Dračí doupě II

3.68
Průměr: 3.7 (25 hodnocení)
Dobrodružná fantasy hra s nádechem slovanských bájí; nástupce nejstaršího českého RPG
Altar
2011

Dračí doupě II navazuje na tradici prvního českého RPG, které vzniklo v roce 1990. I zde se hráči vžijí do role elfů, trpaslíků a jiných fantastických dobrodruhů, kteří putují světem v honbě za slávou, bohatstvím a nebezpečím. Dobrodruhové si mohou volit z 5 základních a 10 pokročilých povolání (například: lovec, mastičkář, vědmák). V porovnání s původními pravidly nabízí nová verze větší důraz na příběh i atmosféru a především pak jednotný (a jednoduchý) systém pravidel, který umožní stejným způsobem vyhodnotit každou situaci od boje až po řečnické klání. Celá hra je tentokrát vtěsnána do jediné knihy, kde najdete vše od tvorby postavy až po rady pro tvorbu dobrodružství.

DrD2 v očiach nováčika

4

DrD2 je zatiaľ jediná rpg s ktorú som hral, takže ju nemám príliš s čím porovnať. Kúpil som ho cca pred rokom, no hrávať sme začali asi pred dvoma mesiacmi. Často omieľané mechanické problémy sa v hrách, ktorých som sa zúčastnil (väčšinou v roli PH, zriedka ako hráč) nevyskytovali. Bolo to asi tým že sme pred tým RPG nehrali a tak sme isté veci jednoducho neriešili až tak do podrobna. Skúšal som to aj houserulovať, no dopadlo to katastrofálne (vznikol z toho nejaký zvláštny klon D&D, DrD2 a iných hier o ktorých som dovtedy len čítal-zo začiatku to relatívne fungovalo, no bol to v podstate súbojový simulátor, vznikli strašné sklony k powergamingu, "loot huntingu" a absencia RP a na vyšších leveloch boli postavy tak OP, že som si trhal vlasy po tom, čo trhali v zuboch bossov niekoľkými hitmi, proste fail). Viem že nie je moc objektívne s niečím takým DrD2 porovnávať v recenzii, no po tom čo sme to začali hrať svedomite, podľa pravidiel, tak už neboli nutné prosby typu: "Skúste sa s niektorými NPC aspoň porozprávať a nezabiť ich hneď pri prvom kontakte." Ono to prišlo samo. Systém hráčov podvedome nabádal k tomu, aby sa snažili riešiť situácie zaujímavým spôsobom a užívali si to (jeden hráč popísal súboje zhruba takto: Je to určite rozmanitejšie a zábavnejšie ako mať možnosť vybrať si: base attack alebo zvlátnu schopnosť. A myslím že spomenul aj že sa mu páči ako sa tam dá "kombiť"- je to prevažne PC hráč :D ). Na súbojovom systéme sa mi páči najmä dôležitosť práce s fikciou (dostalo ma, keď si hráči vytvorili výhodu fikčne, miesto toho, aby stále len sekali a sekali...), ako aj manévrovanie, ktoré v našej hre výrazne obohacuje súboje, a aj to že je kladený väčší dôraz na konanie hráča počas konfliktu, ako na prípravu pred ním. Okrem toho, že kým sme sa do toho dostali (čomu pomohlo v značnej miere RPGF), boli boje mierne chaotické, ich považujem za zábavné.
Tvorba a rozvoj postavy mi vyhovujú najmä vďaka jednoduchosti a rýchlosti. Taktiež ma oslovila mágia pre jej "slovanskosť" a "tradičnosť".
Veľkú výhodu vidím aj vo všetkej inšpirácii, ktorej je požehnane hlavne v Beštiári.
K záporom bolo myslím všetko povedané v ostatných recenziách (pre mňa najmä nejasnosť a chaotickosť príručky a zbytočné komplikovanie jednoduchých mechaník).
Každopádne vo mne hra vzbudila veľký záujem o RPG a v blízkej dobe ju neplánujem vymeniť za iný systém, aj keď by som si iné hry veľmi rád vyskúšal.
Možno moja recenzia znie až príliš optimisticky, no pre mňa je DrD2 zábavnou hrou aj napriek chybám, za ktoré ho iní zavrhli.

