím, že inkvizitora nechá "sbírat důkazy" bez toho, že by se pokusil s čarodějnicí setkat. To je prostě nesmysl. Pokud někam inkvizitor přijel, první co udělal, bylo, že osobně vyslechl osoby obviněné z čarodějnictví a v případě potřeby je nechal zajistit (zavřít) proti případnému útěku.
Pro někoho je možná tahle nesrovnalost nepodstatná, pro mě ovšem značně snižuje hodnotu celé povídky.
Autorce rozhodně doporučuji, aby stále a více psala, pomůže jí to najít vlastní vyprávěcí styl, který se mi zatím zdá tak nějak "obyčejný". Ale to všechno přijde časem.
Cena života (povídka)
Povídka mě od začátku zaujala osobitým stylem autora, některé hlášky stojí za zapamatování ("takové ticho je vzácné a jen praví znalci si je dokáží vychutnat"). Je také vidět, že autor již nabral nějakou spisovatelskou zručnost (vhodné opakování motivů).
Ani příběh není špatný. Cizinec, který uprostřed navštíví lovce samotáře a při cestě do vesnice ho zabije a okrade. Takový námět slibuje zajímavé rozvinutí příběhu. Čtu dál a těším se na gradaci, rozuzlení a závěrečné ponaučení, jaká je vlastně ta "cena života". Gradace je tady. Cizinec vraždí hostinského a prozrazen prchá z vesnice. Vesničané se vydávají za ním.
Ve chvíli, kdy se na scéně objevuje první "tvor s rudě svítícíma očima", začínám tušit, že je něco špatně. Následuje velmi zmatená, leč efektní pasáž rychlých střihů, kde sledujeme vzrůstající paniku cizince i vesničanů, lapených v lese jako v pasti.
Nakonec přichází masakr, objevuje se ještě paní těch divných tvorů, která však nepřinese nic jiného, než brutální smrt cizince.
A to je konec.
Rozuzlení ani ponaučení se nekonalo. Pointa vyšuměla. Nezbylo nic, než divný pocit z krvavého konce, který jakoby vůbec nepatřil k zajímavému začátku.
Dobře vím, že tenhle příběh se odehrává v prostředí Poinaru. Tam má určitě svůj smysl a mohl by být i zajímavou součástí dobrodružství pro hráče. Ne všechny události, které se dějí v herním světě, si však zaslouží převedení do povídkové formy a uveřejnění. Čtenář, který netuší kontext, musí mít pocit, že autor napsal povídku jen proto, aby se ukojil v hromadách mrtvol a spoustě krve. Proto si myslím, že tato povídka se v Drakkaru vůbec neměla objevit.
Inquisitor (recenze)
Dobrá recenze. Autor je na správné cestě. Po technické stránce zvládnutá. Možná jí chybí něco, čím se vyznačuje v současné době většina podobných recenzí, a to vtipné cool hlášky, jimiž se autor snaží přitáhnout i ty čtenáře, které recenzovaný produkt nezajímá.
Ale to přijde.
RPG nebo LARP (úvaha)
Jak psal Markus, článek nepřinesl nic, co by běžného čtenáře nenapadlo, kdyby se nad daným tématem zamyslel. Jeho přínosem je tedy především samotná jeho existence, to že donutil čtenáře se nad tématem zamyslet.
Stolní RPG online
Po technické stránce v pohodě, obsah... no, nevím, jestli je vhodné v časopise natvrdo uveřejňovat "lákací texty" (tedy vlastně reklamy) jednotlivých heren...
___________________
ten zbytek později...
[/quote]
Později už nastalo...
Tajemství (dobrodružství)
Příběhově velice stručné dobrodružství, které se jistě ale dokáže pořádně protáhnout. Jde o čistě akční a atmosférickou záležitost. Žádného taktizování nebo řešení detektivního problému se tu nedočkáme, humor zde nemá místo.
Já osobně bych Tajemství asi nehrál, protože atmosféru vnímám jako jeden z mnoha aspektů hry a nechtěl bych z ní dělat základní pilíř. Ale to je věc vkusu. Jsem si jistý, že hráči v rukou (skutečně v rukou, neboť se jedná o railroad) dobrého GM si z této hry musejí odnést nevšední (v pozitivním smyslu) a silný zážitek.
