Tak jako předchozí články o architektuře, jež je z našeho pohledu minulostí (Doba románská, Gotický stavební sloh) je i tento jen zjednodušením o renesančním stavebním slohu. Proč je tomu tak? Ano, tuto otázku si též pokládám často a proto na ni mám již i odpověď. Je to proto, že dlouhý článek plný faktů by zajímal málokoho. A jelikož já bych rád, aby toto dílko pomohlo hlavně těm méně zkušeným, zvoliljsem tuto cestu.
Gotika a její originalita se za dlouhá tři století vyčerpala a tím umožnila nástup dalšího stavebního slohu, tentorkát přicházejícího s Itálie. Není pravdou, že by renesance rovnou navazovala na gotiku – jednoduše tyto dva slohy nějaký čas existovaly vedle sebe, než se jejich prvky začaly mísit a tím vznikal sloh nový. Přesněji řečeno, vše gotické se přizpůsobovalo novým prvkům a tím se vytvořil renesanční sloh.
Příkladem v našich zemích budiž v minulém článku zmiňovaný Vladislavský sál. Stále se jedná o pozdní gotiku, ale okna jsou již renesanční… snad se jedná o první projev renesance na našem území.
U nás, v zemích Koruny české, netrvala renesance nikterak dlouho. Byla zdržována válkami husitskými a zároveň ukončena jinou válkou, třicetiletou. Přesto, oddobí mezi těmito konflikty bylo obdobím míru, hospodářského i kulturního vzestupu. Hrady a pevnosti se přestavují na pohodlné reprezentační zámky, sloh přestává zaměřovat více na sakrální stavby a věnuje se rozvoji světských staveb. I to je jeden z prvků, kterým se renesance odlišuje od předchozích (a částečně i následujících) stavebních slohů.
Na renesanci navazuje baroko. Které bylo další etapou ve vývoji architektury. Hodnocení nám nepříšluší, ale je dobré vědět, že spousta renesančních památek byla ohodnocena o barokní prvky. Občas došlo i k velké přestavbě a památka tak ztratila svoji renesanční podstatu. Ale na druhou stranu, stala se něčím jiným a mnohdy oku lahodícím.
Doba rané renesance
Název renesance je použit dříve před tím, než přišla skutečná renesance a jedná se tedy o novotvar. Již před dobou románskou můžeme uvažovat o otonské a karolinské renesanci. Šlo o sen velkých panovníků obnovit říši římskou. Zůstalo jen u snů, i když jejich snahy podnítily vznik prvnho společného stavebního slohu západního křesťanství.
Itálie 14. století byla plná nejrůznějších městských států, které měly spousty konfliktů – obchodních, válečných i kulturních. Z toho vyplývala potřeba reprezentace. Ukázat konkurenci, že vaše město je tím bohatým městem. A tak se mimo zbrojení městské státy předháněly i ve stavění a zdobení.
Ranné období je dobou jednotlivých umělců, kteří se zaměřují na umění všeho. V tomto obodbí vyniká například architekt Filippo Bruneleschi (mimo jiné byl i malířem a sochařem). Znakem renesance je, že už mizí anonymní stavitelské hutě a objevují se jednotliví umělci, kteří se neskrývají v anonymitě.
Všichni umělci počáteční renesance se snaží najít řád v antickém umění. Snaží se jej napodobit v celé tehdejší kráse. Začíná období jednotlivých tvůrčích talentů a jejich prosazování se. Proto se mnohdy mohou i prvky a provedení lišit – každý umělec v raném období experimentoval s novými prvky a hledal „to pravé“.
Vrcholná a pozdní renesance
Renesance vrcholí následující století od objevení Nového světa (1492). Tedy, přibližně v šestnáctém století. Tvarosloví je ustálené a tak se mohou umělci pouštět do stále okázalejších a velkolepějších projektů. I tento stavební sloh se štěpí na různé – od těch přísných, až chladně akademických staveb po zdobené a vyumělkované (racionální přístup v renesanci prosazoval Andrea Paladio. Proti němu volnomyšlenkářsky působil Michelangello Buonarotti). Tyto protichůdné tendence se projevují i v navazujících stavebních slozích (baroko).
Čím se však taková vrcholná renesance projevuje? Jak jsem naťukl výše, jsou to dva směry – uměleckost a nebo řád. Reprezentativnost a uměleckost v renesanci převažuje nad funkční potřebou stavby. Stavby musejí reprezentovat, to je jejich hlavním úkolem.
Tak jako gotika a další kulturní období, i renesance musela skončit. Nestalo se to ze dne na den, ale během posledního období, mnohdy nazývaného jako manýrismus. Přechod mezi barokem a renesancí opakuje osvědčené techniky a tvary, staží se o monumentalizaci detailu i celku (starší literatura manýrismus označuje jako dobu raně barokní).