jeden názor na DrD 2

1

Tohle je zkrátka špatně. Vývoj hry jsem průběžně sledoval a byl jsem zvědavý na nový systém bez životů, s redukovanými vlastnostmi postav, jenž klade důraz na vyprávění příběhu a blabla nevím co všechno.
Výsledek je ale pod psa. Po odehrání cca 6 sezení (ty poslední 3 byly už za trest) snad mohu bez černého svědomí napsat toto:
DrD 2 nemá v pravidlech takřka nic společného s DrD 1.6 nebo pluskem. Otočilo se zády ke svým kořenům a pokusilo se vydat kamsi ke Střepům snů. To se ale nepovedlo a výsledkem je podivné cosi, ze kterého je na míle cítit rozdvojená osobnost - jedna část se hlásí k prolézání podzemí, kde hrdinové musí bojovat o své přežití, druhá část klade naprostý důraz na příběh, kdy hráči jsou spíše spoluhráči (než protihráči) PJ (tady se mu snad říká Vypravěč).
Překročím rovnou k plusům a mínusům:
PLUSY:
1)přiložené dobrodružství (je sice celkem lineární, ale přesto je to příjemný bonus)
2)přiložený bestiář - žádný extra velký počet potvor, ale všechny jsou pěkně popsaný, zvlášť mě potěšily základy možných zápletek pro každou z příšer = zatím nejlepší bestiář ze všech DrD
3)ilustrace - většina z nich pěkně dokresluje RPG atmosféru

MÍNUSY:
1)struktura knihy - o tom již bylo napsáno dosti
2)systém hrdinských povolání - i když se zvenku může tvářit jako super multiclassing systém, ve skutečnosti je nepraktický a vyloženě hloupý (např. zde lze velmi snadno vytvořit ostrostřelce, co z dálky kosí skřety po desítkách, ale jen co se k němu jeden dostane, je náš lukostřelec v kelu a to jen proto, že si nevybral jako jedno z povolání bojovníka)
3)manévry - každý (dle mého) rozumný člověk používá manévr přesně, ostatní jsou asi jen na efekt
4)vyčerpání - největší volovina celý hry, pokud se Vaší postavě něco nepovede, můžete se vyčerpat a z neúspěchu se stane remíza (např. když lezete se zlodějem po zdi a spadnete, tak se vyčerpáte a na poslední chvíli se chytnete, přičemž poté můžete šplhat dál) - hráči se tedy o své postavy nemusí moc obávat, protože: "co by se mi teď mohlo stát? přinejhorším se vykoupím"; v soubojích je to ještě pitomější, neb se nesmyslně dlouho natahují kvůli vyčerpávání se u obou stran
5)PJ tedy může zakázat svým příšerám vyčerpávat se, jak říkají pravidla: "pokud si to žádá příběh" (nebo tak nějak to tam je) - jak ale PJ pozná, kdy by se ještě mělo vyčerpávat a kdy už ne? proč by měl svým NPC zakazovat vyčerpání se, když mu to pravidla dovolují? to by si rovnou mohl vymýšlet, zda družinka tadytu skupinu skřetů zabije, nebo ne (a za jakou cenu) a hrát dál jen podle svého usuzování a fantazie... zkrátka pravidla, co říkají, že by se jimi PJ neměl vždy řídit, pro mě nejsou dobrá pravidla
6)vybavení - zbraně se od sebe takřka vůbec neliší = autoři zde zase zůstali na půl cesty - kdyby šlo o RPG vycházející ze staré školy, tak by se měly lišit mnohem víc, naopak kdyby šlo o RPG typu Střepy snů, tak by na zbraně neměl být kladen takový důraz a neměly by se uměle tvořit artefakty, co celkem sux

nic víc mě nenapadá, DrD 2 zklamalo, doufám, že se na české scéně brzy objeví jeho nástupce
hodnotím 20 - 25%

Nemám slov.