Celá zápletka mi přijde dosti klišovitá, ale to je problém všech fantasy.
No, po obsahové stránce těžko něco vytýkat, všechno je věc vkusu. Přejdu tedy k formě:
Vše je napsáno čtivě a dobře. Forma mi naprosto vyhovuje, je přehledná (railroadové dobrodružství tohle dovolí). Sem tam se vyskytne podivná formulace. Nejvíc mě dostala hláška velekněze, poté co přijde do vězení k postavám: "Dobrý den, jsem otec Krohul." Odkdy fantasy velekněží (ještě k tomu padlí) používají tento civilní pozdrav?
Autorovy pokyny k vedení hry jsou super, každý se podle nich zorientuje a udělá si představu.
Poslední věc tohoto zmateného hodnocení: Jsou tam hrubky. A hodně. A to si vyřídíme v soukromé sekci.
Město v bažinách (doplňky ke hře)
Černá voda (podle frankofonních goblinů Noireau) je krásným koutem světa, který přesně zapadne na dračákovskou mapu, kde na severu leží Trpasličí hory, na jihu Velká přímořská města, na východě Nomádské pláně a na západě Elfí hvozd.
Mezi stovkami podobných doplňků patří Noireau k těm nejlepším, a tedy je relativně použitelný do hry. Kdyby v mém světě byli goblini, možná bych o něm uvažoval.
___________________
Ten zbytek ještě později...
Konečně jsem to celé přelouskal a můžu začít s hodnocením. :-)=
[b]Úvodní slovo[/b]
Tady skoro není co vytknout, je to úvodník, jak má být - tedy takové plácání. :wink:
V jedné větě chybí čárka a dost divné je také spojení "enormně malý".
[b]Nenecháš čarodějnici naživu (povídka)[/b]
Mno, povídka je to pěkná, jen ta zápletka je taková předvídatelná a co hůř, pointa vykonstruovaná tak, že je neuvěřitelná. Abych se vyjádřil konkrétně: Autorka pro svoji zápletku potřebovala situaci, kdy se inkvizitor chystá zlikvidovat údajnou čarodějnici a při tom neví, že ona je tou dívkou, se kterou navázal (mezi námi dost zvláštní) romantický vztah. Řeší to tím, že inkvizitora nechá "sbírat důkazy" bez toho, že by se pokusil s čarodějnicí setkat. To je prostě nesmysl. Pokud někam inkvizitor přijel, první co udělal, bylo, že osobně vyslechl osoby obviněné z čarodějnictví a v případě potřeby je nechal zajistit (zavřít) proti případnému útěku.
Pro někoho je možná tahle nesrovnalost nepodstatná, pro mě ovšem značně snižuje hodnotu celé povídky.
Autorce rozhodně doporučuji, aby stále a více psala, pomůže jí to najít vlastní vyprávěcí styl, který se mi zatím zdá tak nějak "obyčejný". Ale to všechno přijde časem.
[b]Cena života (povídka)[/b]
Povídka mě od začátku zaujala osobitým stylem autora, některé hlášky stojí za zapamatování ("takové ticho je vzácné a jen praví znalci si je dokáží vychutnat"). Je také vidět, že autor již nabral nějakou spisovatelskou zručnost (vhodné opakování motivů).
Ani příběh není špatný. Cizinec, který uprostřed navštíví lovce samotáře a při cestě do vesnice ho zabije a okrade. Takový námět slibuje zajímavé rozvinutí příběhu. Čtu dál a těším se na gradaci, rozuzlení a závěrečné ponaučení, jaká je vlastně ta "cena života". Gradace je tady. Cizinec vraždí hostinského a prozrazen prchá z vesnice. Vesničané se vydávají za ním.
Ve chvíli, kdy se na scéně objevuje první "tvor s rudě svítícíma očima", začínám tušit, že je něco špatně. Následuje velmi zmatená, leč efektní pasáž rychlých střihů, kde sledujeme vzrůstající paniku cizince i vesničanů, lapených v lese jako v pasti.