Koruna česká a renesance
Dynastické války, devastace země za ničivých husitských válek. Žádná vládní autorita v nadcházejícím období míru. To vše se podepsalo na tom, jak vypadala renesance a její stavby u nás. V době pozdní renesance se k nám teprve dostávají prvky rané renesance. Proto se mnohdy prolíná pozdní renesance s ranou. A do toho se v šestnáctém století dokonončuje monumentální gotické kostely, jejichž stavba začala před husitskými válkami. Inu, nebylo to zde jednoduché.
Gotická architektura se v českých zemích uchytila natolik, že její silná tradice nedovolila renesanci rozvinout se tolik jako jinde. Přesto se renesanční prvky dostávají do vnější i vnitřní výzdoby budov. Kam se však tento stavební sloh dostal rychle a lehce? Zaměstnejte trošku mozkové závity. Jednota bratrská? Nic vám to neříká?
Tato náboženská odnož se odlišila nejen ve svých myšlenkách a tezích, které byly jednu dobu kacířské, potom zase schvalované a následně opět kacířské. Však válka, která trvala třicet let (a byla podle své délky i nazvána) jim zatnula tipec. Alespoň na našem území.
Klima se u nás liší od domoviny Vlachů (Italů), a tak se zvenčí uplatnila hlavně plochá sgrafitová výzdoba, zatímco plastiky jsou hlavně uvnitř. Jako manýristické obodbí je u nás označována doba rudolfinská (a hlavně období v letech 1600 – 1620).
Co je pro renesanci typické
Z hlediska materiálu, ze kterého se stavělo, zde máme pálené cihly. Od gotiky je to posun jiným směrem (v gotice se stavělo hlavně ze štípaného kamene). Nicméně ani na kámen se nezapomnělo – výztuhy a rohové části budov jsou často zpevňovány kamennými kvádry. V renesanci se zdi budov velmi často omítají (nebo jinak, neomítnuté zdivo je velmi výjimečné, třeba jako kralovický kostel).
Nejpopulárnějším znakem renesance jsou sgrafita. Jedná se o dvouvrstevnou omítku. Většinou černou, která je přetřena bílou. Bílá se následně proškrábala a vznikl z toho černobílý obrazec. Velmi obvyklý je tvar obálky – sgrafitové psaníčko. Nicméně, brzy se objevují i další a další prvky (třeba Plzeňská radnice, která má mnoho nejrůznějších obrazců na svém štítě).
Interiéry jsou zdobeny freskami, kresbou na vlhkou omítku nebo třeba štukovou plastikou. Výzdoba vnitřků je mnohdy ornamentální, ale vyloučena není ani figurální. Řekli byste si, že naše klima není stejné jako v Itálii? Nu, možná je to pravda, ale to nebránilo našim renesančním umělcům zahrnout do svých staveb arkády, loggie a podobné vymoženosti italské renesance.
Co se sloupové výzdoby týče, vrací se renesance zpět k antice (ostatně jako v mnohém jiném). Dřík sloupu je hladký nebo slabě žlábkovaný, čemuž se říká kanelovaný. V renesanci se používá i polosloupů, které jsou zapuštěné částečně do zdi a tvoří tak dojem pilířů (pilastrů).
Okna jsou jedním z prvků, podle kterých se renesance dobře pozná. Jsou často spojena po dvou, obdélníková (málokdy jsou půlkruhová). Pokud patřila někomu moviějšímu, jsou zdobena ornamenty a polosloupy (též zdobenými).
Všechny stavební slohy se zaměřovaly na prostor nad dveřmi a na dveře samotné. Vchod se nesmí podceňovat, ani jeho efekt na psychiku. Ani renesance ze zažitých tradic neustoupila. Mnohdy je portál zdoben sloupovím. To má bohatou výzdobu. I nade dveřní prostor je bohatě zdoben – sochařskou či reliéfní výzdobou. U mnohých portálů s figurální výzdobou plní tyto (figury) funkci nosných sloupů.
Vraťme se ještě k oknům. Renesance zná i tzv. slepá (falešná okna). Štíty domů jsou zdobené a mnohdy jsou protaženy v attiku zakrývající střechu (s pomocí slepých oken tvoří dojem plochého zastřešení). Lunetová římsa je často zdobená sgrafity. A právě těmito římsami je nejčastěji členěn štít.
Pár slov závěrem
Jako vše, i renesance musela skončit. Pro středověkého člověka znamenala velký posun dopředu. Renesance je často spojována s termínem humanismus. Nakolik se humanismus stal součástí lidského života, to si ponecháme pro nějaký jiný článek. Pro nás je hlavní to, že renesančních staveb na našem území, v našich městech, je hodně.
Doufám, že vám tento zjednodušený a stručný článek přinesl nějaké nové poznatky a vy si rádi přečtete i další. Nejspíše poslední článek, zabývající se barokem. Které mám v plánu jako poslední. V Drakakru si o moderních slozích nepočtete.