1

Po nějaké době hraní DrD 1.6 jsme se se skupinou rozhodli zkusit tuto hru. Recenze by měly být subjektivní ale tahle bude asi překračovat určité meze.

Hlavním nedostatkem je slabost postav a to i na vyšších úrovních, kdy mají dostatek peněz na lepší zbroje a zbraně. To je způsobeno malým rozptylem dovedností těchto předmětů. Aby mi krásná kalená plátová zbroj na míru přidávala pouze +2 A sedlák v prošívanici má +1? Dalším nedostatkem je podle mě slabost magie(šikana kouzelníků za účelem toho, aby si vzali bojová povolání?) a neexistence navázání některých schopností (za obtížnějších podmínek má postava větší bonusy), nebo sloučení fyzických schopností do jednoho atributu je celkem zvláštní a v mnoha případech dochází k neobjasnitelným událostem. Další nevýhodou je ohromná spousta věcí, dávající postavě různé manévry zdarma. Na to už je potřeba udělat nějaký tracker, protože se v tom hráč jinak ztrácí.

Kniha je napsaná sice hezky, ale nedá se v ní orientovat a kvůli barvě písma se nedá ani dlouho číst. Vše je v ní jakoby zmatečně napsáno a občas se to i opakuje. Pravidla často nechávají zbytečně rozhodnout spor PJ a tlačí na hráčskou imaginaci v popisu bojů a to každému nevyhovuje.

Celkově se to dá shrnout tak, že velmi lituji, že jsem si knihu pořídil(jen kvůli jménu). Už mi na ní bude pouze padat prach a lituji, že někdo propůjčil tak slavné jméno hře, která je tak nepřátelská k hráčům. Další výtkou je samozřejmě rozdělení bestiáře a pravidel, za čímž vidím jen a pouze snahu na tom vydělat peníze a už ne tu snahu přinést sem RPG, jako to bylo s DrD I.

Takže nakonec hrát to nebudeme a kašlem na to. Úspěšně jsme přešli na Pathfinder a hraje se nám mnohem lépe s jednoduššími pravidly.

Kvalitní hra, ale ne pro všechny

4

Vynikající hra, opravdu velká podpora pro RP, moc jsem se u ni bavil. Navíc je jednoduchá.
Ani velké střety nedělají problém, vyzkoušeli jsme si v drd2 i dobývání hradu, obléhaní a pro mě jak vypravěče nebyl žádný problém kontrolovat tolik nepřátel.
Jediná pro mě vada na kráse je, že se dá dlouho téměř všemu, co se postavě nelíbí vyhnout.

Příručka je zbytečně tlustá a omílá text dokola, jinak provedení také na jedničku.
DrD2 je kvalitní české RPG.

Kdyby nebylo DrD2, musel bych si ho vytvořit

4

Jako hráč musím říct, že mě nějak moc nelákají jiné věci, než klasické fantasy. Respektive dokážu si v nich najít dostatečnou zábavu na to, abych musel hledat něco jiného. Proto jsem dlouho ani nezkoušel nic dalšího než staré DrD 1.5 a 1.6. Když se blížilo DrD+, byl jsem nadšen a hned jsem ho objednal. Bohužel masa různých pravidel v něm byla ještě větší než v původním DrD a křivka učení moc velká. Pak jsem objevil FATE, u kterého mi ale zase vadilo, že byl bez jakéhokoli dalšího obsahu kromě základních pravidel. Hrál jsem proto dál DrD 1.6 a sumíroval v hlavě nápady na vlastní RPG, které by ne enginu FATE mohlo pro moje potřeby DrD nahradit. Naštěstí je tu DrD 2, které vlastně splnilo moje představy. Proto je možné, že jsem ovlivněn prvotním nadšením pro věc.