Nakonec přichází masakr, objevuje se ještě paní těch divných tvorů, která však nepřinese nic jiného, než brutální smrt cizince.
A to je konec.
Rozuzlení ani ponaučení se nekonalo. Pointa vyšuměla. Nezbylo nic, než divný pocit z krvavého konce, který jakoby vůbec nepatřil k zajímavému začátku.
Dobře vím, že tenhle příběh se odehrává v prostředí Poinaru. Tam má určitě svůj smysl a mohl by být i zajímavou součástí dobrodružství pro hráče. Ne všechny události, které se dějí v herním světě, si však zaslouží převedení do povídkové formy a uveřejnění. Čtenář, který netuší kontext, musí mít pocit, že autor napsal povídku jen proto, aby se ukojil v hromadách mrtvol a spoustě krve. Proto si myslím, že tato povídka se v Drakkaru vůbec neměla objevit.
[b]Inquisitor (recenze)[/b]
Dobrá recenze. Autor je na správné cestě. Po technické stránce zvládnutá. Možná jí chybí něco, čím se vyznačuje v současné době většina podobných recenzí, a to vtipné cool hlášky, jimiž se autor snaží přitáhnout i ty čtenáře, které recenzovaný produkt nezajímá.
Ale to přijde. :wink:
[b]RPG nebo LARP (úvaha)[/b]
Jak psal Markus, článek nepřinesl nic, co by běžného čtenáře nenapadlo, kdyby se nad daným tématem zamyslel. Jeho přínosem je tedy především samotná jeho existence, to že donutil čtenáře se nad tématem zamyslet.
[b]Stolní RPG online[/b]
Po technické stránce v pohodě, obsah... no, nevím, jestli je vhodné v časopise natvrdo uveřejňovat "lákací texty" (tedy vlastně reklamy) jednotlivých heren...
___________________
[i]ten zbytek později...[/i]
[/quote]
[i]Později už nastalo...[/i]
[b]Tajemství (dobrodružství)[/b]
Příběhově velice stručné dobrodružství, které se jistě ale dokáže pořádně protáhnout. Jde o čistě akční a atmosférickou záležitost. Žádného taktizování nebo řešení detektivního problému se tu nedočkáme, humor zde nemá místo.
Já osobně bych Tajemství asi nehrál, protože atmosféru vnímám jako jeden z mnoha aspektů hry a nechtěl bych z ní dělat základní pilíř. Ale to je věc vkusu. Jsem si jistý, že hráči v rukou (skutečně v rukou, neboť se jedná o railroad) dobrého GM si z této hry musejí odnést nevšední (v pozitivním smyslu) a silný zážitek.
Celá zápletka mi přijde dosti klišovitá, ale to je problém všech fantasy.
No, po obsahové stránce těžko něco vytýkat, všechno je věc vkusu. Přejdu tedy k formě:
Vše je napsáno čtivě a dobře. Forma mi naprosto vyhovuje, je přehledná (railroadové dobrodružství tohle dovolí). Sem tam se vyskytne podivná formulace. Nejvíc mě dostala hláška velekněze, poté co přijde do vězení k postavám: "Dobrý den, jsem otec Krohul." Odkdy fantasy velekněží (ještě k tomu padlí) používají tento civilní pozdrav? $D
Autorovy pokyny k vedení hry jsou super, každý se podle nich zorientuje a udělá si představu.
Poslední věc tohoto zmateného hodnocení: Jsou tam hrubky. A hodně. A to si vyřídíme v soukromé sekci.
[i]Město v bažinách (doplňky ke hře)[/i]
Černá voda (podle frankofonních goblinů Noireau) je krásným koutem světa, který přesně zapadne na dračákovskou mapu, kde na severu leží Trpasličí hory, na jihu Velká přímořská města, na východě Nomádské pláně a na západě Elfí hvozd.
Mezi stovkami podobných doplňků patří Noireau k těm nejlepším, a tedy je relativně použitelný do hry. Kdyby v mém světě byli goblini, možná bych o něm uvažoval.
___________________
[i]Ten zbytek ještě později...[/i]