Klady:

1. Systém povolání - byl podle mě překročen Rubikon. DrD2 je už spíš dovednostní systém, i když je to řešeno formou balíčků. A je to dovednostní systém, který je udělaný zajímavě. Není třeba vybírat dovednosti "obyčejného" typu jako boj se zbraní, řemeslné dovednosti apod. Jejich sdružení pod povolání tohle ulehčují a umožňují zaměřit se na to, jaké lepší kousky se podaří pomocí dovedností provádět. Další výhodou je samozřejmě neomezený možnost kombinovat povolání.

2. Mechaniky - Není jich mnoho a nejsou složité. No vzhledem k tomu, kolik už je v diskusi "Otázky k pravidlům" příspěvků se možná může zdát tento bod jako přehnaný nebo nepodložený. Já si však myslím, že to tak je. Samozřejmě existují hry, které ukazují, že to jde udělat jednodušeji (třeba výše zmíněné FATE). Pravidla však nejsou složitá (ve smyslu pochopení) ze své podstaty, ale tím jak jsou napsaná (viz. níže). Základní mechaniku, iniciativu a manévry ale považuju za hezký, kompaktní a fungující systém s jednou výhradou (viz. níže). Mechaniky DrD 2 podporují používání fantazie.

3. Magie - Je strašně rozmanitá a je vědomě napsaná tak, aby nutila k jejímu přizpůsobení pro konkrétní svět / hru. Někomu to může samozřejmě nevyhovovat. Při vší rozmanitosti ale neodrazuje hráče, protože stojí pořád na těch stejných mechanikách a hrát kouzelníka není po pravidlové stránceo moc složitější, než hrát bojovníka.

Zápory:

1. Struktura knihy - Bylo to vyčítáno leckde a já se s tím názorem ztotožňuji. Bojoval jsem s tím při prvním čtení pravidel opravdu hodně.

2. Remízy ve střetech a konfliktech - V případě, že se někdo ve střetu nebo konfliktu vyčerpává a musí znovu redefinovat svoje akce a jejich výsledky, může docházet k problémům - je to náročný intelektuální proces a pokud jsou hráči a PH zvyklí, že popis konfliktů je na průvodci, může to být nesnesitelné břemeno. Hráči také mohou být frustrováni svými ne-úplně-úspěchy. V podstatě bych řekl, že je toto jedním z úhelných kamenů úspěchu nebo neúspěchu pravidel a PH (pokud je to on, kdo pravidla představuje ostatním) by měl věnovat vysvětlení toho, jak nakládat s remízou, dostatečný čas.

Komu DrD 2 doporučuju:

1. Hráčům starého dračáku, kteří se nebojí nových věcí a zároveň je štvou omezení starých pravidel. Přitom však nechtějí hrát hru, která by byla o 180° odlišná, protože ty střípky ze starého fantasy světa DrD, které stálo za to zachovat, tam pořád jsou.

2. Těm, kteří nechtějí hrát se systémem s příliš mnoha pravidly a na těch obecných jednoduchých hrách typu FATE je štve, že neobsahují víc settingu, který nemají čas / chuť / schopnosti si sami dotvořit. DrD2 je pro mě dobrý kompromis, pokud chcete hrát fantasy samozřejmě.

3. Začátečníkům, ale jen tehdy, pokud alespoň někdo ze skupiny už někdy dělal PJ / PH / GM nebo pokud mají možnost konzultovat své problémy s někým zkušenějším. Je přirozeně otázka, jestli jsou i toto ještě začátečníci.

Komu DrD 2 rozhodně nedoporučuju:

1. Hráčům, pro něž je fantasy vlastně jen tvořením potenciálně mocných postav. Ne, že by to v této hře nešlo, ale pravidla tomu kladou zbytečné překážky jako je rozvíjení a prožívání nějakých příběhů apod.

2. Skupinám, které nechávají všechnu práci na PH / PJ a hráči buď jen plní jeho vůli nebo jsou mu v permanentní opozici jako protivníci. Pokud je to model, který praktikujete a nehodláte se ho vzdát, budete brzo bojovat i s pravidly, protože ty tento přístup podle mě vůbec nepodporují.

3. Lidem, kterým by chyběly následující mechaniky a nemůžou bez nich existovat: životy (ve smyslu hit pointů) a číslené statistiky zbraní.

DrD 2 jsem testoval jak na skupince hráčů - začátečníků vě věku kolem 12 let, tak i na starých harcovnících DrD, kteří začínali na verzi 1.1.

DrD II aneb Svoboda v improvizaci

5

Nová inkarnace Dračího Doupěte dorazila i k nám na Slovensko, a jelikož autory poznám, a měl jsem možnost zažít jejich originální přístup ke všemu možnému, byl jsem notně zvědav, jak se popasují s výzvou předělat „starý“ Dračák.
Poté, co jsem hrál širokou škálu RPG, od Prime-Time Adventures, přes World of Darkness, Shadowrun, GURPS, DnD, Das Schwarze Auge, Call of Cthulhu, Agon po domácí klasiky jako Stín Meče nebo původní DrD, nečekal jsem, že mne něčím překvapí.

Ale - jak se po tomhle výroku samozřejmě dalo očekávat - jejich výtvor musel príjít s nečím vymykajícím se mým předchozím skušenostem.

Systém DrD2 totiž elegantně řeší mnohé neduhy, kterými trpí naše milované hobby.
Například: od fantasy RPG krom jiného očekáváme napjaté a dramatické situace, kdy postavy vzdorují smrtelnému nebezpečí - a po exhibici obsahující houpání na lustru, lození po zádech obludy, rapidní šermířské výměny na okraji útesu a úniky o fous řečené nebezpečí překonají. Jenže mnohé systémy právě v portrétovaní těchle situací zoufale selhávají. GURPS i DnD limituje extravagatní extempore negativními modifikátory na hod kostkou, jiné systémy je nepodporují vůbec. Člověka s dvěstě životy je nutné mnohokrát šlehnout mečem, než něco pocíti - a na scény, kdy hrdina vtrhne mezi pohůnky temného čaroděje a než někdo z nich hlesne je vyřídí můžeme zapomenout. A na důvtipné výměny urážek uprostřed boje téže málokterý systém duchaplná pravidla vynašel.
Ale DrD2 exceluje v znázornění scén, kdy se kočár s princeznou řítí ke propasti, hrdina a temný rytíř střídají výměny a výpady se snahou ji přesvědčit o zlovolnosti toho druhého, a lapkové vyskakují na vůz, aby dívku unesli, nebo soky setřásli o nízké větve.
Rovnocennost dovedností a možnost při správném opisu se rychlou vyřídilkou efektivně ubránit hromotlukovi s palcátem, možnost improvizovat kouzla a inteligentní mechaniky hry tvoří jedinečné prostředí pro hráče, kterým je milejší kreativita než +5 bonus na zásah.

Dračí Doupě 2 se vydalo opačnou cestou - hry o hrdinech mají být o hrdinech (no ne, vážně?) a o jejich činech, o dobrodružství a hrdinství (ty jo) - a vše stojíci v cestě těmhle cílům musí na vedlejší kolej (nebo nejlépe do koše).
Autoři vynechali nekonečné tabulky útočných bonusů 300 druhů zbraní, listiny tisíců kouzel a bodů magenergie podle inteligence a úrovně - a vsadili na jednotnou mechaniku pro celou hru a na vypravěčský talent.
Někomu se nutná míra abstrakce může zdát přehnaná, ale systém umožňuje jednoduše modelovat i velice komplikované situace, a aktivně podporuje kreativní využití dovedností postav i prostředí; taktéže mechanika krásně odzrcadluje ústřední motiv hrdinství - schopnost postavit se nebezpečí a uspěd, i když někdy za velkou cenu.

Abych zrhnul pro a proti:
Dračí Doupě je výborná hra na hrdiny, skvělá na vyprávění barvitých dobrodružství, tvorbu nápaditých hrdinů a intuitivní "free-form" přístup, vhodná i pro začátečníky, i pro starou hráčskou gardu.

Díky filozofii herního designu ale DrD2 pár rolí nikdy neobsadí - není strategickou hrou, kde "lepší" tvorba postavy, detaily taktiky a využití tisíce schopností vedou k rozdrcení nepřítele.
Jelikož jsou postavy a dovednosti stejně "silné", není možné mít potěšení z vypilovaného designu postavy, která rozdrtí nepřítele o 300% efektivněji, než průměrný rek.
A absence Děsivých Mečů Nesvaté Dekapitace +7 a jim podobných výdobytků rabování hrobek znamená, že hráči toužící po inventáři plném magických předmětů taky přijdou zkrátka.

DrD2 jsem si koupil, a kdyby knihu ztratím nebo co, si jej koupím zas. Moje party hráčů mají na DrD2 skvělou odezvu, a věřím, že entuziasmus ještě dlouho vydrží.

Fikce neprovázaná s pravidly

2

Po dvou zkušebních hrách jsem nabyl dojmu, že DrD2 je rozhodně jiné než původní verze, ale není o moc lepší. Stále má dva systémy vyhodnocování a nikoliv jeden, stále je složité vytvořit si postavu, která nezapadá do myšlenkového schématu autorů a herní fikce je neprovázána s pravidly - úmyslně.
Základní myšlenka je použitelná, ale její provedení chtělo ještě výrazně vypilovat - a hlavně odstranit až příliš častou "plichtu v konfliktu".

Ako vidím ja DrD II

3

DrD 1.6 som s priateľmi hrával cca 2 roky a neskutočne dobre sme sa pri tom zabávali. Správa o pokračovaní ma milo prekvapila a šlo o jasnú kúpu. Celý natešený som si zaobstaral paperback DrD II a pustil som sa do čítania. Teraz je tomu mesiac od kúpy a mám za sebou tri hry. Nie som žiadny odborník, no napíšem, čo sa mi páčilo a čo práve nie v prehľadných plusoch a mínusoch.

+ Menší formát knihy, ktorá je pekne spracovaná
+ Nové povolania a ich kombinovanie
+ Nové systémy a silné zameranie hry na RP
+ V DrD II sa už nepoužíva toľko číselných údajov ako v prvom DrD
+ Nové denníky

- Kniha je síce pekná ale dosť som v nej musel listovať. Mal pocit, že jednotlivé témy nie sú "pokope"
- V DrD II sa už nepoužíva toľko číselných údajov ako v prvom DrD
- Ak som si chcel hru užiť skutočne na 100%, tak som musel mať hráčov s dobrou fantáziou
- Nesedia mi dovednosti a fungovanie zbraní a brnenia
- Polovicu pravidiel si musia vymyslieť hráči

Dávam len 3 hviezdičky, pretože DrD sa mi páčilo viac s presnejšie určenými hranicami, s mechanizmami, ktoré používali aj rátania. Smutné je, že moji priatelia hrávať DrD II jednoducho nechcú, pretože im chýbajú systémy z DrD 1.6 a rozhodne nechcú popisovať akým spôsobom na niekoho útočia a podobné situácie. Najviac času sme strávili pri boji, kde sme riešili, "čo je možné a čo nie".

Som si vedomý, že ide o krok v pred, no pre niektorých ľudí, je to presne opačne. Určite si hra našla množstvo nových fanúšikov a osobne z toho mám radosť, aj keď to hrávať nebudem. Pravidlá som teda založil do knižnice medzi fantasy knihy a možno jedného dňa v mojom okolí precitne RP duch a DrD II oprášim :))

DrD II: Pevné základy rozestavěného domu

3

Tak nám vydali nový dračák, paní Müllerová. A my si ho nastudovali, zahráli a zdrbali. Musím předeslat, že druhý dojem je stále kladný, což u veteránů her na hrdiny, kteří pamatujou vagony zlata na přestupy v DrD i Pravidla pro mistry není obvyklé :) DrD II je bezesporu lepší, než byly DrD I jako celek (což na druhou stranu je lecjaký návod na rychlovarnou konvici sepsaný partou čínských pěstitelů čaje). A nemá s tím úsměvným podvraťákem pravidel nic společného, což je taky plus (nezaměnit s mutantem jménem DrD+).

Mým cílem tu není komplexně rozebrat to, co už udělali jiní na tisíci stranách diskuse o DrD II. Chci tu pochválit pár dobrých nápadů a vytknout několik chyb.

BEST OF
- I. Flavour text, česky okecávací pasáže: Na vysoké úrovni, upovídanost téhle knížce neubírá na čtivosti, pro snílky, rétory a vypravěče rozhodně plus. Motivuje představivost, nabízí inspiraci Průvodci hrou. Pro tabulkové mágy a matematické válečníky je to ovšem nadbytečná vata.
- II. Systém zdrojů a manévrů: zdravé jádro. Jednoduchý, vyvážený způsob jak nezdržovat hru balistickými výpočty a přitom zachovat možnost volby strategie. Nad možností opotřebení předmětů, únavou, jizvami a léčením jsme si radostí poslintali několik stránek. Opět, je to hra víc pro fyziky (zanedbáme) než pro účetní (zaevidujeme).
- III. Zapojení hráčů do tvorby příběhů: není větší nuda, než jednou týdně duševně masturbovat před skupinou znuděných tváří, které zvednou zraky od svých pestrobarevných kostek jen když se ozve magická mantra "hoďte si". Vzhledem k tomu, že hraju jako Pýdžej of Pýdžejs, nedělá naší družince problém mluvit si navzájem do práce.

WORST OF
- I. Chaotičnost knihy: Je vidět, ža autorům nechyběly nápady, nadšení ani zkušenosti z hraní, ale z psaní návodů jak hrát. Jeden byrokrat s právnickým drilem by vás postavil do latě, prevíti. "Dozvíte se později" není úplně šťastná věta. Toto téma ale bylo kritizováno jinde a lépe.
- II. Zbraně: Který hovádko boží, pacifistický napsalo onu čtyřstránkovou stať uvedenou větou "zbraně jsou zvláštním druhem nástrojů" by zasloužilo rozseknout obouručním mečem příčným řezem podél. Nebudu zabíhat do detailů ohledně rozdílů v ovládání sekery a meče; autor pasáže byl zjevně sám natolik vyděšen tím, co spáchal, že na nátlak betatesterů dodal na závěr úvahu o meči jako nástroji na posílení Vlivu.
Fantasy je sex, zbraně a padající kamení (tedy napětí). Hrozivě odbytá pasáž o zbraních nasvědčuje tomu, že autorům došly zdroje, buď duševní, nebo finanční. Věřím, že brzy vznikne nějaké rozšíření, které umožní válečníkům zažít kouzlo bojových manévrů-fines a rozeznat halapartnu od píky. Poznámka k jediné "fintě" Letící zbraň: Kdo v boji hodí po nepříteli obouručák je - předčasně mrtvý talent.
- III. Obecné dovednosti: je hezké, když někdo řekne "spoustu věcí necháváme na vás hráčích", ale jak se má hrdina naučit číst, psát, počítat, plavat, mluvit řečí národa Punt, stavět lodě, skládat origami nebo vyprdět si melodii? Jsou to zjevně Zvláštní schopnosti nepřiřazené rasám ani povoláním. Může se tedy člověk učit plavat v rámci jednoho postupu? Je vzdělání pouze doménou Zaříkávačů nebo se může cizí řeč naučit i zloděj, který nemá zájem stát se Knihomolem?
- A za IV. Míry, váhy, vzdálenosti, peníze: rozhodnutí autorů zaměřit se na příběh místo tabulek plně schvaluji. Celý náš svět je ale založen na tom, jestli je něco daleko, blízko, těžké, lehké, dostupné, nedostupné. A věřte nebo ne, lidé té doby (míněn starověk až po raný novověk) dokázali měřit a odhadovat velmi přesně. Protože na tom, jestli se dokážou s úlovkem vrátit zpátky domů, nebo zda dostřelí kuší na útočníka vyskakujícího z hloubi hvozdu závisel jejich život. Byli to lidé, kteří postavili katedrály a přepluli Pacifik na svázaných rohožích. Dodělat do příštího vydání kapitolu s příklady dobových měr, vah. Dojezd koní, naložení vozů, dostřel různých zbraní, přímý či nepřímý. Lze se přitom vyhnout přesné metrice: "Krátký luk: vhodný pro boj v úzkých uličkách, podzemních chodbách nebo z hřbetu koně. Sestřelíte s ním holuba sedícího na střeše domu, ale na bitevním poli se s ním moc neukazujte; poraněný nepřítel by se k vám mohl dostat rychleji než přezbrojíte. Účinný přímý dostřel okolo 80 kroků. Velmi dobrý lučištník dokázal vypustit zhruba 10-12 šípů za minutu. I průměrných 6-8 je ale několikrát víc než za stejnou dobu stihnul kušiník. Chraňte před vlhkem. Nepatří do ruky dětem."

Co vy na to? Všeobecně soudím, že DrD II má zdravé jádro a naději na širší úspěch, pokud autoři opustí přístup: "tady máte a dodělejte si to". Už jen kolik peněz půjde vydělat na rozšiřujících příručkách: "Zbraně, zbroje, štíty pěti kontinentů", "Od abatyše po závozníka: Zvláštní schopnosti běžného života" nebo "Baziliškův středověký bestiář" ;)

Hra pro pár vyvolených na stejné vlně s autory

1

Tak moje dojmy po přečtení DrDII (zatím ještě nehrál).

Tak chvíli si připadá člověk že autor daného úseku textu vysvětluje pojmi jak encyklopedie pro předškoláky. (nejvíc mě to iritovalo u popisu zbraní u jediné které chápu že asi každý neví co je byl puklíř).

Dale pak nechápu proč používáte výrazy které vysvětlíte až za 50-100 stran přitom by stačila i zmínka co to je a že popis bude dál a nebo že v jednom odstavci popisujete jak něco změnit v mechanice a tu mechaniku vysvětlíte až o odstavec dál.

Nedat tam rejstřík je dost velké mínus pro tuhle knihu.

Motivace hráčů za to že něco dobře popíší chybí.

Z celé knížky mám pocit jak kdyby si sní pohrála moje oblíbená literární postava Saturnin. Když Miloušovy upravil detektivky.

A asi sem přišel na kloub tomu proč hodně hráčů bere neúspěch jako lepší věc kdy můžou víc zasáhnou do příběhu ve většině popisů ta akce kdy se hráč vykoupil se mi líbila víc a jako postava bych si ji zvolil než tu která pro mě měla být úspěchem.

Pro nováčky tahle hra určitě není.

Celkový dojem nic moc do knihovny si to nepořídím bouhužel sem od toho čekal víc a vrátím původnímu majiteli, no možná pokud najdu odvážné dobrodruhy to zkusit zahrát přeci jen bych se rád přesvědčil o tom jestli z konfliktu budu mít pocit že bude silně stereotypní časem jako mi připadá po přečtení.
Abych zase tolik neočerňoval některé myšlenky se mi líbily ale jako celek to má mouchy. Kdyby to byla beta verze hry tak to beru ale jako koncoví produkt zklamal.

Edit: Tak jsem si to už i zahrál a nemá cenu opakovat zápory co už tu zazněli